ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.956.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 956/2011 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2011 o dovolání podaném D. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 61/2011 ze dne 23. 2. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 168/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 168/2010 ze dne 1. 12. 2010 byl dovolatel uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře dvěstěpadesáti hodin a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.
V předmětné věci podal D. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 3 To 61/2011 ze dne 23. 2. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal D. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodnutí soudů v jeho věci jsou z hlediska právních závěrů nesprávná a nepřezkoumatelná. To proto, že v kritické době se kolem vozidla J. N. nacházely neznámé osoby, které si počínaly způsobem, který vzbuzoval pocit, že vozidlo chtějí odcizit. Proto byl N. požádán, aby vozidlo odvezl na bezpečné místo. S ohledem na uvedenou situaci N., který byl podnapilý, vyhověl a vozidlo převážel na krátkou vzdálenost, v rámci které byl kontrolován hlídkou Inspektorátu cizinecké policie B. Za daného stavu tak poukázal na to, že jednal v krajní nouzi ve snaze ochránit majetek značné hodnoty. Dále namítl, že nemohl jednat v úmyslu přímém s tím, že v jeho případě nešlo o porušení trestu zákazu řízení motorových vozidel, neboť ten neporušoval soustavně a po delší dobu, ale pouze ojediněle a jízdou na krátkou vzdálenost, a právě proto, aby ochránil velkou majetkovou hodnotu. Svým jednáním tak nenaplnil subjektivní stránku označeného přečinu, když znovu poukázal na to, že vozidlo chtěl pouze prakticky přeparkovat na vzdálenost cca 300 metrů. Poukázal i na to, že soudy, bez dostatečného vysvětlení odmítly doplnit dokazování výslechem svědků J. N. a M. M.. Za dané situace tak má za to, že z učiněných skutkových zjištění nelze bez pochybností dospět k závěru o jeho vině označeným přečinem a jde takto o extrémní nesoulad skutkových zjištění s právními závěry, čímž došlo také k porušení jeho ústavního práva na spravedlivý proces ve smyslu č. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v podobě jednostranného hodnocení provedených důkazů, když v tomto směru odkázal na judikaturu Ústavního soudu České republiky. Proto také navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek (správně usnesení) odvolacího soudu i jemu předcházející (citovaný) rozsudek soudu prvního stupně a dále sám dle „ust. §265m trestního řádu rozhodl tak, že se odsouzený zprošťuje viny, event. přikázal věc dle ust. §265 l trestního řádu příslušnému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že výhrady dovolatele vůči soudy učiněným skutkovým zjištěním jsou založeny pouze na samotné jeho výpovědi, když jím uvedené skutečnosti byly vzaty za věrohodné. Nelze za těchto okolností hovořit o případném extrémním nesouladu z hlediska opatřených důkazů a právních závěrů z nich vyvozených, když soudy také řádně odůvodnily, proč neakceptovaly důkazy navržené dovolatelem. Nemůže se takto jednat o tzv. opomenuté důkazy, když základ skutkových zjištění spočívá na údajích sdělených dovolatelem a z tohoto hlediska nelze nahlížet na jednání dovolatele jako na jednání ve stavu krajní nouze. Oba soudy se též řádně vypořádaly s dovolatelovou námitkou ve vztahu k formě zavinění a stejně tak rozvedly, v čem spatřují stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání. S ohledem na uvedené tak nelze mít za důvodně uplatněný ani jeden z dovolacích důvodů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními zákona hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že v kritické době jednal v krajní nouzi ve smyslu ustanovení §28 tr. zákoníku, vozidlo přitom řídil na krátkou vzdálenost a takto si počínal ojediněle. Námitka stran jeho jednání v krajní nouzi byla takto uplatněna právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněnou. To proto, že oba soudy zejména i v důvodech svých (přijatých) rozhodnutí odpovídajícím způsobem vysvětlily, proč v dané věci nebyly naplněny podmínky, které existence jednání v krajní nouzi předpokládá. Podle §28 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem, avšak nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Ani z výpovědí samotného dovolatele nelze na jednání v krajní nouzi usoudit, když jím popisovaný útok neznámých osob na vozidlo po jeho příchodu ustal a tyto osoby se od místa, kde k němu mělo dojít, vzdálily. Nelze ani přehlédnout, že v té chvíli měl možnost volat policii, nic mu přitom nebránilo ani v tom na místě zůstat a situaci kontrolovat. Současně je namístě připomenout, že dovolatel svou výpověď postupně měnil, uvedenou obavu nesdělil ani hlídce policie, která jej kontrolovala (v době, kdy jednal podle svého tvrzení ve stresové situaci) a až postupem času uvedl verzi spočívající v pokusu odcizit vozidlo jeho známého. Bez ohledu na uvedené však jím zvolený postup nelze označit za nutnou obranu, neboť s ohledem na uvedené se takto jednalo o obranu zjevně nepřiměřenou způsobu útoku. Za dané situace potom řídil motorové vozidlo, ačkoli věděl, že takovou činnost má na základě označeného rozhodnutí (citovaného trestního příkazu) zakázanou, když nic nemění ani to, že hodlal jet na krátkou vzdálenost. O jeho úmyslu mařit výkon rozhodnutí soudu výkonem činnosti, která mu byla zakázána, tak není pochybností. K námitce stran toho, že soudy neakceptovaly jeho návrhy na doplnění dokazování výslechem označených svědků pak lze uvést, že na uvedenou námitku reagoval zejména nalézací soud, který vysvětlil, proč dokazování v uvedeném směru nedoplnil. K tomu je namístě dodat, že výslech uvedených svědků se jeví nadbytečný i s ohledem na výpověď samotného dovolatele stran naplnění podmínek krajní nouze, jak již uvedeno. V tomto směru tak nebylo zasaženo dovolatelem namítané právo na spravedlivý proces, a to ani z hlediska ustálené judikatury Ústavního či Nejvyššího soudu České republiky a to ani v podobě tzv. opomenutých důkazů.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka