ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.731.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 731/2013 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2013 o dovolání podaném L. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 2/2013 ze dne 5. února 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 74/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 74/2012 ze dne 11. října 2012 byla dovolatelka uznána vinnou přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části napadeného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin (přečin) byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž jeho výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody a o vině a trestu spoluobviněného M.
O odvolání D. M. a L. G. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně tak, že podle §259 odst. 3 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil ohledně obviněného M. a znovu rozhodl o jeho vině a trestu. Odvolání L. G. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala L. G. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. b), g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka ve stručnosti uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je spatřován ve skutečnosti, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tato okolnost nebyla dovolatelce v původním řízení známa. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je spatřován ve skutečnosti, že soudy ve svých rozhodnutích vycházely z nesprávného právního posouzení věci, když nesprávně kvalifikovaly její jednání jako výtržnictví dle §358 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by se zabývaly otázkou, zda vůbec došlo k naplnění pojmových znaků takového trestného činu, tedy rozhodnutí dle jejího přesvědčení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V těchto souvislostech uvedla, že má za to, že odvolací soud pochybil, když se přiklonil k chybným skutkovým závěrům soudu prvního stupně. Vyjádřila přesvědčení, že existuje extrémní nesoulad mezi soudy provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. Dále poukázala na skutečnost, že bylo rozhodnuto Krajským soudem v Brně o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí. V tomto dovolání ze dne 15. 5. 2013 uvedla, že blíže specifikuje jednotlivé dovolací důvody ve lhůtě čtrnácti dnů. Na základě shora uvedených skutečností navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že „podle §265k odst. 1 trestního řádu zruší napadené usnesení (správně rozsudek) Krajského soudu v Brně, ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 8 To 2/2013, stejně jako napadené výroky rozsudku Městského soudu v Brně, č. j. 91 T 74/2012, ze dne 11. 10. 2012, a vrátí věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.“
Svoje dovolání následně doplnila přípisem ze dne 25. 6. 2013 (po uplynutí dovolací lhůty), kde jednotlivé dovolací důvody podrobněji vymezila. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedla, že v její trestní věci rozhodoval v prvním stupni soudce Mgr. Tatíček, přičemž jeho manželka Š. T. je sociální pracovnice Úřadu práce České republiky - Krajské pobočky v B., jež minimálně od 1. ledna 2012 vyřizovala záležitosti dovolatelky související s dávkami hmotné nouze a v této souvislosti došlo mezi ní a dovolatelkou k častým konfliktům. O této skutečnosti dovolatelka v předchozím řízení nevěděla a jsou zde podle ní důvody pochybovat o nepodjatosti Mgr. Josefa Tatíčka. Co se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k tomu uvedla, že soudy neměly dostatek podkladů k závěrům o její vině, když celé dokazování bylo vedeno k trestnému činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ona však byla uznána trestným činem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatelka nebyla ani podle §190 odst. 2 tr. ř. upozorněna na možnost změny právní kvalifikace, a proto nemohla ani účinně vést svoji obhajobu. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedla, že právě s ohledem na změnu právní kvalifikace odvolací soud pochybil, když zamítl její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by k tomu byly splněny procesní podmínky, tedy že nebylo zachováno její právo na vyjádření se ke všem skutečnostem, ze kterých byla obviněna.
Opis dovolání obviněné (podaného v zákonem k tomu určené lhůtě) byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 10. 6. 2013, avšak přípisem ze dne 21. 6. 2013 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělila příslušná státní zástupkyně, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušná státní zástupkyně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Zde je nejprve nutno uvést, že lhůta pro podání dovolání dovolatelce uplynula dnem 27. 5. 2013 (ustanovení §265e odst. 1 tr. ř.). Dovolání, které podala dovolatelka dne 15. 5. 2013 splňovalo všechny náležitosti obsahu dovolání (ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.) a nebyl tedy žádný důvod, aby soud prvního stupně vyzýval dovolatelku k odstranění vad podání ve lhůtě dvou týdnů ve smyslu ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. Pokud tedy dovolatelka svoje podání doplnila dne 26. 6. 2013, učinila tak po lhůtě stanovené trestním řádem a k takovému podání nelze v rámci dovolacího přezkumu přihlížet (ustanovení §265f odst. 2 tr. ř., podle kterého rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán tehdy, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolatelka v rámci včas uplatněného dovolání pouze stručně uvedla, že ve věci rozhodl vyloučený orgán bez bližšího vysvětlení a takto koncipovaná námitka, tak nemůže být podkladem pro řádný dovolací přezkum. Nicméně nad rámec uvedeného (jako obiter dictum) považuje dovolací soud za nutné uvést, že ani námitka týkající se údajné podjatosti Mgr. Tatíčka by nemohla být posuzována jako důvodná, a to již jen proto, že jak dovolatelka sama uvedla, p. T. byla její sociální pracovnicí již nejméně od ledna 2012, tedy již v době rozhodování soudu prvního stupně, kdy dovolatelka znala jak jméno svého soudce, tak své sociální pracovnice a tato skutečnost jí tedy objektivně známa být mohla, avšak nebyla v předcházejícím řízení namítnuta a jako taková nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Proto nezbývá než uvést, že sama okolnost, že soudce soudu prvního stupně je manželem sociální pracovnice dovolatelky, nezakládá sama o sobě pochybnosti o nestrannosti (nepodjatosti) tohoto soudce.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
I tento dovolací důvod dovolatelka ve svém včas podaném dovolání pouze stručně odůvodnila tím, že soudy ve svých rozhodnutích vycházely z nesprávného právního posouzení věci, když nesprávně kvalifikovaly její jednání jako výtržnictví dle §358 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by se zabývaly otázkou, zda vůbec došlo k naplnění pojmových znaků takového trestného činu, tedy rozhodnutí dle jejího přesvědčení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ani takto (nekonkrétně) uplatněná námitka nemůže být právně relevantně uplatněna pod deklarovaným dovolacím důvodem. Nicméně ani námitkám uplatněným v rámci doplnění dovolání nelze přiznat opodstatnění. Dovolatelka tento dovolací důvod de facto spojila s procesní námitkou, spočívající v tvrzení, že nebyla upozorněna na změnu právní kvalifikace dle §190 odst. 2 tr. ř., čímž jí byla znemožněna řádná obhajoba a nemohl být řádně zjištěn skutkový stav. K tomu Nejvyšší soud jako obiter dictum uvádí, že jednání, které bylo popsáno v obžalobě a kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (následně kvalifikováno jako trestný čin výtržnictví) bylo od počátku součástí skutku, který byl kladen dovolatelce za vinu, dovolatelka se k němu vyjadřovala a na podkladě provedeného dokazování soud dospěl k názoru, že trestně právně lze postihnout dovolatelku pouze za část jednání, které kvalifikoval jako trestný čin výtržnictví. Nelze ani přehlédnout to, že popsané jednání (skutek) vyžaduje jinou právní kvalifikaci, bylo až výsledkem provedeného dokazování, přičemž soud není právní kvalifikací uvedenou v obžalobě vázán.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatelka jej uplatnila v jeho první alternativě opět s poukazem na procesně právní námitku absence upozornění dle §190 odst. 2 tr. ř. (v doplnění dovolání). Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že nedošlo ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka