ECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.932.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 932/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2002 o dovolání podaném obviněným M. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 2 To 349/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 92/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 4 T 92/2001, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst.1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „jako soukromý podnikatel provozoval na základě smlouvy o obchodním zastoupení z 25. 2. 1994 v prodejně v Š. pro společnost s. r. o. Q., H. K. komisní prodej zboží, přičemž za období od 1. 1. 1995 do 3. 5. 1995 neodváděl měsíčně firmě Q. tržby za prodané zboží v celkové výši 261.556,- Kč, ač tyto tržby vykazoval v měsíčních hlášeních zasílaných s. r. o. Q. a tuto částku si ponechal pro vlastní potřebu“. Za tento trestný čin byl obviněnému podle §248 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Obviněnému byl dále podle §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 4.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 1 T 73/96 ze dne 30. 4. 1997, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 2 To 349/2002, byla jednak podle §61 odst. 1 tr. ř. zamítnuta žádost obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání a dalším výrokem bylo odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, napadl obviněný M. D. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť „nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí.“
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku především namítl, že byl v pracovní neschopnosti od 23. 1. 2002. Opis rozsudku soudu I. stupně mu byl doručen dne 29. 3. 2002, když po jeho vyhlášení u hlavního líčení si ponechal lhůtu k vyjádření o event. odvolání. Následně od 2. 4. 2002 byl dva dny hospitalizován v nemocnici, a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebyl schopen osobně kontaktovat advokáta, když tento po propuštění dovolatele z nemocnice „nebyl k zastižení“. Proto se dovolatel domnívá, že mu měla být navrácena lhůta k podání odvolání. Dále obviněný namítl, že v přípravném řízení i v řízení před soudem nebyl předložen důkaz o jeho vině. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se dne 18. 10. 2002 vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že lhůta k podání odvolání skončila v dané trestní věci dne 8. 4. 2002, přičemž obviněný nebyl po celou dobu hospitalizován v nemocnici a bez mimořádných obtíží mohl uplatnit řádný opravný prostředek, když je navíc třeba zvážit i okolnost, že obviněný byl v řízení zastoupen obhájcem. Proto nebyl dán důvod k povolení navrácení lhůty podle §61 trestního řádu. Odvolací soud proto podle jejího názoru postupoval správně, pokud odvolání obviněného zamítl jako opožděně podané. S ohledem na shora uvedené skutečnosti státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný M. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Přestože obviněný ve svém podání citoval dovolací důvod podle §254b odst. 1 písm. k) tr. ř., z obsahu posuzovaného dovolání Nejvyšší soud dovodil, že věcně uplatněným důvodem dovolání je důvod vyjádřený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) citovaného ustanovení. Předmětný dovolací důvod tedy jednak dopadá na případy, kdy došlo bez splnění zákonných předpokladů k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci tedy obviněný ve svém dovolání uplatnil důvod odpovídající první alternativě citovaného ustanovení, neboť jeho odvolání bylo zamítnuto jako podané opožděně dle §253 odst. 1 tr. ř.
Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku, přičemž podle §248 odst. 2 tr. ř. v případě, že se rozsudek doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta pro podání odvolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Podle §61 odst. 1 tr. ř. zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty. Podle §61 odst. 2 tr. ř. zruší orgán při povolení navrácení lhůty zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku, byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný.
Jak je zřejmé z uvedené zákonné úpravy, navrácení zmeškané lhůty k podání opravného prostředku, je vázáno na určité výjimečné okolnosti, neboť se tím vlastně umožňuje dodatečné přezkoumání rozhodnutí, které již mohlo nabýt právní moci a je případně i vykonatelné. Proto navrácení lhůty není možné z jakýchkoli důvodů, ale jen z takových, které mají povahu důvodů důležitých. I když je zákon blíže nekonkretizuje, ze zmíněné výjimečné povahy navrácení lhůty nutno dovodit, že důležitými důvody pro navrácení lhůty by zde mohly být jen vážné události, které mají charakter určitých překážek znemožňujících nebo alespoň značně znesnadňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě. Za důležité důvody jsou proto v praxi považovány zejména onemocnění v posledních dnech lhůty bránící podat včas opravný prostředek, náhlé úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného nebo obhájce v posledních dnech lhůty, živelná událost, která zabránila obviněnému nebo obhájci včas podat opravný prostředek. Dále praxe pokládá za důležité důvody i nesprávné právní poučení obviněného o nepřípustnosti opravného prostředku nebo okolnost, že poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno, případně nesprávné právní poučení dané jiným orgánem činným v trestním řízení, než který ve věci rozhodl.
V posuzované trestní věci byl dne 20. 2. 2002 v hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Šumperku vyhlášen odsuzující rozsudek, přičemž po poučení o odvolání podle §249 odst. 1, 2 tr. ř. se obviněný ohledně podání odvolání nevyjádřil, jak vyplývá z č. l. 425. V písemném vyhotovení rozsudku, sp. zn. 4 T 92/2001, str. 16, byl obviněný poučen o možnosti podat odvolání u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, do osmi dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku nalézacího soudu. Rozsudek nalézacího soudu byl obviněnému doručen dne 29. 3. 2002 a obhájci dne 25. 3. 2002. Lhůta pro podání odvolání tedy uplynula dne 8. 4. 2002. Obviněný podal odvolání společně s žádostí o navrácení lhůty až 10. 4. 2002, tedy dva dny po uplynutí lhůty k podání odvolání. V předmětném podání uvedl, že dne 2. 4. 2002 byl hospitalizován v nemocnici a od 3. 4. 2002 se nacházel v pracovní neschopnosti. Z přiložené lékařské zprávy č. l. 440 vyplývalo, že obviněný se nacházel v pracovní neschopnosti již od 23. 1. 2002. Dne 22. 1. 2002 a zejména dne 20. 2. 2002, tedy v době, kdy se nacházel v pracovní neschopnosti, se však také účastnil hlavního líčení u okresního soudu v Šumperku. Vzhledem ke skutečnosti, že od 3. 4. 2002 zbývalo obviněnému po propuštění z hospitalizace v nemocnici k uplatnění řádného opravného prostředku ještě 5 dní, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. řádu, jak jsou vyloženy shora.
Podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně. Vzhledem k závěru odvolacího soudu, se kterým se ztotožnil i Nejvyšší soud, že v případě obviněného nebyly splněny zákonné předpoklady navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. řádu, jak je vysvětleno shora, rozhodl odvolací soud dne 31. 5. 2002 v neveřejném zasedání tak, že odvolání obviněného usnesením podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
V případě obviněného M. D. tedy Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud druhého stupně o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl v neveřejném zasedání, a to za splnění všech zákonných podmínek pro takové rozhodnutí.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko obviněného vyjádřené v dovolání ohledně zákonnosti zamítnutí jeho řádného opravného prostředku je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak je citováno shora, je podané dovolání v posuzovaném případě zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala:
JUDr. Blanka Roušalová