ECLI:CZ:US:1997:3.US.237.97
sp. zn. III. ÚS 237/97
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě o ústavní stížnosti D. D. H., zastoupeného JUDr. B. G., proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca 441/96-13, ze dne 23. 5. 1997, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca 441/96-13, ze dne
23. 5. 1997, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Navrhovatel osobně podal dne 7. 7. 1997 ústavní stížnost,
která směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca
441/96-13, ze dne 23. 5. 1997, jímž bylo zastaveno řízení ve věci
přezkoumání rozhodnutí Policejního prezidia ČR - Ředitelství
služby cizinecké a pohraniční policie, čj. PPR-5618/RCP-c-225-96,
ze dne 10. 10. 1996. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
a potvrzeno rozhodnutí o zákazu pobytu navrhovatele na území ČR,
vydané Službou cizinecké a pohraniční policie H. K. dne 17. 7.
1996, čj. PVC-246-107/IPC-96-PA. Podle názoru navrhovatele bylo
napadeným usnesením Městského soudu v Praze porušeno jeho právo
zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále
jen "Listina"). Ústavní stížnost byla podána včas.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis,
sp. zn. 28 Ca 441/96, vedený u Městského soudu v Praze a z něj
zjistil, že navrhovatel podal žalobu na přezkoumání pravomocného
rozhodnutí Policejního prezidia ČR - Ředitelství služby cizinecké
a pohraniční policie, čj. PPR-5618/RCP-c-225-96, ze dne 10. 10.
1996 s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žaloba byla podána prostřednictvím faxu ze stanice SPT T., a.s.,
MTTÚ Praha o.z. dne 23. 12. 1996 ve 22 hod. 28 min. a doručena na
fax adresáta dne 23. 12. 1996 ve 22 hod. 36 min.. Ve spisu je
založeno na č.l. 6 potvrzení SPT T. o zaslání faxu. Na žalobě je
prezenční razítko podatelny Městského soudu v Praze s uvedením
data 27. 12. 1996 s poznámkou o osobním zaplacení soudního
poplatku. Ze spisu je dále patrno, že Městský soud v Praze zaslal
stejnopis žaloby žalovanému správnímu orgánu se žádostí
o vyjádření a zaslání příslušného spisu. Vyjádření žalovaného je
ve spisu založeno. Ústavní soud ze spisového materiálu také
zjistil, že Městský soud v Praze ve věci nejednal a řízení
usnesením, čj. 28 Ca 441/96-13, ze dne 23. 5. 1997, zastavil.
V odůvodnění svého rozhodnutí Městský soud v Praze uvedl, že
v daném případě se jednalo o řízení podle části páté hlavy druhé
občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") - Řízení o žalobách
proti rozhodnutím správních orgánů. Podle ust. §250b odst. 1
o.s.ř. musí být žaloba podána do dvou měsíců od doručení
rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní
zákon nestanoví jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout. Napadené
rozhodnutí bylo doručeno podle dokladu o doručení založeného ve
spisu právnímu zástupci navrhovatele dne 21. 10. 1996. Městský
soud v Praze dále v odůvodnění uvedl, že lhůta pro podání žaloby
uplynula dne 21. 12. 1996, protože však tímto dnem byla sobota,
posledním dnem pro podání žaloby byl den 23. 12. 1996. Městský
soud v Praze konstatoval, že v předmětné věci byla žaloba podána
dne 27. 12. 1996, vycházeje z prezenčního razítka podatelny
Městského soudu v Praze. Vzhledem k této skutečnosti Městský soud
v Praze konstatoval, že žaloba byla podána po lhůtě v o.s.ř.
k podání této žaloby stanovené, a proto řízení usnesením zastavil.
Proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca 441/96-13,
ze dne 23. 5. 1997, podal navrhovatel ústavní stížnost, kterou se
dovolává ochrany svého práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny,
protože podle jeho názoru mu napadeným usnesením bylo odňato právo
domáhat se soudní ochrany. Porušení práva spatřuje v tom, že
Městský soud v Praze považoval za den podání žaloby až den 27.
12. 1996 a nepřihlédl k doručení žaloby prostřednictvím faxu dne
23. 12. 1996, a proto řízení zastavil pro opožděné podání žaloby.
Své tvrzení navrhovatel doložil kopií faxového podání. Tímto
usnesením znemožnil Městský soud v Praze navrhovateli účinnou
ochranu proti rozhodnutí správního orgánu a porušil tak i ust. čl.
90 Ústavy ČR. Navrhovatel proto žádá, aby Ústavní soud svým
nálezem napadené rozhodnutí zrušil. K návrhu na zahájení řízení si
Ústavní soud vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze jako
účastníka řízení. Z něj vyplynulo, že v řízení tento soud zjistil,
že posledním dnem lhůty k podání žaloby byl den 23. 12. 1996
a konečně vycházel z toho, že žaloba byla podle podacího razítka
podána k soudu osobně dne 27. 12. 1996, a proto řízení zastavil
pro opožděné podání žaloby. Ve vyjádření Městský soud dále uvedl,
že faxové podání, které došlo dne 23. 12. 1996, bylo nesprávně
založeno v přílohách spisu a opatřeno podacím razítkem soudu
s datem 27. 12. 1996. S poukazem na uvedené potom soud zjišťuje,
že datum zaznamenané na faxovém podání přehlédl.
Vzhledem ke shora
uvedeným důvodům má soud za to, že ústavní stížnost je důvodná. Na
základě přezkoumání spisového materiálu dospěl Ústavní soud
k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. V ustanovení §42 odst.
3 o.s.ř. je stanoveno, že podání k soudu může být učiněno
i telefaxem, přičemž je zapotřebí toto podání ve lhůtě 3 dnů
doplnit předložením jeho originálu. Pokud podání ve stanovené
lhůtě nebyla doplněna, soud k nim nepřihlíží. Uvedené doplnění je
účastník povinen provést ve stanovené lhůtě bez zvláštní výzvy
soudu. Nestalo-li se tak, soud postupuje, jako by takové podání
vůbec nebylo učiněno. V předmětné věci bylo telefaxové podání
učiněno dne 23. 12. 1996, lhůta 3 dnů pro doplnění podání uplynula
dne 26. 12. 1996. Vzhledem k tomu, že tento den je svátkem,
posledním dnem procesní lhůty pro doplnění podání předložením
originálu telefaxového podání byl den 27. 12. 1996. V tento den
byl originál podání osobně předán v podatelně Městského soudu
v Praze. Z uvedeného je patrno, že sporné podání odpovídá
příslušným ustanovením o.s.ř. Jestliže tedy Městský soud v Praze
nevzal v úvahu telefaxové podání doplněné originálem podání ve
stanovené procesní lhůtě, porušil ust. §42 o.s.ř. Uvedeným
postupem pak Městský soud v Praze znemožnil navrhovateli účinně se
domáhat ochrany svého práva a žádat přezkoumání zákonnosti
rozhodnutí orgánu veřejné správy soudem a porušil tak základní
právo navrhovatele zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu
než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto nálezu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
V Brně dne 4. prosince 1997