ECLI:CZ:NS:2012:3.TZ.7.2012.1
sp. zn. 3 Tz 7/2012 -21
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. února 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. U. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 6 To 201/2011, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 6 To 201/2011, byl porušen zákon v ustanoveních §30 odst. 1, §263 odst. 1 písm. b) a §262 tr. ř. a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb., v neprospěch obviněného R. U.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, se přikazuje ,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti podal dne 27. 1. 2010 k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti obžalobu na R. U., sp. zn. ZT 369/2010, kterou je mu kladeno za vinu spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“). Tato trestní věc je u Okresního soudu v Uherském Hradišti vedena pod sp. zn. 26 T 29/2010 a byla podle rozvrhu práce přidělena soudci Mgr. Tomáši Kurfiřtovi, který byl na výpomoc přidělen k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti.
V souladu s ustanovením §314a odst. 1 tr. ř., když obviněný R. U. je stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 5 let, konal v předmětné trestní věci řízení samosoudce. Dne 23. 2. 2010 vydal trestní příkaz, sp. zn. 26 T 29/2010, jímž byl obviněný R. U. odsouzen za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků, podle §59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu a dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.
Proti trestnímu příkazu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas odpor, a samosoudce Mgr. Kurfiřt konal ve dnech 17. 5. 2010, 8. 7. 2010, 3. 8. 2010 a 31. 8. 2010 hlavní líčení, přičemž dne 31. 8. 2010 odročil hlavní líčení na neurčito.
Dne 1. 9. 2010 byla z důvodu ukončení přidělení soudce Mgr. Tomáše Kurfiřta k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti a změny rozvrhu práce trestní věc obviněného R. U. rozhodnutím předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti přidělena soudkyni Mgr. Haně Kurfiřtové, manželce Mgr. Tomáše Kurfiřta.
Soudkyně Mgr. Hana Kurfiřtová konala ve věci ve dnech 1. 11. 2010, 22. 11. 2010 a 25. 11. 2010 hlavní líčení, resp. pokračovala v odročeném hlavním líčení. Před prováděním dalších důkazů za souhlasu státního zástupce a obviněného, který měl možnost se předtím poradit se svým obhájcem, v intencích ust. §219 odst. 3 tr. ř., přečetla podstatný obsah protokolů o předchozích hlavních líčeních konaných ve dnech 17. 5. 2010, 8. 7. 2010, 3. 8. 2010 a 31. 8. 2010 včetně v nich provedených důkazů a sdělila podstatný obsah dosavadního jednání (viz protokol na č. l. 327 verte).
V hlavním líčení konaném dne 25. 11. 2010 vyhlásila rozsudek, sp. zn. 26 T 29/2010, kterým byl obviněný R. U. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, se stanovením povinnosti, aby podle svých sil ve zkušební době nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.
Proti rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonem stanovené lhůtě odvolání, které směřovalo do výroku o vině i trestu.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, na základě odvolání obviněného po projednání věci v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2011 rozhodl pod sp. zn. 6 To 20112011 usnesením tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a současně podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil nalézacímu soudu s tím, že podle §262 tr. ř. se zároveň nařizuje, aby věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že je přesvědčen o tom, že řízení předcházející vydání rozsudku trpí procesními vadami spočívajícími v tom, že ve věci rozhodl podjatý soudce, který ve věci neměl rozhodovat a který je ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen. Existují pochybnosti, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. To, že napadený rozsudek vydala jako zákonná soudkyně Mgr. Kurfiřtová, tedy manželka Mgr. Kurflřta, který byl ve věci rovněž činný, má za následek onu vadu řízení. Soudkyně Mgr. Kurfiřtová je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučena přímo ze zákona, a to pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, s nímž ji pojí příbuzenský vztah. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku trpí tedy takovou vadou, kterou nelze v odvolacím řízení odstranit. Důkazy, které byly poté provedeny u hlavního líčení, které konala Mgr. Kurfiřtová, jsou tedy procesně nepoužitelné. Odvolací soud závěrem dodal, že v dalším řízení bude třeba hlavní líčení znovu zopakovat, přičemž bude třeba se rovněž vypořádat v průběhu dokazování se všemi námitkami uvedenými v odvolání obviněného.
Proti citovanému pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 6 To 201/2011, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. U. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. a §30 odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného R. U.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel zdůraznil, že pouze z důvodu manželského vztahu soudců, kteří po sobě jako zákonní soudci věc vyřizují, není možné dovodit závěr zakládající vyloučení druhého soudce - manžela, když ze spisového materiálu nevyplývají jakékoli podněty či závěry, které by vůbec mohly naznačovat možnost, že takový soudce rozhodoval nestranně. Obě strany řízení naopak souhlasily s postupem podle ustanovení §219 odst. 3 tr. ř. a nikdo nenamítal podjatost Mgr. Kurfiřtové. Ze spisu také nevyplývají kolize z jednání obou soudců. Mgr. Kurfiřtová pouze důkazně navázala na předchozí dokazování Mgr. Kurfiřta a sama nestranně důkazy vyhodnotila a rozhodla. V posuzované věci se tak jedná o problematiku výkladu ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., a to v té části, v níž se hovoří o soudci, u něhož lze mít pochybnost, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. V daném vztahu dvou soudců se pak nejedná o orgány činné v trestním řízení, které by byly ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, popř. o osoby vystupující na různých stranách řízení, jejichž postavení by samo o sobě již mohlo navozovat vztah rozporu a vytvářet tak základ pochybnosti, zda jeden z nich nemůže být ovlivněn druhým, ale jedná se o dva soudce rozhodující ve věci v I. stupni, tedy osoby v trestním řízení na stejné úrovni, ve stejném postavení, povinné rozhodovat nezávisle a nestranně, na základě svého svědomí při vázanosti zákonem. Současně je třeba zdůraznit, že vyloučení Mgr. Kurfiřtové nebylo stranami ani v průběhu řízení namítáno a samotné odvolání obviněného se vztahuje pouze k meritu věci a ke způsobu vyhodnocení provedených důkazů. Připuštění, že by soudce v postavení Mgr. Kurfiřtové byl pouze z důvodu manželského vztahu vyloučen z projednání věci, aniž by nastaly konkrétní důvody, zakládající pochybnosti o jejím nestranném rozhodování, tedy že by důvodem vyloučení byl čistě příbuzenský vztah k jinému soudci, který ve shodné věci u soudu shodného stupně činil úkony, bylo by nutné takové důvody vyloučení vztáhnout v širším smyslu i na jiné příbuzenské vztahy mezi soudci shodného postavení, na vztahy partnerské, popřípadě i na vztahy blíže přátelské, když tyto se mimo formálního dokladu manželství z hledisek shledaného důvodu vyloučení od uvedeného jinak neliší.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že předmětným usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 6 To 201/2011, byl porušen zákon v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. a §30 odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného R. U., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně dalších navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbudou svého podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Nejvyšší soud konstatuje, že se Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, v napadeném usnesení citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil. Ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. jednoznačně definuje materiální předpoklad, jehož existence může pochybnosti o nestrannosti soudce odůvodnit, a tím je „poměr k projednávané věci nebo osobám“ . Pod tento pojem jsou v praxi podřazovány dvě situace. První z nich – poměr k věci – lze označit jako „konflikt zájmů“, v němž nejde o subjektivní pocit soudce samotného, nýbrž o objektivní skutečnost, že konkrétní soudce má zájem na tom, aby konkrétní spor, v němž má rozhodovat, dopadl určitým způsobem. V posuzované věci by tak muselo jít o případ, že samosoudce není schopen dodržet základní zásady trestního řízení, jež jsou uvedeny v ustanovení §2 tr. ř., a má konkrétní zájem na výsledku trestního řízení, jež je proti obviněnému vedeno .
Druhá situace nastává tehdy, lze-li očekávat, že soudce bude nakloněn jedné ze stran sporu z důvodů jiných, než jsou jeho vlastní zájmy, nikoli z důvodů subjektivních, ale objektivně existujícího „poměru k účastníkům“. Z tohoto důvodu bude vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském nebo obdobném (např. vztah druha a družky), ale též ve vztahu úzce přátelském či naopak nepřátelském.
V této souvislosti je třeba uvést, že krajský soud v napadeném usnesení neuvádí žádnou okolnost, který by svědčila o vztahu soudkyně Mgr. Kurfiřtové k projednávané věci či o jejím poměru k účastníkům ve výše uvedeném smyslu. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že důvodem rozhodnutí o vyloučení soudkyně Mgr. Kurfiřtové z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti jsou pochybnosti, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat, neboť je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučena přímo ze zákona, a to pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, s nímž ji pojí příbuzenský vztah.
Základním kritériem pro uplatnění důvodů pro vyloučení soudce (či jiné osoby uvedené v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř.) je posouzení, zda lze vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i v ustanovení §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).
Jak již bylo uvedeno shora v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 26 T 29/2010, rozhodoval samosoudce Mgr. Kurfiřt, manžel Mgr. Kurfiřtové. Ze spisového materiálu nevyplývá žádný důvod, zakládající pochybnosti o nestrannosti samosoudce Mgr. Kurfiřta ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., mající za následek jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení a také žádný důvod nebyl namítán stranami trestního řízení. Samosoudce Mgr. Kurfiřt v projednávané trestní věci vydal trestní příkaz, který byl zrušen podáním odporu obviněným R. U. Následně ve věci konal hlavní líčení ve dnech 17. 5. 2010, 8. 7. 2010, 3. 8. 2010 a 31. 8. 2010. Dne 31. 8. 2010 bylo hlavní líčení odročeno na neurčito.
Dne 1. 9. 2010 byla z důvodu ukončení přidělení soudce Mgr. Tomáše Kurfiřta k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti tato trestní věc přidělena soudkyni Mgr. Haně Kurfiřtové (manželce Mgr. Tomáše Kurfiřta), která pokračovala v odročeném hlavním líčení. V intencích ustanovení §219 odst. 3 tr. ř., přečetla podstatný obsah protokolů o předchozích hlavních líčeních včetně v nich provedených důkazů a sdělila podstatný obsah dosavadního jednání. V hlavním líčení konaném dne 25. 11. 2010 vyhlásila rozsudek, sp. zn. 26 T 29/2010, kterým byl obviněný R. U. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., a byl mu uložen trest.
Stejně jako v případě samosoudce Mgr. Kurfiřta lze i u samosoudkyně Mgr. Kurfiřtové konstatovat, že nebyla zjištěna žádná okolnost, která by svědčila o jejím vztahu k projednávané věci či o jejím poměru k účastníkům ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř.
Kromě vztahu k projednávané věci a poměru k účastníkům vyplývá z ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Podle §12 odst. 1 tr. ř. se orgány činnými v trestním řízení rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán.
V předmětném usnesení je namítán příbuzenský vztah mezi soudci (manželé) po sobě rozhodujícími na stejném stupni tutéž trestní věc.
Zde je třeba poukázat na skutečnost, že Mgr. Kurfiřt sice v trestní věci obviněného R. U., sp. zn. 26 T 29/2010, rozhodoval, ovšem jím vydaný trestní příkaz byl zrušen ex lege v důsledku podaného odporu. Následně v nařízených hlavních líčeních provedl samosoudce Mgr. Kurfiřt dokazování, které nebylo skončeno pouze z důvodu ukončení jeho přidělení k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti. S ohledem na ukončení činnosti Mgr. Kurfiřt u Okresního soudu v Uherském Hradišti (a změnu rozvrhu práce) byla dne 1. 9. 2010 trestní věc obviněného R. U. přidělena soudkyni Mgr. Haně Kurfiřtové.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti, že pouze z důvodu manželského vztahu soudců, kteří po sobě jako zákonní soudci na témže stupni vyřizují tutéž trestní věc , není možné dovodit závěr zakládající vyloučení druhého soudce (manžela), když ze spisového materiálu nevyplývají jakékoli podněty či závěry, které by mohly naznačovat možnost, že takový soudce nerozhodoval nestranně. Nelze přitom přehlédnout, že obě strany řízení souhlasily s postupem podle §219 odst. 3 tr. ř., jak vyplývá již ze shora uvedeného, a nikdo nenamítal podjatost Mgr. Kurfiřtové. Ze spisu také nevyplývají kolize z jednání obou soudců. Mgr. Kurfiřtová pouze důkazně navázala na předchozí dokazování Mgr. Kurfiřta a sama nestranně důkazy vyhodnotila a rozhodla.
Z výkladu jednotlivých pojmů, pro které je vyloučení podle §30 odst. 1 tr. ř. možné, nelze dovodit, proč by uvedená soudkyně nemohla ve věci rozhodovat nestranně, když zásada materiální pravdy, vyhledávací a volného hodnocení důkazů je pro všechny orgány činné v trestním řízení zakotvena v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Je nepochybné, že v posuzované věci se jedná o problematiku výkladu ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., a to v té části, v níž se hovoří o soudci, u něhož lze mít pochybnost, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. V daném vztahu dvou soudců se nejedná o orgány činné v trestním řízení, které by byly ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, popř. o osoby vystupující na různých stranách řízení , jejichž postavení by samo o sobě již mohlo navozovat vztah rozporu a vytvářet tak základ pochybností, zda jeden z nich nemůže být ovlivněn druhým, ale jedná se o dva soudce rozhodující ve věci v I. stupni, tedy osoby v trestním řízení na stejné úrovni, ve stejném postavení, povinné rozhodovat nezávisle a nestranně, na základě svého svědomí při vázanosti zákonem. Současně je třeba zdůraznit, že vyloučení Mgr. Kurfiřtové nebylo stranami ani v průběhu řízení namítáno a samotné odvolání obviněného se vztahuje pouze k meritu věci a ke způsobu vyhodnocení provedených důkazů. Nelze akceptovat názor, že by soudce v postavení Mgr. Kurfiřtové, která na základě rozvrhu práce a přidělení věci vstoupila do trestního řízení, které do té doby vedl její manžel, byl pouze z důvodu manželského vztahu vyloučen z projednání věci, aniž by nastaly konkrétní důvody zakládající pochybnosti o jeho nestranném rozhodování , tedy že by důvodem vyloučení byl čistě příbuzenský vztah k jinému soudci, který ve shodné věci u soudu téhož stupně činil úkony. V takovém případě by bylo nutné důvody vyloučení vztáhnout v širším smyslu i na jiné příbuzenské vztahy mezi soudci shodného postavení, na vztahy partnerské, popřípadě i na vztahy blíže přátelské, když tyto se mimo formálního dokladu manželství z hledisek shledaného důvodu vyloučení od uvedeného jinak neliší.
Je věcí vysoké profesionality každého soudce při výkonu soudcovské činnosti i v občanském životě předcházet situacím, které by mohly vnášet pochybnosti o jeho nestranném rozhodování, a jestliže přesto dojde ke vzniku takových pochybností, reagovat na ně v souladu se svým ústavním postavením. Jak bylo zmíněno již shora, procesní strany nenamítaly podjatost samosoudkyně Mgr. Kurfiřtové. Tato také neshledala zákonný důvod, pro který by se vyloučila z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci.
S ohledem na to, co již bylo řečeno, lze konstatovat, že právní názor Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, že Mgr. Kurfiřtová je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení jen proto, že je manželkou ve věci dříve působícího soudce, je nesprávný.
Postupem krajského soudu došlo k odnětí věci zákonnému soudci a byla tak porušena jedna ze základních zásad Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 6 To 201/2011, byl porušen zákon v ustanoveních §30 odst. 1, §263 odst. 1 písm. b) a §262 tr. ř. a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb., v neprospěch obviněného R. U. Nejvyšší soud poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při svém rozhodování bude podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud. Krajský soud se pak při svém rozhodování bude zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch (viz §273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata