ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.575.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 575/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2007 o dovoláních podaných obviněnými M. M. a H. T., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 10 To 291/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 117/2004, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 5 T 117/2004, byli M. M. a H. T. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „od přesně nezjištěné doby roku 2002 do 6. 9. 2002 v obci Č. – B., na pozemcích náležejících k domu a v prostorách domu, které společně obývali, vypěstovali 499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně 71,111 g suché využitelné hmoty obsahující přibližně 1,920 gramů čisté psychoaktivní látky THC, přičemž konopí seté (Cannabis sativa) je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.), který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.“ Za tento trestný čin byl obviněný M. M. podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §60a odst. 1 tr. zák. ve spojení s §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Obviněná H. T. byla podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §60a odst. 1 tr. zák. ve spojení s §58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Podle „§55a odst. 1 písm. a), b) tr. zák.“ byl obviněné H. T. uložen trest propadnutí věci, a to „věcí zajištěných při domovní prohlídce dne 6. 9. 2002 v místě jejího bydliště v obci B., uvedených v seznamu na č. l. 68-69 pod body 1-41, spisu Okresního soudu v Hradci Králové, 5 T 117/2004.“
O odvoláních obou obviněných a matky obviněné H. T. M. V. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 10 To 374/2005, jímž tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Shora citované usnesení odvolacího soudu bylo z podnětu dovolání obou obviněných zrušeno usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, přičemž podle §265l odst. 2 tr. ř. byla věc přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí poukázal na zjištěné vady, odvolacímu soudu uložil, v jakých směrech má být řízení doplněno, když zároveň k posuzování relevantních právních otázek vyslovil závazný právní názor (§265s odst. 1 tr. ř.).
Krajský soud v Hradci Králové se následně věcí znovu zabýval a rozsudkem ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 10 To 291/2006, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. k odvolání obviněných napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak sám ve věci znovu rozhodl, že se obvinění uznávají vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustili skutkem spočívajícím v tom, že „od přesně nezjištěné doby roku 2002 do 6. 9. 2002 v obci Č. – B., na pozemcích náležejících k domu a v prostorách domu, které společně obývali, vypěstovali přesně nezjištěné množství, zejména však 499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně 71 111 g suché využitelné hmoty obsahující přibližně 1 920 g čisté psychoaktivní látky THC, část rostlin dále zpracovávali sklízením, sušením a odtrháváním listů a květů do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana), čímž získali nejméně 5040 g sušené drti z těchto rostlin, přičemž konopí seté je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.“ Za tento trestný čin byli obvinění podle §187 odst. 1 tr. zák. odsouzeni k trestu odnětí svobody, a to obviněný M. M. v trvání jednoho roku a šesti měsíců a obviněná H. T. v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl oběma obviněným výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněné H. T. uložen rovněž trest propadnutí věci, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 14. 11. 2006 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Rovněž proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali oba obvinění dovolání, kterým předmětný rozsudek napadli v jeho odsuzující části. Obviněný M. M. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněná H. T. dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g), h), k) tr. ř.
Obviněný M. M. v odůvodnění dovolání namítl, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., když podle jeho názoru je z projednávaného dokazování zjevné, že v žádném případě konopí seté nepěstoval ani je ve smyslu právního názoru vysloveného ve zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyráběl. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že ani po doplnění řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by vyvíjel jakoukoliv činnost, která by vedla ke „sklízení a zpracovávání“ předmětného konopí. Podle dovolatele nelze považovat za správný též závěr odvolacího soudu, že došlo k naplnění materiální stránky trestného činu. V uvedené souvislosti poukázal na skutečnost, že konopí seté v zásadě nebylo dále zpracováváno do stavu použitelného k aplikaci omamné látky a nebyla prokázána ani jeho další distribuce. Nebylo proto možno shledat takovou míru společenské nebezpečnosti, jež je nezbytná k naplnění materiálního znaku trestného činu. V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 14. 11. 2006, sp. zn. 10 To 291/2006 a přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
Obviněná H. T. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítla, že v době, kdy u ní byla prováděna domovní prohlídka, nebyl v řízení činný obhájce, ačkoliv právě ten mohl její průběh včas uplatněnými námitkami ovlivnit. Dovolatelka orgánům činným v přípravném řízení vytkla především to, že jí nebyl předán protokol k provedení domovní prohlídky, ačkoliv její výsledek byl později stěžejním důkazem proti její osobě. Dovolatelka rovněž nebyla vyzvána k dobrovolnému vydání věcí a účast na domovní prohlídce či prohlídce pozemků a ostatních prostor jí nebyla umožněna. Podle přesvědčení dovolatelky bylo zapotřebí, aby měla obhájce již v době provádění výše uvedených úkonů, neboť v její trestní věci se jednalo o případ nutné obhajoby. V důsledku toho mělo být závažným způsobem porušeno její právo na obhajobu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelka poukázala na to, že odvolací soud porušil zákaz reformace in peius, neboť po doplnění řízení modifikoval ve svém rozsudku původní tzv. skutkovou větu a vytvořil skutkovou větu novou, která se fakticky skládala ze dvou skutků, když v prvé části zjištěné skutkové okolnosti zahrnovaly vypěstování nejméně 499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, a ve druhém případě zcela nově zpracovávání těchto rostlin do stavu způsobilého ke spotřebě. Tím byl podle dovolatelky do rozsudku nepřípustně vložen další skutek. Dovolatelka současně vyslovila přesvědčení, že žádným z provedených důkazů nebylo spolehlivě prokázáno, že by došlo k jakémukoliv zpracování předmětných rostlin, které ve skutečnosti zajistila („sklidila“) Policie ČR a odvezla je. Uvedená část skutku proto nemohla být dokonána, což znamená, že nemohlo dojít k naplnění ani základní skutkové podstaty trestného činu podle §187 tr. zák. Toto pochybení mělo podle dovolatelky za následek, že byli se spoluobviněným M. M. odsouzeni pro jiný skutek, než který jim byl původně kladen za vinu.
Důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. jsou podle dovolatelky založeny tím, že v případě propadnutí věci jí byl uložen trest, který zákon nepřipouští. Trest propadnutí věci podle §55 tr. zák. lze totiž uložit pouze v případě, že věc náleží pachateli, tzn. nestačí, že ji měl jen „u sebe“, např. že se nacházela v jeho bydlišti apod. Navíc se musí jednat o věci individuálně určené. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není přitom podle dovolatelky zřejmé, kdo inkriminované věci ve skutečnosti vlastnil, ani to, zda všechny věci, ohledně nichž byl trest propadnutí věci vysloven, měly vůbec nějaký vztah k předmětné trestné činnosti. Z rozsudku nelze zjistit ani to, z jakého důvodu byl trest propadnutí věci uložen výlučně dovolatelce. Jestliže tedy nebylo prokázáno, komu inkriminované věci vlastně náležely, pak podle dovolatelky nelze pochybovat o tom, že trest propadnutí věci jí byl uložen, aniž by pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky. Neúplnost výroku o trestu ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je podle dovolatelky dána tím, že ve výroku o trestu propadnutí věci není uvedeno, jak bude s věcmi, jichž se propadnutí týkalo, naloženo. Dovolatelka zároveň poznamenala, že výrok o trestu propadnutí věci je však vadný především z toho primárního důvodu, že se odvíjí od nesprávných závěrů o její vině.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněná v závěru svého dovolání navrhla, aby mu Nejvyšší soud vyhověl a z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11 2006, sp. zn. 10 To 291/2006, a podle §265k tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, a dále aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal nové projednání a rozhodnutí ve věci.
K dovolání obviněných se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že v případě obou obviněných byl dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn důvodně, přičemž obviněnou H. T. byl důvodně uplatněn i důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle názoru státní zástupkyně pochybil odvolací soud především v tom, že se nevypořádal s otázkou, zda skutek, pro který byla podána obžaloba, bylo možno posoudit jako dokonaný trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Jak bylo naznačeno již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, bylo možno skutek, pro který bylo vedeno trestní stíhání obviněných, po právní stránce posoudit jako trestný čin podle §187 tr. zák., nebo jeho pokus či přípravu, jedině za předpokladu, že by bylo zjištěno, jaký bude další osud využití inkriminovaného rostlinného materiálu (Cannabis sativa). Výroba omamných a psychotropních látek je totiž trestná, ať již má finální produkt, tedy droga, být využit pachatelem, anebo zda je určen pro jiného. V tomto směru státní zástupkyně poukázala též na předcházející vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obou obviněných.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněnému obviněnou H. T. poukázala státní zástupkyně na to, že trest propadnutí věci byl obviněné (dovolatelce) uložen podle ustanovení §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., přičemž nebylo konkrétně uvedeno, podle kterého zákonného ustanovení má propadnout každá konkrétní v rozsudku vyjmenovaná věc. Státní zástupkyně zdůraznila, že uvedený trest lze uložit pouze tehdy, jestliže určitá věc sehrála roli při uskutečňování objektivní stránky trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Navíc musí být objasněno, zda předmětem propadnutí věci je věc náležející pachateli, a to přinejmenším v rozsahu předpokládaném v ustanovení §89 odst. 13 tr. zák. Podle názoru státní zástupkyně mohlo být v posuzovaném případě předmětem trestu propadnutí věci pouze 499 vzrostlých rostlin Cannabis sativa – konopí setého, přičemž soud měl takto postupovat v souladu s ustanovením §55 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., neboť obviněná (dovolatelka) předmětné rostliny držela v rozporu se zvláštním právním předpisem, a to ustanovením §15 písm. f) a §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb. Ve výše uvedeném smyslu je proto podle státní zástupkyně třeba považovat výrok o uložení trestu propadnutí věci z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. za vadný.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak podle státní zástupkyně dovolatelka nenaplnila žádnou materiální námitkou. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. založený na námitce, že účelově byla provedena domovní prohlídka před zahájením trestního stíhání (tedy v době, než byla obviněna pro trestný čin s právní kvalifikací odůvodňující aplikaci ustanovení o nutné obhajobě), je podle státní zástupkyně argumentace uplatněná dovolatelkou nepřípadná a není způsobilá předmětný dovolací důvod naplnit. Státní zástupkyně poukázala na to, že policejní orgán prováděl úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. a na domovní prohlídku je třeba nahlížet jako na neodkladný úkon, přičemž právě na základě jejího provedení bylo po zjištění množství pěstovaných rostlin konopí uvažovat o přísnější právní kvalifikaci a v důsledku toho uvažovat o nutné obhajobě. Za těchto okolností nedošlo podle státní zástupkyně k žádnému porušení práva obviněné (dovolatelky) na obhajobu.
Své vyjádření k dovolání obviněných uzavřela státní zástupkyně tím, že v případě obou dovolatelů byl důvodně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněnou H. T. i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obvinění M. M. a H. T. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) stejně jako v předcházejícím případě nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání jsou (obecně) přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, podaná dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, kterým byli dovolatelé uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který oba v dovolání odkazují. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (obviněná H. T.) spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl (srov. zejména ustanovení §36 tr. ř.). To znamená, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, jež patří mezi nejvýznamnější procesní práva obviněného a je garantováno, jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách, tak i ústavními předpisy.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (oba obvinění) je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V souvislosti s výkladem shora uvedeného dovolacího důvodu je současně třeba vzít v úvahu, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (obviněná H. T.) je dán v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za druh trestu, který zákon nepřipouští je přitom třeba považovat případy uložení některého z trestů uvedených v §27 tr. zák., aniž by k tomu v konkrétním případě byly splněny podmínky, které zákon s jeho uložením spojuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (obviněná H. T.) se vztahuje na případy, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný.
S ohledem na obsah výše uvedených dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného M. M., který své dovolání založil výlučně na tvrzení, že „v žádném případě konopí seté nepěstoval ani … nevyráběl“. V tomto rámci se pak omezil na polemiku se skutkovým stavem věci, z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Se závěrem, že v průběhu celého řízení nebylo prokázáno, že by předmětnou drogu pěstoval, dále zpracovával (vyráběl) či prováděl její další distribuci, pak dovolatel spojoval názor o tom, že skutková podstata trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. nebyla v jeho případě naplněna, a to ani po materiální stránce. Ve skutečnosti tak neuplatnil žádné hmotně právní důvody, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se ve svůj prospěch domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Jeho námitky proto uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Zároveň je nutno připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí z podnětu tohoto dovolání věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uplatněný dovolatelkou H. T., bylo třeba vzít v úvahu, že na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí vydanému v téže trestní věci je dovolací soud oprávněn přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jím předcházející část řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání. Opětovné přezkoumání výroků a řízení, které dřívějšímu rozhodnutí dovolacího soudu předcházely a jež jím zůstaly nedotčeny, by totiž znamenalo jejich nepřípustnou revizi, což zákon na podkladě nového dovolání nepřipouští (k tomu srov. též R 29/2004 SbRt.). V posuzovaném případě dovolatelka v předchozím dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., jimiž vymezila rozsah budoucího dovolacího přezkumu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. proto mohla v novém (současném) dovolání relevantně uplatnit jedině za předpokladu, že by vytýkanou vadou byla zatížena ta část řízení, jež proběhlo po zrušení původního usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 10 To 374/2005. To znamená, že výhrady obviněné týkající se porušení práva na obhajobu v souvislosti s počátečními procesními úkony (provedení domovní prohlídky), nejsou v nynějším dovolacím řízení již přípustné. Jestliže by dovolání podala jen z důvodů, na kterých založila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak neodpovídají ty námitky dovolatelky, na jejichž základě po rozboru výsledků dokazování dospěla k vlastním závěrům, které skutečnosti byly v průběhu řízení prokázány a které nikoliv. V této části dovolání tedy odvolacímu soudu primárně nevytkla hmotně právní vady, nýbrž nesprávně zjištěný skutkový stav věci (tj. nesprávné hodnocení provedených důkazů). Ohledně této části dovolacích námitek proto platí totéž, co již bylo Nejvyšším soudem konstatováno k dovolání obviněného M. M.
Naproti tomu byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelkou uplatněn právně relevantně námitkou, že vedle neoprávněného zpracování konopí setého bylo jeho další zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě (tzn. výroba omamné látky) do rozsudku vloženo nad rámec původně žalovaného skutku, a že ani v soudem zjištěné a ve výroku rozsudku popsané podobě nemohlo dojít k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., kterým byli obvinění uznáni vinnými.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnila dovolatelka námitkou, že v jejím případě nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci (§27 písm. h/ tr. zák., §55 tr. zák.) a že v tomto smyslu jí tento trest byl uložen jako nepřípustný. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak dovolatelka především namítala vady výroku, které ovšem (bez dalšího) nečiní výrok chybějícím či neúplným. Za právně relevantní námitku zde považoval Nejvyšší soud toliko názor dovolatelky, že ve výroku o uložení trestu propadnutí věci nebylo vyjádřeno, jakým způsobem bude s předmětnými věcmi naloženo.
Při posuzování opodstatněnosti výše uvedené části dovolání obviněné H. T. pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Úvodem je nejprve třeba poznamenat, že obžalovací zásada uvedená v ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., podle něhož může soud rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, neznamená, že mezi skutkem, který je uveden v žalobním návrhu a skutkem uvedeným ve výroku rozsudku, musí být úplná shoda, některé skutečnosti totiž mohou odpadnout a jiné naopak přistoupit, avšak nesmí se změnit podstata skutku. Totožnost skutku pak bude zachována tehdy, bude-li zachována totožnost jednání nebo následku. Soud je přitom povinen vyčerpat celý skutek, který je předmětem obžaloby (k těmto otázkám srov. např. R 45/1973-I SbRt., R64/1973 SbRt.).
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, nelze odvolacímu soudu vytknout pokud předmětný skutek kvalifikovaný v obžalobě jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. modifikoval vyjádřením způsobu, jakým obvinění zpracovávali konopí seté (Cannabis sativa) do stavu způsobilého ke spotřebě, tj. že neoprávněně vyrobili omamnou látku (marihuanu).
Předmětem předcházejícího dovolacího přezkumu bylo totiž posouzení toho, v čem spočívá pojem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky podle §187 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud ve svém předcházejícím zrušujícím rozhodnutí (usnesení ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, později publikovaném jako RNs T 911/2006, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, Svazek 27/2006, a R 18/2007 SbRt.) podrobně rozvedl, proč samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis), kterou zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu §195 odst. 1 tr. zák., nelze zároveň ztotožňovat s pojmem „výroba“ a zároveň vyložil, v jakých případech by se o takovou výrobu jednalo. Současně upozornil na význam správného výkladu tohoto pojmu vzhledem k různým možnostem právní kvalifikace skutku.
Na str. 10 svého prvého rozhodnutí v dané věci pak Nejvyšší soud výslovně uvedl, že pokud by odvolací soud po doplnění skutkových zjištění dospěl k závěru, že předmětný skutek lze právně posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., popř. jeho pokus podle §8 odst. 1 tr. zák. nebo přípravu podle §7 odst. 1 tr. zák., musel by po zrušení rozsudku soudu prvního stupně skutek nově popsat (formulovat) s uvedením takového způsobu jednání obviněných, jež by zahrnovalo všechny nezbytné zákonné znaky příslušné skutkové podstaty (k tomu srov. §120 odst. 3 tr. ř.), neboť dosavadní popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně použité právní kvalifikaci neodpovídá.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterým odvolací soud následně uznal obviněné M. M. a H. T. vinnými, se dopustí pachatel, který neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává mj. omamnou nebo psychotropní látku. Trestná je výroba takové látky i pro vlastní potřebu. Dikce jinak jinému opatří se přitom vztahuje jen k předcházejícímu prodeji, ale nevztahuje se k výrobě, přestože i výroba může sloužit opatřování takové látky. V posuzovaném případě však nebylo zjištěno, že by obvinění předmětnou drogu vyráběli za účelem šíření a distribuce pro jiného (viz str. 9, 10 napadeného rozsudku). Trestného činu se dopustili tím způsobem, že vypěstovali nejméně 499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, přičemž část těchto rostlin dále zpracovávali sklízením, sušením a odtrháváním listů a květů do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana) a takto získali nejméně 5040g sušené drti z těchto rostlin (viz popis skutku ve výroku napadeného rozsudku), čímž podle závěru odvolacího soudu „neoprávněně vyrobili omamnou látku“ ve smyslu ustanovení §187 tr. zák.
Odvolací soud se v intencích předcházejícího rozhodnutí Nejvyššího soudu naplněním znaku (pojmu) „vyrobí“ zabýval na str. 9 a 10 napadeného rozsudku a v posuzovaném případě dospěl k závěru, že obvinění (dovolatelé) po formální stránce naplnili zákonné znaky přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák. k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť společně vypěstovali Cannabis sativa v množství nejméně 499 rostlin, tedy opatřili si prostředek v množství potřebném k tomu, aby mohli uskutečnit výrobu omamné látky (marihuany) ve větším rozsahu. Tuto výrobu pak shora popsaným způsobem zčásti realizovali, aniž by podle zjištění odvolacího soudu množství vyrobené látky (tj. po úpravě do stavu způsobilé ke spotřebě) znak většího rozsahu skutečně naplňovalo. Odvolací soud ve svém rozhodnutí dále podrobně vyložil důvody, pro které neshledal materiální podmínky (tj. potřebný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost) pro to, aby jednání obviněných po právní stránce kvalifikoval jako přípravu (§7 odst. 1 tr. zák.) trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 odst. 2 písm. a) tr. zák., jež je trestná podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž směřovala (§7 odst. 2 tr. zák.). Poněvadž šlo o tzv. kvalifikovanou přípravu, která v sobě zahrnovala dokonaný trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. v jeho základní skutkové podstatě, posoudil odvolací soud po právní stránce předmětný skutek výše uvedeným způsobem, tedy pro obviněné podstatně příznivěji, než jak jej posuzovala obžaloba či soud prvního stupně.
Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud při právním posouzení skutku nevybočil z rámce, jež byl pro jeho další rozhodování vymezen právním názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006. Zároveň neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo zatíženo některou z vad, které dovolatelka relevantním způsobem vytýkala na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkový stav věci zjištěný soudem a formulovaný v tzv. skutkové větě výroku rozsudku nepochybně umožňují právní posouzení předmětného skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., neboť obvinění rostlinu Cannabis sativa nejen pěstovali, ale také sklidili a následně její část dále upravili až do stavu, v němž ji bylo možno konzumovat (spotřebovat) jako drogu – marihuanu. Neoprávněně tedy vyrobili omamnou látku (k této problematice dále srov. shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí pak není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.). Dovolatelce zároveň nelze přisvědčit ani v tom, že v řízení došlo k porušení zásady spočívající v zákazu reformationis in peius, neboť z podnětu jejich řádných i mimořádných opravných prostředků (dovolání) bylo trestní stíhání obviněných ukončeno s výsledkem pro ně jednoznačně příznivějším, když původní přísnější právní kvalifikace skutku, ze které vycházela obžaloba, ve svém rozsudku soud prvního stupně a v rozhodnutí o zamítnutí řádných opravných prostředků i odvolací soud, nebyla použita, neboť skutek byl po právní stránce posouzen toliko jako trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák.
Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je z napadeného rozhodnutí (str. 11) zřejmé, že odvolací soud při ukládání trestu propadnutí věci (§55 tr. zák.) navázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž věci nalezené při domovní prohlídce náležely obviněné H. T. (§55 odst. 2 tr. zák.). Protože vzal za prokázáno, že šlo o věci, které byly ke spáchání trestného činu dílem užity a dílem byly k jeho spáchání určeny (§55 odst. 1 písm. a/, b/ tr. zák.), učinil je předmětem trestu propadnutí věci, přičemž v rozsudku tyto věci zároveň jednotlivě specifikoval. Ohledně rostlin Cannabis sativa, popř. zajištěné již zpracované drogy přicházelo v úvahu též užití ustanovení §55 odst. 3 tr. zák., neboť jejich držení bylo v rozporu se zvláštním právním předpisem (zákonem č. 167/1998 Sb., jak na to ve vyjádření k dovolání poukázala státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství). Nejde však o pochybení, které by mohlo mít zásadní význam z hlediska závěru, že dovolatelce byl ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uložen trest, který zákon nepřipouští. Výrok o uložení trestu přitom není zatížen ani vadou podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť jeho nezbytnou náležitostí nebylo rozhodnutí o tom, jak bude s věcmi (předmětem trestu propadnutí věci) naloženo. Podle §55 odst. 5 tr. zák. připadá propadlá věc nebo jiná majetková hodnota státu. Podle současné praxe soudů se ve výroku o trestu propadnutí věci ustanovení §55 odst. 5 tr. zák. zpravidla neuvádí jako nadbytečné. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nejde podle názoru Nejvyššího soudu přitom o vadu, jež by v daném případě činila napadený výrok neúplným do té míry, že by v soudem formulované podobě nemohl obstát. Ani v tomto směru tedy nebylo možno námitkám dovolatelky přisvědčit.
S ohledem na důvody rozvedené v předcházejících odstavcích nepovažoval Nejvyšší soud dovolání obviněné H. T. ani v jeho jinak relevantně uplatněné části za jakkoliv opodstatněné. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněné odmítnuto.
Rozhodnutí o odmítnutí dovolání obviněných M. M. a H. T. učinil Nejvyšší soud za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler