ECLI:CZ:US:2017:3.US.1646.17.1
sp. zn. III. ÚS 1646/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Herberta Mouchy, zastoupeného ThMgr. JUDr. Milanem Zamrazilem, advokátem, sídlem Příbram 42, Verneřice, proti jinému zásahu orgánů veřejné moci - postupu a nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud rozhodl tak, že "pasivitou a nezájmem" příslušných orgánů činných v trestním řízení o potvrzení či vyvráceni důvodného podezření z kriminální činnosti byla porušena jeho práva, zakotvená v páté hlavě Listiny základních práv a svobod, a tyto orgány vyzval, aby v předmětné věci dále konaly podle zákona, neboť podle stěžovatelova mínění může jít o "stále běžící rozsáhlejší kauzu, zahrnující dosud nepromlčenou trestnou činnost".
2. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem vyrozuměním ze dne 10. 10. 2013 č. j. 1 ZN 189/2013-4 stěžovatele, který podal "oznámení o podezření z páchání trestné činnosti v souvislosti s neoprávněným zásahem do plynoměru", informoval, že podle §16a odst. 4 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o založení podání bez dalšího opatření.
3. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem vyrozuměním ze dne 14. 3. 2014 č. j. 1 KZN 301/2014-4 stěžovatelův podnět k výkonu dohledu podle §12c zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodný odložil.
4. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze vyrozuměním ze dne 18. 9. 2014 č. j. 1 VZN 1880/2014-13 stěžovateli sdělil, že v rámci dohledu přezkoumávaný postup Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odpovídá zákonu č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyrozuměním ze dne 18. 6. 2015 sp. zn. 6 NZN 1180/2015 stěžovatele informovala, že k vyřízení jeho stížnosti na postup Vrchního státního zastupitelství v Praze není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno.
6. Další své případné postupy v dané věci stěžovatel v ústavní stížnosti neoznačil.
7. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
8. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky dle zákona o Ústavním soudu, tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.
9. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
10. Ústavní soud v usnesení ze dne 22. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/14 v odst. 21 a 22 konstatoval, že: "[v] případě osob, které brojí proti odložení jejich trestního oznámení, Ústavní soud standardně akceptuje jako včas podané ústavní stížnosti napadající odmítnutí státním zástupcem stížnosti podané proti usnesení o odložení věci (srov. např. usnesení ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13 či usnesení ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 4019/13). V případech, kdy trestní oznámení není odloženo usnesením, pak akceptuje ústavní stížnosti proti postupu nejbližšího nadřízeného orgánu při projednávání podnětu k výkonu dohledu (srov. např. usnesení ze dne 24. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 4621/12). Lze také akceptovat jako ve lhůtě podané ústavní stížnosti proti výkonu dohledu nejbližšího nadřízeného státního zastupitelství, které je ještě oprávněno posuzovat meritorně rozhodnutí nižšího státního zastupitelství (srov. např. usnesení ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 2343/14)."
11. Posledním opravným prostředkem byl v dané věci podnět k výkonu dohledu adresovaný Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze; stěžovatel byl s jeho vyrozuměním obeznámen dne 26. 9. 2014 (a je zřejmé, že uvedený přípis Vrchního státního zastupitelství v Praze měl k dispozici předtím, než učinil - proti němu se vymezující - podání Nejvyššímu státnímu zastupitelství ze dne 31. 5. 2015).
12. Jestliže ústavní stížnost byla podána až dne 28. 5. 2017, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle citovaného §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.
13. Nebylo by možné akceptovat ani eventuální úvahu, že údajně protiústavní zásah v době podání ústavní stížnosti stále ještě trvá, a že tudíž lhůta k podání ústavní stížnosti ještě nezačala běžet. Taková představa by byla nesprávná. Samotná skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nereagovaly na stěžovatelovy podněty způsobem jím požadovaným [obdobně jako kupř. případ, kdy mají ve své dispozici předměty (listiny) zajištěné při prohlídce jiných prostor a (možná) je hodlají použít jako důkazy v probíhajícím trestním řízení; srov. usnesení ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 1934/11, pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], nemůže být posuzována jako trvající protiústavní zásah, vyvolávající nepřetržité stavení lhůty k podání ústavní stížnosti. Již s ohledem na princip právní jistoty a na zásadu vigilantibus iura scripta sunt je třeba trvat na požadavku, aby ten, kdo se cítí být poškozován údajným protiprávním zásahem, dbal o vznesení svých námitek co nejdříve; právě k tomu slouží zákonné lhůty k uplatnění opravných prostředků a jiných nápravných postupů.
14. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2017
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj