ECLI:CZ:US:2020:3.US.1725.20.1
sp. zn. III. ÚS 1725/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Dětský ranč Hlučín, z. s., sídlem Celní 1996/10b, Hlučín, zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2020 č. j. 16 Co 3/2020-62 a ze dne 18. září 2019 č. j. 16 Co 162/2019-38 a proti usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 16. prosince 2019 č. j. 26 C 157/2019-53 a ze dne 13. srpna 2019 č. j. 26 C 157/2019-28, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a Lucie Salgové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 23. 4. 2020, která byla Ústavnímu soudu doručena do datové schránky dne 22. 6. 2020, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.
2. Okresní soud v Opavě (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 13. 8. 2019 č. j. 26 C 157/2019-28 ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 9. 2019 č. j. 16 Co 162/2019-38 nevyhověl žádosti stěžovatele (žalovaného) o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě o zaplacení částky ve výši 111 550,40 Kč s příslušenstvím (náhrady ušlé mzdy).
3. Okresní soud následně rozsudkem pro uznání ze dne 28. 11. 2019 č. j. 26 C 157/2019-44 žalobě vedlejší účastnice řízení (žalobkyně) vyhověl a stěžovateli uložil povinnost zaplatit jí částku ve výši 111 550,40 Kč s příslušenstvím.
4. Opětovné žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů tentokráte pro řízení o jeho odvolání proti výše uvedenému rozsudku pro uznání okresní soud usnesením ze dne 16. 12. 2019 č. j. 26 C 157/2019-53 rovněž nevyhověl.
5. K odvolání stěžovatele krajský soud usnesení okresního soudu usnesením ze dne 24. 2. 2020 č. j. 16 Co 3/2020-62 potvrdil. Důvodem pro nevyhovění žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů byla obdobně jako u jeho předchozí žádosti skutečnost, že šlo o skutkově i právně jednoduchý případ, když o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru bylo pravomocně rozhodnuto již dříve a vedlejší účastnice řízení přesně vyčíslila náhradu ušlé mzdy podle §69 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a to z podkladů (mzdových listů), které vypočetl sám stěžovatel. Soudy tak dospěly k závěru, že stěžovatel byl schopen v řízení vystupovat a bránit své zájmy sám, přičemž poměry se od prvního rozhodnutí o nevyhovění stěžovatelově žádosti o ustanovení zástupce nezměnily.
6. Usnesením okresního soudu ze dne 24. 3. 2020 č. j. 26 C 157/2019-63 byl pak stěžovatel vyzván k odstranění vad a doplnění svého odvolání proti rozsudku okresního soudu, k čemuž mu byla stanovena lhůta 10 dnů.
II.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nesouhlasí s napadenými rozhodnutími, přičemž zdůrazňuje, že není schopen sám ochránit své zájmy. Uvádí, že podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů se u jeho druhé žádosti změnily v tom smyslu, že odvolání směřuje do nesprávného procesního postupu okresního soudu (vydání rozsudku pro uznání). Soudy měly podle stěžovatele při rozhodování o ustanovení zástupce zohlednit mj. i tu skutečnost, že vedlejší účastnice řízení byla v řízení zastoupena advokátem. Soudy pochybily i tím, že nezkoumaly komplexně všechny okolnosti věci, čímž porušily stěžovatelovo právo na právní pomoc.
8. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost usnesení okresního soudu ze dne 24. 3. 2020 č. j. 26 C 157/2019-63, jímž byl vyzván k odstranění vad a doplnění svého odvolání proti výše uvedenému rozsudku okresního soudu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Ústavní soud se dále zabýval včasností ústavní stížnosti, a to vůči usnesení okresního soudu ze dne 13. 8. 2019 č. j. 26 C 157/2019-28 ve spojení s potvrzujícím usnesením krajského soudu ze dne 18. 9. 2019 č. j. 16 Co 162/2019-38, jimiž nebylo vyhověno jeho první žádosti o ustanovení zástupce. Vzhledem k tomu, že na tato rozhodnutí navazoval rozsudek okresního soudu pro uznání ze dne 28. 11. 2019 č. j. 26 C 157/2019-44, vůči němuž stěžovatel podával odvolání, kde opětovně požadoval ustanovení zástupce z řad advokátů, je zcela zjevné, že tato procesní rozhodnutí musela být doručena stěžovateli již v roce 2019 a proto je třeba ústavní stížnost podanou dne 22. 6. 2020 považovat vůči těmto rozhodnutím za opožděně podanou (srov. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a odmítnout ji podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud se dále zabýval opodstatněností ústavní stížnosti vůči usnesením okresního soudu ze dne 16. 12. 2019 č. j. 26 C 157/2019-53 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 24. 2. 2020 č. j. 16 Co 3/2020-62, jimiž opětovně nebylo vyhověno stěžovatelově žádosti o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.
12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
13. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení ale Ústavní soud ani v nyní posuzované stěžovatelově věci neshledal.
14. Stěžovatel brojí proti rozhodnutím, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro civilní řízení. V obecné rovině lze zajisté přitakat názoru stěžovatele, že podle čl. 37 odst. 2 Listiny má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Ustanovení zástupce je při splnění zákonných podmínek povinností soudu, přesto zde má soud podstatně širší prostor pro uvážení, zda zástupce z řad advokátů účastníku řízení ustanoví, a to na základě interpretace neurčitého právního pojmu nezbytnosti k ochraně práv účastníka řízení. Ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů je tedy institutem mimořádným. V civilním řízení se totiž předpokládá, že účastník řízení má nejen formální procesní způsobilost, ale i věcně by měl být schopen bez vážnější újmy absolvovat občanské soudní řízení i bez zastoupení. Tomu odpovídá poměrně rozsáhlá poučovací povinnost soudu, která mu v procesních otázkách zastoupení nahrazuje a měla by zajistit, aby v důsledku neznalosti neutrpěl újmu.
15. V dané věci se obecné soudy zabývaly nezbytností potřeby zastoupení k ochraně práva stěžovatele. Vyhodnotily-li, že jde o skutkově i právně jednoduchý případ (šlo o náhradu ušlé mzdy v situaci, kdy o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru již bylo pravomocně rozhodnuto, přičemž podkladem pro vyčíslení žalované částky byly mzdové lístky vyhotovené samotným stěžovatelem) a stěžovatel je schopen své zájmy ochránit sám, nelze v jejich postupu spatřovat porušení práva na právní pomoc vyplývajícího z čl. 37 odst. 2 Listiny.
16. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji, směřovala-li usnesení okresního soudu ze dne 16. 12. 2019 č. j. 26 C 157/2019-53 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 24. 2. 2020 č. j. 16 Co 3/2020-62, jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
17. O návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení okresního soudu ze dne 24. 3. 2020 č. j. 26 C 157/2019-63, jímž byl stěžovatel vyzván k odstranění vad a doplnění odvolání, pak Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť toto usnesení stěžovatel stížnostním petitem ani nenapadal. Navíc o samotné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto neprodleně po jejím doručení, pročež by rozhodování o odkladu vykonatelnosti uvedeného usnesení postrádalo smysl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu