ECLI:CZ:US:2015:3.US.171.15.1
sp. zn. III. ÚS 171/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Stanislava Hajna a Zuzany Hajnové, zastoupených JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem se sídlem v Turnově, Ant. Dvořáka 293, proti výroku II usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2014 č. j. 26 Co 324/2014-191, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadeným výrokem odmítl Krajský soud v Hradci Králové odvolání stěžovatelů proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 18. 6. 2014 č. j. 8 C 179/2011-181 (jímž bylo podle §102 odst. 2 o. s. ř. rozhodnuto o zajištění důkazu) s odůvodněním, že směřuje proti usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, proti němuž odvolání není podle §202 odst. 1 o. s. ř. přípustné.
V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že svým postupem odvolací soud zasáhl do jejich práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť dle jejich názoru odvolání proti rozhodnutí o zajištění důkazu přípustné bylo.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se tak vyznačuje tím, že je k standardním procesním ("podústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Řečené je významné i v posuzované věci.
Mimořádný opravný prostředek sloužící především k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), kdy je nejen v zájmu účastníků, ale i v zájmu veřejném, aby taková rozhodnutí byla odklizena, představuje žaloba pro zmatečnost (§229 a násl. o. s. ř.).
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. "žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost".
Je zjevné, že stěžovatelé ústavní stížností směřují právě proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu (o odmítnutí odvolání), aniž se však k tomuto mimořádnému opravnému prostředku uchýlili, resp. aniž by řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. zahájili (opak se z ústavní stížnosti nepodává).
Jinak řečeno, již samotná kritika postupu odvolacího soudu, že nesprávně odmítl jejich včas podané odvolání jako nepřípustné podle §218 písm. c) o. s. ř., byla objektivně použitelnou právě v řízení o žalobě pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností (viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08, in Sb. n. u., sv. 51, str. 839, uveřejněno též pod č. 79/2009 Sb.).
Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla, vyvstala situace, kdy stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Ústavní stížnost je tedy ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji Ústavní soud podle rovněž citovaného §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2015
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj