ECLI:CZ:US:2018:3.US.475.18.1
sp. zn. III. ÚS 475/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Jiřího Kabourka, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2017 č. j. 35 UL 46/2017-5, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 6. 2. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze zamítající návrh na určení lhůty Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k provedení specifikovaných úkonů, provedení a doručení přepisu záznamu z konkrétního jednání a k zaslání zvukového záznamu z tohoto jednání. V ústavní stížnosti výslovně upozornil, že podal k České advokátní komoře žádost o ustanovení zástupce pro řízení před Ústavním soudem, a vznesl námitku pojatosti některých soudců Ústavního soudu s výhradou jejího upřesnění po seznámení složení senátu.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1506/15, sp. zn. III. ÚS 3768/15, sp. zn. III. ÚS 3838/15, sp. zn. III. ÚS 117/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. V nyní posuzované věci Ústavní soud navíc dodává, že stěžovatel v ústavní stížnosti žádné konkrétní argumenty vůči postupu soudů při rozhodování o jeho návrzích neformuluje, vyjma obecného tvrzení, že k průtahům v řízení evidentně dochází.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2057/15, sp. zn. IV. ÚS 3093/15, sp. zn. IV. ÚS 3094/15, sp. zn. IV. ÚS 134/16, se z výše uvedených důvodů (aniž by bylo třeba vyčkat vyřízení jeho žádosti adresované České advokátní komoře a upřesnění námitky podjatosti) Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj