ECLI:CZ:US:2020:3.US.3028.20.1
sp. zn. III. ÚS 3028/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Terezie Regnardové, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2020 č. j. 16 Co 83/2020-1426, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností stěžovatelka brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka svůj návrh adresovala Ústavnímu soudu a současně též Nejvyššímu soudu a věc označila jako "Dovolání" a "Ústavní stížnost". Ve svém návrhu stěžovatelka současně požádala Ústavní soud o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Stěžovatelka dále žádá zejména o navrácení v předešlý stav (před těžkým pracovním úrazem) a o zadostiučinění, jakož i o blíže nespecifikované prodloužení lhůty.
3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není, neboť návrh stěžovatelky není pro několik procesních a obsahových nedostatků možno považovat za řádný.
4. Stěžovatelka není zastoupena advokátem, což je vyžadováno ustanovením §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je fyzickým a právnickým osobám uložena povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
5. Ústavní stížnost však nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §34 a §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, když stěžovatelka zejména nedoložila k ústavní stížnosti kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jejího práva a z jejího podání není ani patrno, jakým způsobem měla být její základní práva porušena, resp. čeho konkrétně se její věc týká a čeho se stěžovatelka domáhá.
6. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka podala dosud již značné množství ústavních stížností a v mnoha případech nebyla od počátku řízení zastoupena advokátem. V těchto případech pak byla vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude její ústavní stížnost odmítnuta. Řada jejích ústavních stížností byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že stěžovatelka nebyla v řízení před Ústavním soudem zastoupena právním zástupcem z řad advokátů.
7. Z mnoha řízení vedených před Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatelka byla opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučena (např. usnesení ze dne 29. 11. 2016 sp. zn. III. ÚS 3061/16 a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
8. Stěžovatelka je tedy již dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby vady odstranila, resp. aby další její návrh již tyto vady neobsahoval. Přístup stěžovatelky, která naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o jejím pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
9. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
10. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
11. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2020
JUDr. Radovan Suchánek, v.r.
soudce zpravodaj