ECLI:CZ:US:2008:3.US.2529.07.1
sp. zn. III. ÚS 2529/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. J. T., 2. MUDr. M. T. a 3. M. T., všech zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem v Praze 1, Národní 19, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2007 sp. zn. 1 To 77/2006 a 1 To 78/2006 a ze dne 17. 8. 2007 sp. zn. 1 To 80/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 26. 9. 2007 se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedených usnesení Vrchního soudu v Praze. Dle tvrzení stěžovatelů bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces a soudní ochranu - čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále právo vlastnické a právo na ochranu majetku - čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
Z přiložených kopií napadených usnesení zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.
Usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Hradec Králové (dále jen "Policie ČR"), ze dne 26. 7. 2006 č. j. FIPO 100-40/HK-VP-2005, bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků ve výši 36 837,84 Kč na účtu, jehož majitelem je Ing. J. T. (obviněný v trestním řízení). Stěžovatel Ing. J. T. podal stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2007 sp. zn. 1 To 77/2007 zamítnuta (dotazem u daného soudu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí je označeno sp. zn. 1 To 77/2007, avšak došlo k písařské chybě a správně má být uvedena sp. zn. 1 To 77/2006).
Usnesením Policie ČR ze dne 26. 7. 2006 č. j. FIPO 100-39/HK-VP-2005 bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků ve výši 1 016 345,12 Kč na účtu, jehož majitelem je MUDr. M. T. (syn obviněného). Stěžovatelé Ing. J. T. a MUDr. M. T. podali stížnosti, které byly usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2007 sp. zn. 1 To 78/2006 zamítnuty.
Usnesením Policie ČR ze dne 24. 8. 2006 č. j. FIPO 100-66/HK-VP-2005 bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků ve výši 261 572,- Kč na účtu, jehož majitelkou je M. T. (dcera obviněného). Stěžovatelé Ing. J.T. a M. T. podali stížnosti, které byly usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2007 sp. zn. 1 To 80/2006 zamítnuty.
Policie ČR odůvodnila zajištění prostředků - postup dle §79a odst. 1 trestního řádu tím, že při prověřování podezření z trestné činnosti Ing. J. T. a dalších konkrétních osob, které měly na základě příslibu úplatku činit určité kroky při prodeji určité pohledávky, bylo zjištěno, že dané peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti, pro niž je vedeno trestní řízení. V případě účtu M. T. byly v rozhodnutí též uvedeny údaje o konkrétním vkladu.
V ústavní stížnosti stěžovatelé namítli, že v žádném z rozhodnutí Policie ČR nebyl řádně odůvodněn závěr o naplnění podmínek §79a odst. 1 trestního řádu (§134 odst. 2 trestního řádu); rozhodnutí obsahovala pouze údaj, z jakých trestných činů je Ing. J. T. obviněn, a citace právních předpisů. Stěžovatelé mají za to, že takové nedostatečné odůvodnění (tj. "neuvedení trestného činu; jak byly peníze k tomuto trestnému činu použity; jaké konkrétní skutečnosti nasvědčují, že peníze jsou určeny ke spáchání daného trestného činu") má vliv na "zákonnost celého procesu"; zásah do vlastnického práva může být učiněn jen dle zákona a v jeho mezích. Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí Policie ČR má, dle stěžovatelů, vliv i na to, že se "dozvěděli okolnosti a důvody" zajištění prostředků až z rozhodnutí soudu o jejich stížnostech, a nemají tak již k dispozici další řádný opravný prostředek proti soudnímu rozhodnutí.
Dále stěžovatelé namítli nepřezkoumatelnost napadených soudních rozhodnutí.
Proti usnesení sp. zn. 1 To 77/2006 uvedli, že: 1. soud nespecifikoval odposlechy, na které poukázal, 2. soud odůvodnil zajištění prostředků tím, že zdroj peněžních vkladů nebyl dosud objasněn, avšak takový důvod nemůže v právním státě vést k obstavení účtu.
Proti usnesení sp. zn. 1 To 78/2006 uvedli, že: 1. soud neuvedl ani necitoval jakýkoliv závěr z odposlechů, který by o míře pravděpodobnosti naplnění podmínek pro zajištění prostředků měl svědčit, 2. MUDr. M. T. vysvětlil vklady na účet; obvinění Ing. J. T. automaticky neznamená, že všechny jeho prostředky pocházejí z trestné činnosti; soud necitoval doklady o pohybech na účtu, 3. zamítnutí žádosti MUDr. M. T. o uvolnění částky 516 345,12 Kč je zcela neodůvodněné a bezdůvodné, když soud "označil námitku (žádost) za bezpředmětnou".
Proti usnesení sp. zn. 1 To 80/2006 uvedli, že: 1. soud cituje části telefonních odposlechů, které nedávají smysl, 2. dle jejich výpočtů je u soudem uváděných částek z odposlechů v rozporu "zbývající částka 600 000,- Kč" a výše zajištěných prostředků 1 314 754,96 Kč.
Stěžovatelé rovněž namítli, že ve všech případech bylo důvodem zajištění prostředků podezření na "výnos z trestné činnosti", avšak původ peněz je dle soudního rozhodnutí sp. zn. 1 To 80/2006 u společnosti Charlie, spol. s r. o., avšak u té orgány činné v trestním řízení netvrdí podezření z trestného činu (tedy zajištění bylo provedeno bez důvodu); stěžovatelé tvrdí, že prostředky z trestné činnosti nepocházejí.
Závěrem stěžovatelé vznesli několik námitek týkajících se nezákonného postupu při domovní prohlídce a získání důkazů nezákonným způsobem.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud tyto orgány postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod. V daném případě však Ústavní soud porušení těchto garantovaných práv neshledal.
V ústavní stížnosti stěžovatelé brojí proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které dle §79a odst. 1 trestního řádu zajistily peněžní prostředky na jejich třech účtech a zamítly stížnosti stěžovatelů proti takovému postupu. Domáhali se práva na ochranu majetku a práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud dospěl k závěru, že dotčený majetek (peněžní prostředky) je majetkem (vlastnictvím) ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu Úmluvy a čl. 11 Listiny, a je nutno tedy zkoumat splnění požadavků stanovených v čl. 1 odst. 1 větě první a odst. 2 Úmluvy a čl. 11 odst. 4 Listiny.
K zajištění peněžních prostředků došlo ve všech třech případech na základě zákona (ustanovení §79a trestního řádu) a ve veřejném (obecném) zájmu, který je dán již samotným účelem tohoto ustanovení.
Stěžovatelé namítli nenaplnění podmínek pro použití zákonného institutu zajištění peněžních prostředků (§79a odst. 1 trestního řádu). K námitce je třeba nejdříve uvést, že hodnocení zjištěných skutečností a posouzení, zda jsou naplněny podmínky pro užití tohoto opatření, jakož i pro trvání tohoto opatření, je věcí orgánů činných v trestním řízení. Ústavní soud není orgánem, který by měl nahrazovat či přezkoumávat činnost orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o posouzení všech zjištěných skutečností a následný závěr o použití či nepoužití institutu zajištění prostředků. Přestože z §79a odst. 1 trestního řádu vyplývá, že rozhodnutí o zajištění prostředků není vedeno jistotou orgánů (nýbrž pouhou pravděpodobností), takové rozhodnutí nemůže být vydáno (zcela) libovolně, ale orgán musí ze zjištěných skutečností shledat některou z trestním řádem uvedených "spojitostí" peněžních prostředků s trestnou činností. Ústavní soud proto přezkoumal napadená rozhodnutí z tohoto hlediska, a má za to, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly svévolně. Ze všech tří napadených soudních rozhodnutí jsou zcela zřejmé důvody zajištění peněžních prostředků, když rozhodnutí obsahují i údaje o zcela konkrétních skutečnostech vedoucích k vyššímu stupni podezření o "spojitosti" s konkrétní trestnou činností. Ústavní soud odkazuje na napadená soudní rozhodnutí, když má za to, že Vrchní soud v Praze dostál své povinnosti řádného a srozumitelného odůvodnění svého rozhodnutí (a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o rozhodnutí stojící na úvaze a určité míře pravděpodobnosti, nikoliv na jistotě, která je vlastní rozhodnutím meritorním), a současně poukazuje na to, že některé z námitek stěžovatelů jsou citacemi zcela vytrženými z kontextu celých rozhodnutí (např. námitka, že důvodem zajištění prostředků byl pouze neobjasněný původ vkladů, či námitka, že soud nijak neodůvodnil zajištění MUDr. M. T. požadované částky 516 345,12 Kč).
Také námitku o nedostatečném odůvodnění tří rozhodnutí Policie ČR, a tím i upření řádného opravného prostředku, neshledal Ústavní soud důvodnou a vedoucí ke kasaci napadených soudních rozhodnutí.
Rozhodnutí Policie ČR obsahovala uvedení konkrétních obviněných i konkrétních trestných činů a jednání, u kterého byla spatřována "spojitost" se zajišťovanými peněžními prostředky, stejně jako závěr o podezření na "výnos" z dané trestné činnosti. V soudních rozhodnutích pak bylo odůvodnění podrobně rozvedeno a konkretizovány jednotlivé skutečnosti nasvědčující splnění zákonných podmínek pro zajištění prostředků. Rozhodnutí o zajištění prostředků a na navazující (soudní) rozhodnutí o stížnosti je vždy nutno nahlížet ve spojení. Stěžovatelé podali zákonem umožněné stížnosti, kterými se soud řádně zabýval a provedl přezkum všech tří rozhodnutí Policie ČR; stížnostní řízení slouží právě k nápravě případných nesprávností či neúplností předchozího řízení (příp. i konkretizaci v odůvodnění). Stěžovatelům nebyl upřen účinný řádný opravný prostředek, kterým je v daném případě stížnost.
Je třeba také uvést, že ustanovení §79a trestního řádu zahrnuje (i) povinnost posuzování důvodnosti trvání opatření (naplnění podmínek §79a odst. 1 trestního řádu), a to jak ex offo, tak na návrh majitele účtu (stěžovatelů), kdy oba tyto postupy mohou vést ke zrušení či omezení zajištění prostředků (§79a odst. 3, 4 trestního řádu).
Tvrzení o nezákonném získání důkazů v samotné trestní věci Ústavní soud posoudil jako nesouvisející s napadenými soudními rozhodnutími a míjející se s účelem (petitem) ústavní stížnosti. V tomto směru jsou trestním řádem poskytnuty prostředky nápravy v rámci obhajoby.
Jak je výše uvedeno, Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, proto postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu