ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.546.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 546/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2002 dovolání podaná obviněnými J. P., a Ing. J. S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 7 To 483/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 283/99, a rozhodl takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obvinění J. P. a Ing. J. S. byli rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 2 T 283/99 uznáni vinnými trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Obviněnému J. P. byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu provozu všech atrakcí lidově technické zábavy na dobu pěti roků. Obviněnému Ing. J. S. byl za výše uvedený trestný čin uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat živnostenské oprávnění spočívající v posuzování technického stavu zařízení a atrakcí lidově technické zábavy na dobu sedmi roků. Uvedeného trestného činu se obvinění dopustili tím, že v prosinci 1998 převzal obviněný J. P. od jednatele výrobní firmy P & P M., spol. s r. o. J. B. touto firmou vyrobenou atrakci lidově technické zábavy zvanou centrifuga, která měla četné výrobní a technické závady a nedostatky bránící v bezpečném provozu, a věc převzal bez jakékoli výrobní dokumentace, popisu věci, návodu na užívání a obsluhu s důrazem na prvky bezpečnosti provozu včetně revize elektrického zařízení a rozhodl se i za tohoto stavu provozovat centrifugu na poutích a podobných akcích v České republice, v únoru 1999 požádal obviněného Ing. J. S., nacházejícího se v postavení osoby oprávněné posuzovat technický stav kolotočů a atrakcí lidově technické zábavy podle živnostenského listu ze dne 6. 5. 1998, o provedení technické kontroly centrifugy a vystavení technického průkazu, kterým by se mohl vykazovat pro potřeby povolení používání atrakce v České republice. Tato kontrola technického stavu byla provedena dne 23. 4. 1999 a obviněným Ing. J. S. byl vystaven průkaz s vyjádřením, že zařízení je schopno provozu, ač nezajistil řádné přezkoušení této centrifugy z hlediska jejího bezpečného provozu, přičemž neměl k dispozici pro možnost kontroly a porovnání jakoukoli výrobní dokumentaci, technický popis či návod na užívání centrifugy z hlediska bezpečného provozu, popisu a funkcí hydraulického a elektrického zařízení. Dne 30. 4. 1999 pak tuto centrifugu provozoval obviněný J. P. v obci S., okr. T. bez řádného zaškolení a okolo 16.00 hodiny při provozu došlo k vychýlení ramene centrifugy z indiferentní polohy a následkem toho k jejímu pádu a převrácení včetně 16 kabinek s cestujícími a ke způsobení těžké újmy na zdraví více osob, blíže specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku.
Krajský soud v Plzni jako odvolací soud v předmětné věci rozhodl o odvoláních obou obviněných usnesením ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 7 To 483/2001 podle §256 tr. ř. tak, že obě odvolání jako nedůvodná zamítl.
Prostřednictvím svých obhájců podali oba obvinění ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni.
Důvody uplatněné v dovolání spatřoval obviněný J. P. v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyjádřil svůj nesouhlas s výrokem o vině a výrokem o trestu rozsudku nalézacího soudu, se kterým se ztotožnil soud odvolací. Vyslovil přesvědčení, že pokud došlo k porušení nějaké povinnosti, stalo se tak výhradně ze strany výrobce předmětné centrifugy, jak vyplývá mimo jiné ze zák. č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Pokud bylo obviněnému kladeno za vinu, že provozoval předmětnou centrifugu přesto, že věděl o jejích četných vadách, nebyla tato skutečnost dle názoru dovolatele náležitě prokázána, a tudíž nebylo prokázáno ani zavinění obviněného. Tvrdil, že „takovýto názor soudu je nesprávným právním posouzením skutku obviněného, neboť z důkazů provedených v rámci trestního řízení nijak nevyplynulo, že se obviněný dopustil trestného činu obecného ohrožení.“ Dovolatel také nesouhlasil s uložením trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu provozu všech atrakcí lidově technické zábavy na dobu pěti roků, neboť tento trest pro svou obecnost nelze v praxi vykonat. V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v částech týkajících se viny a trestu obviněného J. P. a sám rozhodl o tom, že se obviněný J. P. podle §226 písm. b), c) tr. ř. zprošťuje obžaloby.
Obviněný Ing. J. S. opřel své dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. [podle novely provedené zákonem č. 200/2002 Sb. účinné od 24. 5. 2002 se jedná o písm. l) §265b odst. 1 tr. ř.]. V podrobném odůvodnění svého dovolání uvedl, že při prohlídce předmětné centrifugy postupoval na základě živnostenského listu, přičemž nebyl oprávněn přezkoumávat výrobní stav, ale aktuální technický stav centrifugy. Přitom bylo povinností výrobce uvést na trh bezpečný výrobek a jeho odpovědnost byla podle názoru dovolatele nesporná. Jednání obviněného přitom nebylo nijak právně upraveno a ve vztahu k výkonu posuzování bezpečnosti provozu centrifugy dle platných předpisů nevyplývaly pro něho žádné konkrétní povinnosti. Proto se podle názoru dovolatele nedopustil porušení povinnosti uložené mu živnostenským zákonem ani jiným právním předpisem nižší právní síly, a nemohl tudíž naplnit znak protiprávnosti, a tedy ani skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení podle §180 tr. zák. Dále dovolatel poukázal na nesprávnou interpretaci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a způsobeným následkem, kterou zaujaly soudy obou stupňů. Vydáním průkazu o bezpečnosti předmětné centrifugy nevyvolal následek, k němuž došlo, a ani tato jedna z podmínek nastalého následku ještě sama o sobě nepostačovala k závěru o existenci příčinné souvislosti. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v části týkající se obviněného Ing. J. S. a sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
K dovoláním obou obviněných se dne 12. 6. 2002 a 2. 8. 2002 vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. K dovolání J. P. uvedla, že v něm prosazuje odlišné hodnocení provedených důkazů za účelem dosažení jiného popisu skutku a po obsahové stránce nenaplňuje dovolací důvod formálně dovolatelem označený. Dovolatel Ing. J. S. dle jejího názoru ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil skutkové okolnosti a zasáhl tak do stability přisouzeného skutkového stavu věci, tudíž i v tomto případě byl dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn obviněným pouze formálně bez ohledu na jeho zákonný účel. Také dovolací důvod uplatněný dovolatelem J. P. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídá podle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dovolatelově argumentaci, neboť v souladu s označeným procesním ustanovením není namítáno uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, popř. ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. V závěru svých vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství pro obě předmětná dovolání navrhla, aby byla podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta a současně v obou posuzovaných případech navrhla, aby tak bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu §265a tr. ř. a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně vymezeny v §265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení, nelze důvody dovolání žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněnými jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí přezkoumat dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Toto ustanovení tedy umožňuje nápravu právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Z uvedeného vyplývá, že tímto dovolacím důvodem se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, resp. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Skutková zjištění jsou v řízení o dovolání hodnocena pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Jak bylo výše uvedeno, dovolatel J. P. v odůvodnění svého dovolání namítl, že z jeho strany nedošlo k porušení žádné právní povinnosti, a navíc pro závěr o vině žalovaným trestným činem nevyplynulo z důkazů provedených v rámci trestního řízení nic, co by prokazovalo zavinění, a to ani z nedbalosti. Jde tedy jednoznačně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, z nichž následně dovolatel vyvodil hmotně právní důsledky. Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., jak je rozvedeno dále.
Dovolatel Ing. J. S. v odůvodnění svého dovolání namítl, že v důsledku toho, že se nedopustil porušení právní povinnosti, nebyl u jeho jednání přítomen znak protiprávnosti a tudíž ani trestnosti takového jednání. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný sice uvádí důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) (správně písm. l) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá „na nesprávném právním posouzení skutku v důsledku nesprávného hmotně právního posouzení“, a z této skutečnosti dovolatel dovozuje, že soudem druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, ale ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů není žádné pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkáno. Dovolání napadá nesprávná skutková zjištění a celkové hodnocení provedených důkazů ze strany soudů obou stupňů. Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však vyplývá, byť to zákon explicitně nestanoví, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku předmětného rozsudku.
Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť v řízení o dovolání se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, tzn. že v něm nelze ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna vadami ve skutkovém zjištění.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) citovaného ustanovení. Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V případě obviněného Ing. J. S. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem a za stavu, kdy namítaný důvod dovolání nebyl v předcházejícím řízení dán.
V případě odůvodnění dovolání nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. Nelze tedy postupovat opačně, když jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný byl poškozen na svých právech, a tím bylo nesprávně rozhodnuto o jeho vině, jak to činí oba dovolatelé ve svých dovoláních. V těchto případech nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podaná dovolání odmítnout, neboť dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněný obviněným J. P., ten je vymezen zákonem na případy, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Ani jeden z citovaných zákonných předpokladů pro splnění důvodnosti dovolání však obviněný nekonstatoval. Jeho námitky v této části směřovaly do vymezení obsahu trestu zákazu činnosti soudem I. stupně, který odvolací soud akceptoval. Trest zákazu činnosti je uveden mezi druhy trestů stanovenými v §27 tr. zák. /§27 písm. e) tr. zák./. Za spáchání trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 tr. zák. zákon umožňuje uložení tohoto druhu trestu, a jeho výměra je stanovena v §49 odst. 1 tr. zák. v rozpětí od jednoho do deseti roků. V posuzované věci byla pak splněna i další zákonná podmínka pro uložení trestu zákazu činnosti, tj. obviněný se trestného činu dopustil v souvislosti s činností, která mu byla zakázána. Pokud tedy byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti za skutek, který je popsán ve výroku rozsudku soudu I. stupně, jedná se o druh trestu, jež trestní zákon připouští, doba pěti let je při polovině zákonné trestní sazby, pak bylo rozhodnuto zcela v souladu se zákonem, a nelze tedy takové rozhodnutí soudu úspěšně napadnout dovoláním. V případě obviněného J. P. nebyly splněny zákonné předpoklady pro naplnění některého z důvodů dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Jak je uvedeno výše, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obě dovolání byla podána z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., u obviněného J. P. pak bylo zčásti podáno neopodstatněně. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a podle písm. e) citovaného ustanovení stejně rozhodne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V dané věci proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání obviněného J. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř., dovolání obviněného Ing. J. S. pak odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. září 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala :
JUDr. Blanka Roušalová