ECLI:CZ:US:2014:3.US.3153.14.1
sp. zn. III. ÚS 3153/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti společnosti SVIMO CAR s. r. o., adresa: Podlesí 579, 757 01 Valašské Meziříčí, právně zastoupené JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem ul. Hemy 855, 757 06 Valašské Meziříčí, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2014 č. j. 29 Co 411/2014-57 a proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. června 2014 č. j. 18 C 168/2014-43, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 26. 9. 2014, napadá stěžovatelka obě v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, která podle jejího názoru porušila její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Porušení tohoto práva shledává stěžovatelka v rozhodnutí soudu prvního stupně, který zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku a v rozhodnutí krajského soudu, který odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil přesto, že stěžovatelka údajně soudní poplatek řádně, tedy v odvolací lhůtě, dne 7. 7. 2014 zaplatila kolkovou známkou v hodnotě vyměřeného soudního poplatku 1 000,- Kč. Stěžovatelka tvrdí, že k úhradě soudního poplatku došlo zasláním odvolání proti usnesení soudu prvního stupně "s nalepenými kolky soudu prvního stupně dne 7. 7. 2014 e-mailem". Doručení tohoto e-mailu bylo potvrzeno soudem prvního stupně. Téhož dne, tedy 7. 7. 2014, zaslala stěžovatelka soudu prvního stupně poštovní zásilkou originál svého e-mailového podání s nalepenými kolkovými známkami, kterou soud prvního stupně obdržel dne 9. 7. 2014.
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že Okresní soud v Mladé Boleslavi v řízení žalobkyně SVIMO CAR s. r. o. proti žalované Renatě Fingerhutové o zaplacení 3 000,- Kč s příslušenstvím řízení zastavil, neboť žalobkyně nezaplatila stanovený soudní poplatek ve výši 1 000,- Kč v třídenní lhůtě po výzvě soudu ze dne 9. 6. 2014, doručené téhož dne do datové schránky zástupci žalobkyně. Soudní poplatek nebyl řádně zaplacen ani do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení.
Krajský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť z obsahu spisového materiálu zjistil, že žalobkyně obdržela usnesení o zastavení řízení do datové schránky svého zástupce dne 20. 6. 2014. Platným soudním poplatkem byla žaloba zpoplatněna až dne 9. 7. 2014, tedy po skončení odvolací lhůty.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V projednávané věci je nesporné, že stěžovatelka nesplnila poplatkovou povinnost při podání žaloby ani v soudem poskytnuté lhůtě k jejímu splnění a ani v době od doručení usnesení soudu prvního stupně do skončení odvolací lhůty.
Podle ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích") lze poplatky, které nejsou vyšší než 5 000,- Kč, platit kolkovými známkami. Soud prvního stupně stěžovatelku poučil, že bude-li soudní poplatek zaplacen do konce lhůty k odvolání proti jeho usnesení, soud usnesení o zastavení řízení zruší.
Stěžovatelka, jak sama uvedla v ústavní stížnosti, soudní poplatek uhradila vylepením kolkových známek v hodnotě 1 000,- Kč na originál svého dovolání, které soud prvního stupně obdržel až dne 9. 7. 2014.
Soudní poplatek podle platné judikatury je možné uhradit vylepením kolkových známek v hodnotě soudního poplatku při platbách nepřesahujících částku 5 000,- Kč, převodem na účet soudu a složením částky v hodnotě soudního poplatku v hotovosti na účtárně či pokladně příslušném soudu. Nelze však akceptovat úhradu soudního poplatku tak, jak se domnívá stěžovatelka, tj. zasláním e-mailové zprávy s údajem o údajném vylepení kolkových známek v hodnotě soudního poplatku. K úhradě soudního poplatku stěžovatelkou tak nepochybně došlo až poté, co se originál dokladu stěžovatelky s vylepenými kolkovými známkami v hodnotě 1 000,- Kč dostal do dispozice soudu, což se stalo až dne 9. 7. 2014, tedy po skončení odvolací lhůty.
Žádné porušení stěžovatelčina základního práva na spravedlivý proces Ústavní soud nezjistil.
Nad rámec řečeného Ústavní soud pokládá za potřebné dodat:
V posuzovaném případě se předmět občanskoprávního sporu týkal částky 3.000,- Kč, výše vyměřovaného soudního poplatku činila částku 1.000,- Kč; v obou případech jde nepochybně o tzv. bagatelní částky.
Je vhodné poukázat na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby vrcholné státní orgány, mezi něž Ústavní soud patří, byly malichernostmi odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny. Odporuje smyslu ústavního soudnictví, aby přezkum tzv. bagatelních věcí byl přesouván do řízení před Ústavním soudem. Již z tohoto důvodu lze dospět k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Zároveň je možno dodat, že posouzení bagatelnosti věci není v řízení před Ústavním soudem určeno žádnou pevnou hranicí peněžní částky, která je předmětem sporu - tu je třeba posuzovat individuálně v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv. V daném případě však neexistují žádná fakta, hodná zvláštního zřetele, která by stěžovatelku opravňovala k tomu, aby se domáhala zásahu Ústavního soudu.
Ústavní soud proto ústavní stížnost z výše vyložených důvodů odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu