ECLI:CZ:US:2023:3.US.3022.23.1
sp. zn. III. ÚS 3022/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Ing. Jaromíra Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2023 č. j. 27 Cdo 358/2023-403, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2022 č. j. 8 Cmo 10/2022-374 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2020 č. j. 42 Cm 86/2005-330, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl shora uvedená soudní rozhodnutí, a to pro porušení svého práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel současně uvedl, že odmítá všechny soudce Ústavního soudu z důvodu pochybností o jejich nepodjatosti.
2. Podání stěžovatele není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků, především pak stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem [§30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
3. Z dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu v minulosti vedl [např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1845/10, III. ÚS 2998/11, III. ÚS 1588/13, I. ÚS 1117/14, II. ÚS 1364/21, I. ÚS 3450/21, I. ÚS 1077/22, III. ÚS 2873/23, I. ÚS 2906/23 a mnoho dalších (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], se podává, že tento postup (jímž vědomě nedodržuje požadavek povinného zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) stěžovatel volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýván k odstranění nedostatků návrhu.
4. Obecně platí, že je úlohou Ústavního soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a určení lhůty podle §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
5. Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci vyloučeni z rozhodovacího procesu o ústavní stížnosti stěžovatelů. Odmítá-li stěžovatel všechny soudce Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout, jak byl stěžovatel již opakovaně upozorněn.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl s přiměřeným použitím §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2023
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj