Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.05.2001, sp. zn. III. ÚS 727/2000 [ nález / JURKA / výz-3 ], paralelní citace: N 75/22 SbNU 145 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:3.US.727.2000

sp. zn. III. ÚS 727/2000 Nález Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne v senátu, o ústavní stížnosti K., spol. s r.o., na zrušení pravomocného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2000, čj. 23 Co 279/2000-52, za vedlejší účasti Finančního úřadu pro Prahu 3, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2000, čj. 23 Co 279/2000-52, se zrušuje. Odůvodnění: Navrhovatel podal dne 12. 12. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2000, čj. 23 Co 279/2000-52, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 2. 2000, čj. 11 C 663/99-27, s tvrzením, že jím byla porušena navrhovatelova základní práva. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp.zn. 11 C 663/99 a z něj zjistil, že navrhovatel, jako žalobce, podal dne 21. 10. 1999 žalobu proti Finančnímu úřadu pro Prahu 3 o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Žaloba byla odůvodněna tím, že navrhovatel dne 11. 9. 1999 uzavřel s JUDr. R. T. kupní smlouvu, podle které koupil v žalobě specifikované nemovitosti v k.ú. L. (dále je "předmětné nemovitosti"). Smlouva byla předložena Katastrálnímu úřadu v Havlíčkově Brodě, který rozhodnutím, čj. 201-V11-1817/99, povolil příslušný vklad do katastru nemovitostí. Právní účinky vkladu nastaly dne 21. 6. 1999. Dne 20. 8. 1999 vydal Okresní soud v Havlíčkově Brodě pod čj. E 1273/99 usnesení, kterým nařídil výkon rozhodnutí proti JUDr. R. T. prodejem předmětných nemovitostí. Výkon rozhodnutí tedy měl postihnout nemovitosti, které nebyly ve vlastnictví povinného. Navrhovatel z tohoto důvodu žádal, aby soud předmětné nemovitosti z výkonu rozhodnutí vyloučil. V mezidobí Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí, což odůvodnil mimo jiné tím, že předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je, vedle obecných náležitostí, nutné prokázat i to, že nemovitosti, jejichž prodej oprávněný navrhuje, jsou ve vlastnictví povinného. V daném případě v době zahájení řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí již povinný nemovitosti nevlastnil. Navrhovatel proto svou žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí z výkonu rozhodnutí vzal zpět. Na základě zpětvzetí žaloby Okresní soud v Havlíčkově Brodě dne 24. 2. 2000, usnesením, čj. 11 C 663/99-27, řízení zastavil. Zároveň rozhodl, že se žalobci (navrhovateli) vrací polovina soudního poplatku. Dále soud rozhodl, že žalovaný Finanční úřad pro Prahu 3 je povinen nahradit navrhovateli na nákladech řízení částku 99.836,- Kč. Rozhodnutí soud odůvodnil tak, že z přílohového spisu, sp.zn. E 1273/99, zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu pro Prahu 3 proti povinnému JUDr. R. T. tak, že změnil usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 8. 1999, čj. E 1273/99-18 a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí zamítl. V době zahájení řízení o výkon rozhodnutí již povinný nemovitosti nevlastnil, neboť jako vlastník těchto nemovitostí byla v evidenci nemovitostí zapsána společnost K., spol. s r.o., která vlastnické právo nabyla kupní smlouvou ze dne 11. 6. 1999 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí dnem 21. 6. 1999. Soud proto řízení zastavil a o nákladech řízení rozhodl podle §146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť důvody zpětvzetí žaloby spočívaly v chování žalovaného. Uvedené rozhodnutí napadl Finanční úřad pro Prahu 3 odvoláním, které odůvodnil tím, že na základě výpisu z katastru nemovitostí ze dne 8. 7. 1999 se domníval, že povinný JUDr. R. T. je vlastníkem předmětných nemovitostí. Katastr nemovitostí je veřejným seznamem, kde ke změně v osobě vlastníka nemovitostí dochází vkladem kupní smlouvy do katastru nemovitostí. V době podání návrhu na výkon rozhodnutí měl Finanční úřad pro Prahu 3 v ruce důkaz o tom, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví povinného JUDr. T. Skutečnost, že v době od okamžiku podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí (dne 28. 7. 1999) do okamžiku nařízení samotného výkonu rozhodnutí (dne 20. 8. 1999) došlo k zápisu vkladu předmětu výkonu rozhodnutí a vlastnické právo k předmětu výkonu rozhodnutí přešlo na navrhovatele, nemohl Finanční úřad nijak ovlivnit. Proti nařízení výkonu rozhodnutí bylo odvolání podáno JUDr. T. a jedinou námitkou bylo tvrzení, že předmětné nemovitosti nejsou v jeho vlastnictví. Navrhovatel ještě před tím, než krajský soud rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, podal excindační žalobu, v níž rovněž namítal, že předmětné nemovitosti nejsou ve vlastnictví JUDr. T. V téže věci tedy byly podány dvě žaloby, přičemž běh řízení o vyloučení předmětných nemovitostí z výkonu rozhodnutí nemohl Finanční úřad nijak ovlivnit. Krajský soud v Hradci Králové dne 21. 9. 2000 usnesením, čj. 23 Co 279/2000-52, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že v době podání návrhu na povolení výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí nemohl mít Finanční úřad poznatky o změně vlastníka předmětných nemovitostí, neboť Katastrální úřad rozhodl o povolení vkladu dne 25. 8. 1999 s právními účinky od 21. 6. 1999, tedy se zpětnými účinky. Na základě těchto skutečností krajský soud v souzené věci shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat (§150 o.s.ř.). Tyto důvody spočívaly v postupu Finančního úřadu, jemuž nelze vytknout při podání návrhu na povolení exekuce nedbalost nebo nedostatek pečlivosti. Uvedené rozhodnutí krajského soudu napadl navrhovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že uvedená tvrzení krajského soudu nemají oporu v zákoně. Pokud by totiž Finanční úřad postupoval způsobem uvedeným krajským soudem, pak by si v průběhu zpracování exekučního návrhu nemohl nevšimnout upozornění, že v katastru zapsané právní vztahy jsou dotčeny změnou podle §9 zákona č. 190/1996 Sb. a že je u nich vyznačena plomba. Katastrální úřad totiž vyznačí plombu v souladu s ust. §12 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. nejpozději následující pracovní den po doručení listiny, na jejímž základě se provádí zápis do katastru, že právní vztahy jsou dotčeny změnou. To znamená, že nejpozději 22. 6. 1999 byla u předmětných nemovitostí vyznačena plomba a pokud se Finanční úřad domáhal výkonu rozhodnutí návrhem na zahájení řízení ze dne 28. 7. 1999, musel tedy vědět, dle vyznačené plomby, jaký je skutečný stav a aktuální právní režim předmětných nemovitostí. Postupem soudu tedy byla porušena navrhovatelova základní práva daná mu čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 17. 1. 2001, pouze namítal, že navrhovatel blíže nezdůvodnil v čem spatřuje porušení základního práva na spravedlivý proces. Finanční úřad pro Prahu 3, jako vedlejší účastník, ve vyjádření ze dne 10. 5. 2001, opakoval argumentaci užitou v řízení před obecnými soudy, že vyznačení plomby na listu vlastnictví příslušným Katastrálním úřadem nemá pro řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí žádný vliv. Má za to, že v daném případě bylo nesporně osvědčeno vlastnictví nemovitostí povinné osoby. Má za to, že v dané věci postupoval dostatečně pečlivě, jeho postupem nebyla zasažena namítaná práva, účastníci řízení si byli rovni a stěžovateli nebylo upřeno právo obrátit se ve své věci na nezávislý a nestranný soud. Ústavní stížnost proto navrhl odmítnout. Dle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, a to stěžovatel podáním ze dne 3. 4. 2001 a Krajský soud v Hradci Králové podáním ze dne 28. 3. 2001 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Otázku náhrad nákladů řízení upravuje občanský soudní řád (dále jen "o.s.ř.") v ustanoveních §142 a dalších. Podle ust. §150 o.s.ř. soud může výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů zcela nebo z části nepřiznat. Úvaha soudu o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit. V souzeném případě krajský soud výrok o nepřiznání nákladů řízení (tedy o tom, v čem spočívají důvody zvláštního zřetele hodné, pro které lze výjimečně nepřiznat náklady řízení) odůvodnil jen tím, že žalovanému nelze vytknout při podání návrhu na nařízení exekuce nedostatek pečlivosti. Protože o povolení vkladu do katastru nemovitostí rozhodl Katastrální úřad se zpětnou účinností, v době podání návrhu na povolení exekuce o tom nemohl mít žalovaný poznatky. Soud se ovšem nijak nevypořádal se skutečností, která musela být zřejmá jednak ze spisového materiálu, jednak z odvolání Finančního úřadu, totiž s tím, že podle ust. §12 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, katastrální úřad vyznačí v katastru nejpozději následující pracovní den po doručení listiny, na jejímž podkladě se provádí zápis do katastru, že právní vztahy jsou dotčeny změnou. Pro toto vyznačení skutečnosti, že právní vztahy jsou dotčeny změnou se užívá termín "plomba". Teprve o zápisu do katastru se plomba z katastru odstraní. Po dobu, po kterou je vyznačena v katastru plomba, se neposkytují z katastru údaje o právních vztazích (§22 odst. 1 katastrálního zákona). Smyslem tohoto ustanovení je zamezit možným omylům a případným právním komplikacím, plynoucím z toho, že mezi návrhem na vyznačení změny v katastru nemovitostí a vyznačením této změny zpravidla uplyne určitý čas, neboť Katastrální úřad tu rozhoduje se zpětnou účinností ke dni podání návrhu. To, že plomba byla zákonem stanoveným způsobem řádně v katastru vyznačena, žádný z účastníků nezpochybnil, stejně tak jako žádný z nich nenamítal jiné pochybení Katastrálního úřadu. Pak ovšem tvrzení krajského soudu, že žalovanému nelze vytknout při podání návrhu na nařízení exekuce nedostatek pečlivosti a že tu tedy jsou okolnosti zvláštního zřetele hodné, neodpovídá skutečnosti, protože návrh na vklad do katastru nemovitostí byl Katastrálnímu úřadu doručen dne 21. 6. 1999, kdežto výpis z katastru nemovitostí, na jehož základě Finanční úřad podal exekuční žalobu, byl proveden dne 28. 7. 1999. Z toho vyplývá, že již dne 22. 6. 1999 byla plomba v katastru vyznačena a muselo tedy být Finančnímu úřadu známo, že právní vztahy k předmětným nemovitostem jsou nějak dotčeny. Uvedený zjevný rozpor krajský soud nijak nevysvětlil. V postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti; pouhý formální odkaz na příslušné ustanovení zákona bez objasnění závěru, ke kterému soud dospěl, není ve smyslu ust. §157 odst. 2 o.s.ř. (a tedy i ve smyslu práva na spravedlivý proces) dostačující. S poukazem na uvedené tak nelze než konstatovat, že v uvedeném směru bylo v konečném důsledku zasaženo navrhovatelovo základní právo obsažené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo než napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2000, čj. 23 Co 279/2000-52, podle §82 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušit. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 17. května 2001