ECLI:CZ:US:2011:3.US.1430.11.1
sp. zn. III. ÚS 1430/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci návrhu navrhovatele Ing. J. H., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. února 2011 č. j. 6 Ads 134/2010-96, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 2010 č. j. 30 Ad 2/2010-53, proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové ze dne 9. ledna 2008 č. j. 3408-6311-9.1.2008-71431-28/07-BX a proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín ze dne 22. října 2007 č. j. 28001/100-6311-22.10.2007-18802-03-07-PPD-FJ, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení právních předpisů upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 17. května 2011 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. února 2011 č. j. 6 Ads 134/2010-96, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 2010 č. j. 30 Ad 2/2010-53, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové ze dne 9. ledna 2008 č. j. 3408-6311-9.1.2008-71431-28/07-BX a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín ze dne 22. října 2007 č. j. 28001/100-6311-22.10.2007-18802-03-07-PPD-FJ.
Ve svém podání se stěžovatel dále domáhal toho, aby Ústavní soud z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky.
II.
Ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.
V předmětné věci stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem.
Z mnoha předchozích řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vedl, je přitom již dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti včetně popisu, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením, včetně upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil před podáním ústavní stížnosti.
Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Společně s ústavní stížností podal navrhovatel návrh na zrušení ustanovení právních předpisů upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky. Z ust. §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ust. §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (viz shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 101/95).
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud shledal v posuzované věci důvody pro přiměřenou aplikaci podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl podle ust. §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu