ECLI:CZ:US:1993:3.US.124.93
sp. zn. III. ÚS 124/93
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele K.K., zastoupeného advokátem JUDr. R.K., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky 4.11.1993, se navrhovatel domáhá přezkoumání usnesení Vyššího vojenského soudu v Olomouci, ze dne 18.6.1993, sp. zn. 1 To 93/93, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatele proti rozsudku Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 14.4.1993, sp. zn. 4 T 141/92, jakož i postupu GP při vyřizování podnětu pro stížnost pro porušení zákona.
Podle ustanovení §146 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat i proti zásahům orgánů veřejné moci, k nímž došlo od 1.1.1993 do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti (tj. do 1.7. 1993), přičemž v těchto případech 60-ti denní lhůta pro podání ústavní stížnosti podle odstavce 2 cit. ustanovení začíná teprve 1.7. 1993 (čili dnem nabytí účinnosti zákona č. 182/1993 Sb.).
Zákon č. 182/1993 Sb. v ustanovení §75 odst. 1 a §72 odst. 2 ukládá navrhovateli jako podmínku podání ústavní stížnosti nutnost vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Posledním takovým zákonným prostředkem v předmětné věci je odvolání, nikoliv však podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona.
Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který podle §266 odst. 1 tr.ř. "může generální prokurátor nebo ministr spravedlnosti podat podle povahy věci u Vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu". Podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona není tudíž opravným prostředkem. Z hlediska trestního práva procesního je možno ho považovat toliko za informaci subjektům, oprávněným k podání stížnosti pro porušení zákona, která nezakládá zákonem stanovené právní důsledky. Je tudíž věcí k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněného subjektu, zdali sám, nebo prostřednictvím podřízeného orgánu a jakou formou oznámí navrhovateli, jak z hlediska podnětu věc posoudil (v dané věci tak učinila GP České republiky - HVP svým vyjádřením ze dne 2.9.1993, sp. zn. Pz 56/93).
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Z uvedeného lze dovodit, že svého práva na přezkoumání soudního rozhodnutí se navrhovatel může domáhat jenom v daném případě v tr. ř. stanoveným postupem. Bylo uvedeno, že podnět ke stížnosti pro porušení zákona trestní řád k takovémuto "stanovenému postupu" nezařazuje.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem nutno konstatovat, že navrhovatel ústavní stížnost podal po uplynutí lhůty, stanovené pro daný případ ustanovením §146 zákona č. 182/1993 Sb., čímž je naplněn důvod jejího odmítnutí podle §43 odst., 1 písm. b) cit. zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně 14.12.1993
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj