ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.713.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 713/2016 -88
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2016 o dovolání, které podal obviněný M. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2015, sp. zn. 3 To 40/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 8/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2012 , sp. zn. 40 T 8/2010 , byl obviněný M. S. uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. Za to a za sbíhající se trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 trestního zákona z trestního příkazu Okresního soudu v Chrudimi č. j. 2 T 106/2011-228 ze dne 29. 6. 2011 byl podle §240 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech s předmětem činnosti obchodování a jiné nakládání s pohonnými hmotami, a to na dobu deseti let. Podle §68 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 10.000 Kč, tedy celkem ve výši 5.000.000 Kč. Podle §69 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému současně stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chrudimi č. j. 2 T 106/2011-228 ze dne 29. 6. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných R. A., M. U., V. H., K. H., V. M., M. K., P. H., A. V., M. Š., N. H., J. T., V. S., L. P. a M. K.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2015, sp. zn. 3 To 40/2014 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 4. 2015 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí soudu prvního stupně napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Podle dovolatele neexistují žádné relevantní důkazy o údajném mísení pohonných hmot. Policie ČR vycházela pouze ze zpráv Finančního úřadu Praha 1 a Finančního úřadu Havlíčkův Brod. Způsobená škoda nebyla řádně zjištěna, neboť určení její výše ze strany znalců a následně i ze strany soudu nemá žádnou relevantní hodnotu. Příslušný finanční úřad provádějící finanční kontrolu ve společnosti SF-PETROL, s. r. o., nepostupoval v souladu se zákonem o správě daní a poplatků. V průběhu hlavního líčení v roli svědka vystoupila i majitelka účetní firmy, která prokázala, že v účetnictví společnosti SF-PETROL, s. r. o., v rámci kontrol finančním úřadem nebyly nikdy shledány žádné nedostatky, a není tedy jasné, z čeho znalci vycházeli při určení škody. Orgány činné v trestním řízení navíc postupovaly v rozporu s §2 odst. 5, 6 trestního řádu, když dovolatel byl zatčen 5. dubna 2006 a teprve 6. dubna 2006 mu bylo doručeno usnesení o obvinění datované dnem 1. dubna 2006, což mělo dopad na jeho právo na obhajobu.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně pod sp. zn. 40 T 8/2010 ze dne 19. 7. 2012 a sám podle §265m odst. 1 trestního řádu ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby, popřípadě podle §265l odst. 1 trestního řádu věc vrátil Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) uvedl, že obviněný podaným dovoláním napadl rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 40 T 8/2010, jako soudu prvního stupně, nikoliv usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu druhého stupně, a proto jeho dovolání není přípustné.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu jako nepřípustné.
Obviněný M. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) nejprve zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §265a odst. 1 trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Jestliže trestní stíhání proběhlo tak, že právní moc rozsudku soudu prvního stupně nastala rozhodnutím soudu druhého stupně (odvolacího soudu), musí dovolatel napadnout zásadně toto rozhodnutí, i když je jeho cílem dosáhnout také zrušení rozhodnutí soudu první instance.
Na podkladě dovolání musí totiž Nejvyšší soud přezkoumat rozhodnutí soudu druhého stupně, přičemž rozsudek soudu prvního stupně přezkoumává v rámci přezkumu řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Pokud je dovolání důvodné, Nejvyšší soud zruší napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, a je-li namístě zrušit i rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší jej Nejvyšší soud jako vadnou část řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně.
Z výše citovaného zákonného ustanovení zároveň vyplývá, že podal-li obviněný dovolání výlučně proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv trestní stíhání bylo pravomocně skončeno rozhodnutím soudu druhého stupně, pak podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému je zákon nepřipouští (srov. usnesení Nejvyššího soudu publikované pod č. 25/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci obviněný napadl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 40 T 8/2010, řádným opravným prostředkem (odvoláním), o jehož zamítnutí podle §256 trestního řádu rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2015, č. j. 3 To 40/2014-12959. V písemném vyhotovení svého rozhodnutí přitom odvolací soud obviněného jasně a srozumitelně poučil o možnosti (právu) podat dovolání proti jeho usnesení („Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. Lze proti němu podat dovolání…“ ). Tím zároveň dostál své povinnosti, kterou mu zákon ukládá v §125 odst. 3 trestního řádu.
Přes řádné poučení je však v dovolání jednoznačně uvedeno, že za rozhodnutí, proti němuž uplatněný mimořádný opravný prostředek směřuje, dovolatel považuje rozsudek soudu prvního stupně ( „Dovolání proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2012 pod čj. 40 T 8/2010“ ), jehož zrušení Nejvyšším soudem současně také navrhl [„… navrhuji, aby dovolací soud v Brně dle ust. §265 i), odst. 5 tr. ř. přezkoumal rozhodnutí týkající se mé osoby, dále aby v souladu s ust. §265 k) odst. 1 zrušil napadené rozhodnutí soudu 1. stupně pod sp. zn. 40 T 8/2010 ze dne 19. 7. 2012 a sám dle ust. §265 m) odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl a zprostil mě obžaloby…“ ]. Z obsahu dovolání je navíc zřejmé, že i konkrétní dovolací výtky obviněný uplatnil pouze ve vztahu k postupu a závěrům soudu prvního stupně.
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Poněvadž ve věci obviněného M. S. dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, proti kterému je zákon nepřipouští, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 29. 6. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu