ECLI:CZ:US:1996:3.US.169.96
sp. zn. III. ÚS 169/96
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele T. H. o návrhu z 24. června l996, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu 24. června l996 a doplněným 9. července 1996 zástupcem stěžovatele, se navrhovatel domáhal vydání nálezu, jímž by bylo vysloveno, že usnesením Krajského soudu v Praze č. j. l2 To 92/96-430, ze dne 24. dubna l996, byla porušena základní práva navrhovatele, uvedená v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být stíhán jinak nežli z důvodů a způsobem, které stanoví zákon, a v čl. 36 odst. l, podle něhož má každý právo domáhat se ochrany svého práva u nezávislého a nestranného soudu; dále pak, že postupem Okresního soudu v Benešově, spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení ve věci sp. zn. l T 5/96 a dále v zásahu orgánů veřejné moci - Okresního soudu v Benešově a Krajského soudu v Praze, který spočívá v jednání těchto soudů s navrhovatelem jako s obviněným a obžalovaným bez zákonného podkladu, byla porušena jeho základní práva, uvedená v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. l a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Praze č. j. l2 To 92/96-430, ze dne 24. dubna l996, bylo zrušeno a Krajskému soudu v Praze a Okresnímu soudu v Benešově bylo zakázáno pokračovat v porušování označených ustanovení Listiny základních práv a svobod způsobem výše uvedeným. Podle §72 odst. 1 písm. a) zák. č. l82/l993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. l0 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný nebo nepřípustný (§43 odst. l písm. c) a písm. f) zák. č. l82/l993 Sb.).
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 8l, čl. 90 Ústavy), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §2 odst. 6 trestního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §2 odst. 6 trestního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Uvedené konstatování (vyslovené již v rozhodnutích Ústavního soudu České republiky ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93. III. ÚS l00/95 aj.) se plně vztahuje i na požadované přezkoumání usnesení Krajského soudu v Praze č. j. l2 To 92/96-43O, když označený soud se při právním a skutkovém hodnocení důvodů pro zastavení trestního stíhání stěžovatele nedostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a tím ani do rozporu s čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. l a s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto byl shledán důvod pro odmítnutí stížnosti, týkající se citovaného usnesení Krajského soudu v Praze, podle §43 odst. l písm. c) zák. č. l82/l993 Sb.
Pokud jde o tvrzený zásah orgánů veřejné moci - Okresního soudu v Benešově a Krajského soudu v Praze, spočívající v jednání těchto soudů a v nepřiměřené délce trestního řízení, pak je třeba poukázat na zákon č. 436/l99l Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, v němž je mj. zakotveno právo fyzických a právnických osob obracet se na orgány správy soudů se stížnostmi a právo domáhat se přezkoumání postupu soudce ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti a také povinnost předsedů soudů tyto stížnosti, jejichž obsahem může být i stížnost na průtahy řízení, ve lhůtě vyřizovat (§26, 3l až 33 cit. zákona). Navrhovatel neprokázal, že by využil svého práva k podání stížnosti dle zákona č. 436/l99l Sb., a proto jeho návrh k Ústavnímu soudu, v němž si stěžuje na nepřiměřenou délku trestního řízení a na jednání obecných soudů, byl odmítnut podle §43 odst. l písm. f) zák. č. l82/l993 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 31. července l996