ECLI:CZ:NS:2000:3.TVO.141.2000.1
sp. zn. 3 Tvo 141/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2000 stížnosti obžalovaných O. O. D., a A. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2000, sp. zn. 1 Ntv 11/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 18/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti z a m í t a j í.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2000, sp. zn. 1 Ntv 11/2000, bylo podle §71 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaných O. O. D. a A. H. do 31. 3. 20001.
Proti tomuto usnesení podali oba obžalovaní ve lhůtě uvedené v ustanovení §143 odst. 1 tr. ř. stížnost.
Obžalovaný A. H. ve stížnosti namítl, že důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. nejsou v jeho případě podloženy žádnými konkrétními skutečnostmi, na základě nichž by bylo možno učinit závěr odůvodňující obavu z útěku a též obavu, že by na svobodě v páchání trestné činnosti, pro kterou je stíhán, pokračoval. V uvedené souvislosti Vrchnímu soudu v Olomouci vytkl, že se v napadeném usnesení důvody vazby dostatečně nezabýval. Poukázal rovněž na to, že nebyly splněny ani zákonné podmínky pro prodloužení vazby dle §71 odst. 3 tr. ř., když prodlužování řízení je třeba přičítat orgánům činným v trestním řízení a nikoliv obtížnosti předmětné trestní věci. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby v řízení o stížnosti bylo napadené usnesení o prodloužení vazby zrušeno.
Obžalovaný O. O. D. včas podanou stížnost ke dnešnímu dni neodůvodnil. Ke stížnosti připojil písemný slib, že v případě propuštění z vazby sdělí do 48 hodin soudu adresu, na které se bude zdržovat, bude se vždy dostavovat k hlavnímu líčení a povede řádný život. Z obsahu a smyslu obou podání je zřejmé, že se obžalovaný domáhá zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.
Z podnětu stížností obžalovaných přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Obžalovaní O. O. D. a A. H. jsou stíháni pro závažnou trestnou činnost, kvalifikovanou v obžalobě jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Na podkladě téže obžaloby je obžalovaný D. dále stíhán pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. a obžalovaný A. H. pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Řízení o posledně uvedeném trestném činu bylo posléze ze společné trestní věci vyloučeno k samostatnému projednání.
Krajský soud v Brně, u něhož je předmětná trestní věc vedena pod sp. zn. 11 T 18/99, konal ve věci hlavní líčení od 24. 2. 2000, přičemž odsuzujícím rozsudkem ve věci rozhodl dne 16. 3. 2000. Tento rozsudek byl v odvolacím řízení dne 26. 9. 2000 zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k doplnění dokazování. Ten pak v souladu s pokyny odvolacího soudu pokračoval v řízení. Poslední hlavní líčení bylo ve věci konáno dne 6. 11. 2000.
Oba obžalovaní byli vzati do vazby usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 1998, sp. zn. 7 Nt 4418/98, s účinností od 21. 11. 1998, z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b), c) tr. ř. v tehdy platném znění. Později byly důvody vazby omezeny a obžalovaní se v současné době nacházejí ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Zákonná dvouletá lhůta trvání vazby (§71 odst. 3 věta první tr. ř.) u obou obžalovaných uplynula dnem 21. 11. 2000. Návrh na prodloužení této lhůty nad dva roky podal za podmínek §71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci předseda senátu Krajského soudu v Brně. Předmětný návrh odůvodnil vývojem řízení a jeho současným stavem, jenž neumožňoval skončit trestní stíhání obžalovaných ve lhůtě dvou let.
Podle zjištění Nejvyššího soudu trvají u obžalovaných O. O. D a A. H. dosud důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Důvody tzv. útěkové vazby (§67 písm. a/ tr. ř.) byly soudy až do současné doby opakovaně správně opírány o zjištění, že obžalovaný O. O. D. je cizím státním příslušníkem bez trvalejších vazeb na pobyt v České republice, jenž v době svého zadržení navíc disponoval falešnými doklady totožnosti; u obžalovaného A. H. byly správně vzaty v úvahu skutečnosti týkající se jeho snahy vyhnout se zadržení orgány Policie ČR,
a to způsobem popsaným pod bodem 4) obžaloby. Uvedené okolnosti ve spojení s vysokým hrozícím trestem, nepochybně zakládají důvodnou obavu, že by si obžalovaní na svobodě počínali způsobem předpokládaným v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o důvody tzv. vazby předstižné (§67 odst. 1 písm. c) tr. ř.) lze je opřít především o charakter stíhané trestné činnosti, jež se má skládat z řady dílčích jednání motivovaných cílem opatřit si majetkový prospěch a ukončených teprve zadržením obžalovaných.
Nejvyšší soud současně neshledal podmínky pro to, aby vazbu obžalovaného O. O. D. bylo možno nahradit písemným slibem podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Učiněný písemný slib jednak nemá všechny formální náležitosti takového slibu stanovené v §73 odst. 1 písm. b) tr. ř.; především jej však nelze přijmout jak vzhledem k výše uvedené charakteristice osoby obžalovaného, tak zejména s přihlédnutím k vysoké závažnosti projednávaného případu.
Pokud Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení dovodil, že v posuzované věci jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby obžalovaných nad dva roky podle §71 odst. 3 tr. ř., je třeba tyto závěry považovat za správné a odůvodněné. Rovněž Nejvyšší soud má za to, že se trestní stíhání obžalovaných nepodařilo skončit ve dvouleté vazební lhůtě z důvodů, které nemají povahu neodůvodněných průtahů v řízení. Stalo se tak především proto, že v dané věci je s ohledem na její náročnost (trestní spis t. č. obsahuje cca 1800 stran), k jejímu řádnému objasnění nutno provádět poměrně rozsáhlé dokazování. Pokud tedy docházelo k prodlužování řízení, nebylo to ovlivněno zaviněnou nečinností orgánů trestního řízení, zejména soudu, ale obtížností věci. To platí i pro řízení odvolací, když Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení správně zdůraznil, že po dílčím doplnění dokazování v odvolacím řízení vyžádáním zpráv, vyvstala potřeba konkrétních pokynů vůči soudu I. stupně poté, kdy bylo jeho rozhodnutí na podkladě podaných opravných prostředků zrušeno. Při stávajících důvodech vazby u obžalovaných současně hrozí, že jejich propuštěním na svobodu by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle §1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestání.
Doba na kterou Vrchní soud v Olomouci prodloužil trvání vazby obžalovaných, tj. do 31. 3. 2001, se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak ke stadiu, v němž se trestní stíhání obžalovaných nyní nachází. V rámci tohoto prodloužení vazby bude povinností, soudu I. stupně a popř. též soudu odvolacího postupovat a vyřídit předmětnou věc s největším urychlením (§71 odst. 1 tr. ř.).
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal stížnosti obžalovaných O. O. D. a A. H. důvodnými a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. je zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler