ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.570.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 570/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2002 o dovolání obviněného RNDr. I. Š. CSc., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 10 To 326/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově u Prahy pod sp. zn. 1 T 196/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově u Prahy ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 1 T 196/2000, byl obviněný uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 odst. 1 písm. b) tr. zákona, jehož se podle výroku soudu dopustil tím, že jako starosta města K. H. dne 2. 12. 1998 odsouhlasil a dal pokyn k proplacení částky 10.869,20 Kč z prostředků města ve prospěch JUDr. J. M. jako nákladů protistrany sporu na ochranu osobnosti, vedeného jím jako žalobcem proti žalovanému MUDr. J. D. ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 35 C 70/97, když tuto částku byl jako žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení k rukám JUDr. M., advokáta zastupujícího žalovaného, když předtím dne 29. 1. 1997 městská rada K. H. schválila usnesení č. 41/97, kterým vyslovila souhlas s uvolněním zálohy z prostředků města právníkovi zastupujícímu starostu ve sporu na ochranu osobnosti. Podle výroku soudu tedy obviněný jako veřejný činitel opatřil sobě neoprávněný prospěch a překročil svoji pravomoc.
Za toto své jednání byl podle §158 odst. 1 tr. zákona za použití §53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona odsouzen k peněžitému trestu ve výši 10.000,-Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době zaplacen, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5-ti týdnů.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Praze, který svým usnesením ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 10 To 326/2001 podle §256 tr. řádu odvolání jako nedůvodné zamítl.
Obviněný RNDr. I. Š., CSc. podal prostřednictvím svého obhájce dne 19. 4. 2002 dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, kterému bylo dovolání prostřednictvím Okresního soudu v Benešově doručeno dne 26. 8. 2002.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§256c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §265a tr. řádu a zjistil, že dovolání není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. řádu dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.. V odst. 2 tohoto ustanovení je pak uvedeno, proti jakým rozhodnutím soudu rozhodujícího ve druhém stupni se dovolání připouští. Protože však toto ustanovení z hlediska časového působí do budoucna a nikoliv zpětně, může takto označovat pouze ta rozhodnutí, která vzniknou a budou právně závazná až v době jeho účinnosti (tj. od 1. 1. 2002). Výklad pojmu „zákon to připouští“ je nutno pojímat v souvislosti s okamžikem nabytí rozhodnutí právní moci, a to s ohledem na zásadu provádění a posuzování právního úkonu podle v té době účinného procesního předpisu. Dovoláním lze tedy napadnout pouze ta rozhodnutí, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002. Pro shora uvedený závěr svědčí i okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb., neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona. Podstatným argumentem pro tento výklad je též zachování právní jistoty stran trestního řízení, kdy pokud měl např. obviněný u meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, jež nabylo právní moci přede dnem 1. 1. 2002 jistotu, že konečnost rozhodnutí může být zvrácena pouze v ten okamžik účinnými procesními postupy, neměla by tato jistota být dodatečně narušena v souvislosti s účinností nového procesního předpisu.
V trestní věci obviněného RNDr. I. Š., CSc. bylo trestní stíhání pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 16. 10. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Podle tehdy platného trestního řádu bylo možno uplatnit v trestním řízení pouze dva mimořádné opravné prostředky, a to stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu) a obnovu řízení (§227 a násl. tr. řádu).
Nejvyšší soud České republiky tedy v trestní věci obviněného RNDr. I. Š., CSc. neshledal splnění zákonných podmínek pro přípustnost dovolání podle §265a odst. 1 tr. řádu, a proto rozhodl tak, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. října 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych