ECLI:CZ:US:2007:3.US.906.07.1
sp. zn. III. ÚS 906/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. L., právně zastoupené Mgr. Martinou Stínkovou, advokátkou AK se sídlem T. G. Masaryka 346, 272 01 Kladno, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 7. 2. 2007 sp. zn. 43 Nt 2507/2007, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. 4. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení příkazu k domovní prohlídce vydaného soudcem Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 7. 2. 2007 sp. zn. 43 Nt 2507/2007, a to pro porušení článku 12 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 vydal dne 7. 2. 2007 příkaz k domovní prohlídce sp. zn. 43 Nt 2507/2007 v bytových prostorách podlažního domu na adrese Skalní 173/21 v Praze 5, jehož majitelem je P. G. a dále v bytě na adrese Anastázova 16/8 v Praze 6, kde mají podezřelý T. L. a jeho matka A. L. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") trvalé bydliště.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadený příkaz k domovní prohlídce neobsahuje dostatečné odůvodnění, neobsahuje ani žádná zjištění, právní skutečnosti či jiné závěry o tom, že v prostorách, v nichž má být domovní prohlídka vykonána, se nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Z příkazu k domovní prohlídce nebylo podle stěžovatelky jasné, z jakého důvodu se domovní prohlídka v místě bydliště stěžovatelky vykonává, ani co má být při jejím vykonávání nalezeno. Z napadeného příkazu podle stěžovatelky není vůbec patrné, v čem je spatřována skutečnost, že právě u stěžovatelky jsou věci či osoby důležité pro trestní řízení, přičemž jediným důvodem je pouze to, že na uvedené adrese má syn stěžovatelky T. L. trvalý pobyt. Ani toto však jako důvod v napadeném příkazu k domovní prohlídce není uvedeno. Stěžovatelka namítá nedostatek důvodů, proč nebylo možno věci důležité pro trestní řízení opatřit jiným, méně invazivním způsobem. Stěžovatelka dále namítá, že samotná neodkladnost provedení domovní prohlídky byla popřena již tím, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán dne 7. 2. 2007 a až dne 21. 2. 2007 byla prohlídka provedena. Dle názoru stěžovatelky nic nebránilo tomu, aby policejní orgán vyslechnul stěžovatelku a vyzval ji k vydání požadovaných věcí. V příkazu dále podle stěžovatelky chybí poučení podle ust. §79 tr. řádu. Výše popsaným postupem podle stěžovatelky došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv.
III.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (článek 83 Ústavy ČR), což však neznamená, že jako jediný poskytuje ochranu ústavně zaručeným lidským právům a svobodám; naopak respekt k lidským právům musí být vlastní všem státním orgánům, orgány činné v trestním řízení nevyjímaje. Z této pozice není Ústavní soud v zásadě povolán zasahovat do rozhodování jiných orgánů státní moci a přezkoumávat správnost aplikace podústavního práva, pokud v konkrétním případě postupem těchto orgánů nedojde k porušení ústavních kautel.
Dále je třeba zdůraznit, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení; trestní řízení, jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem (srov. nález III. ÚS 62/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 78, s. 243). Ústavní soud proto do činnosti orgánů činných v trestním řízení zasahuje ojediněle ve výjimečných situacích, kdy je v rozhodování těchto orgánů zřetelně obsažen prvek svévole, nejsou respektovány kogentní normy nebo kdy s postupem v přípravném řízení je spojen jiný intenzivní zásah do ústavně zaručených práv a svobod, jenž nelze odčinit jinak (např. vzetí do vazby, otevření zásilek apod.).
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka napadá způsob provedení domovní prohlídky. Domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Toliko v případě, že nezákonné provedení domovní prohlídky nelze odčinit jinak, Ústavní soud přezkoumává takový úkon již v průběhu neskončeného trestního řízení.
Ústavní soud přezkoumal napadený příkaz k domovní prohlídce z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
K námitkám stěžovatelky týkajícím se nedostatečného odůvodnění příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud uvádí, že ačkoli co do důvodů je příkaz poměrně stručný, je z něj patrné, že Městské státní zastupitelství v Praze prověřuje podezření pod č. j. KZN 242/2006 pro trestný čin podvodu podle ust. §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona. Z příkazu k domovní prohlídce je dostatečně zřejmý účel prohlídky, jímž je nalezení věcí důležitých pro trestní řízení, zejména písemností dokumentujících jednání podezřelého (listin a účetních dokladů). Soudce obvodního soudu nařídil domovní prohlídku v bytě stěžovatelky, která je matkou podezřelého, ve kterém má podezřelý T. L. a jeho matka trvalé bydliště. Tím je dostatečně ozřejměna důvodnost provedení domovní prohlídky právě v bytě stěžovatelky, přičemž tato skutečnost je uvedena ve výrokové části příkazu.
Nelze souhlasit se stěžovatelkou, že příkaz neobsahuje poučení dle ust. §79 tr. řádu o možnosti odnětí věci. V odůvodnění příkazu je obsažen odkaz na ust. §78 odst. 1 tr. řádu s poučením, že "kdo má věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci, vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu - je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc vydat, při vyzvání je třeba ho upozornit na to, nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§66 tr. řádu)".
Z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je zřejmé, že soudce měl před vydáním příkazu k domovní prohlídce k dispozici spisový materiál, kterým prověřoval návrh státní zástupkyně. V odůvodnění příkazu soudce obvodního soudu uvedl, že po přezkoumání návrhu státní zástupkyně a předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že tento návrh je důvodný, neboť vzhledem k dosud shromážděným důkazům lze důvodně předpokládat, že v předmětném bytě a v prostorách k němu náležejících se nacházejí věci důležité pro trestní řízení.
I když je odůvodnění příkazu k domovní prohlídce stručné, naprosto z něj nevyplývá, že by se soudce obvodního soudu nezabýval věcí dostatečně, a že by tak neposkytl v posuzované věci dostatečnou míru záruky proti zneužití domovní prohlídky orgány veřejné žaloby.
Vzhledem k těmto okolnostem nemá Ústavní soud za to, že by provedení prohlídky bylo zjevně nedůvodné, což by bylo nutno chápat jako projev svévole orgánů činných v trestním řízení, a bylo by předpokladem ingerence Ústavního soudu do jejich činnosti.
Ústavní soud proto neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu