ECLI:CZ:US:2014:3.US.4221.12.1
sp. zn. III. ÚS 4221/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. února 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Radka Illa, zastoupeného Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem Vinohrady 45, 639 00 Brno proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. srpna 2012 č. j. 61 UL 15/2012-8, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 5. 11. 2012 a doplněné po výzvě soudce zpravodaje podáním ze dne 7. 12. 2012, napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označené rozhodnutí pro údajné porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na právní pomoc garantovaného v čl. 37 odst. 2, práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 a práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
Krajskému soudu v Brně stěžovatel vytýká nesprávný procesní postup, neboť pokud jeho podání neshledal přípustným podle §174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), měl nejprve zkoumat splnění náležitostí jeho návrhu a podmínek pro zahájení řízení navrhovaného stěžovatelem. Pokud by krajský soud dospěl k závěru, že jde o odstranitelné vady podání, měl stěžovatele v tomto smyslu poučit a vyzvat ho k jejich odstranění ve stanovené lhůtě. Tento postup však krajský soud nezvolil, ale svým postupem prý "zcela tendenčně směřoval k zamítnutí návrhu".
II.
Z připojeného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2012 č. j. 61 UL 15/2012-8 se zjišťuje, že tento soud zamítl návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu, jímž stěžovatel požadoval, aby Městskému soudu v Brně ve věci sp. zn. 26 E 1068/201 bylo uloženo:
a) osvobodit stěžovatele od soudních poplatků
b) ustanovit mu právního zástupce
c) vyhovět jeho návrhu na obnovu řízení
d) rozhodnout o podjatosti soudce JUDr. Hubíkové.
Krajský soud v Brně z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 26 E 1068/2001, vyjádření předsedkyně senátu JUDr. Hubíkové a s odkazem na ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět, neboť nemůže, při respektování nezávislosti soudního rozhodování soudu, proti němuž návrh směřuje, nařídit, jaké procesní úkony má v průběhu řízení učinit a jak má při projednání a rozhodování v konkrétní věci postupovat. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu směřuje k odstranění průtahů v řízení za situace, v níž jednající soud je v prodlení s již nařízeným procesním úkonem nebo s úkonem, jehož provedení s ohledem ke všem okolnostem projednávané věci musí být podle zákona učiněno.
III.
Po zvážení obsahu námitek stěžovatele a jím napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Stěžovatel pouze znovu opakuje námitky, jimiž se v napadeném usnesení podrobně zabýval a vypořádal již krajský soud. Stěžovateli se v napadeném usnesení dostalo zcela vyčerpávajícího vysvětlení důvodů, které vedly tento soud k zamítnutí jeho návrhu ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 26 E 1068/2001. Jestliže se stěžovatel svým návrhem, sice označeným jako "návrh o určení lhůty k provedení procesního úkonu", fakticky domáhá toho, aby krajský soud uložil městskému soudu, jak má tento soud postupovat a následně i rozhodnout o jeho návrzích, nelze v zamítavém rozhodnutí soudu, který posoudil návrh stěžovatele podle jeho obsahu, nikoli jen podle jeho označení, zjistit porušení stěžovatelem uváděných ústavně garantovaných práv.
Jak již zdůraznil krajský soud v předmětném usnesení, smyslem řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu je pouze zjištění, zda v konkrétním (dosud pravomocně neskončeném) soudním řízení, nedochází k neodůvodněným průtahům. Z logiky věci samozřejmě vyplývá, že k jakýmkoli průtahům nedochází u řízení již pravomocně skončeného (viz usnesení ze dne 22. 10. 2009 č. j. 26 E 1068/2001-84 o zastavení řízení).
Těmto závěrům obecného soudu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
Ústavní soud z výše vyložených důvodů ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu