ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1410.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1410/2019-390
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce I. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Barborou Wilczkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1324/1, proti žalované České republice - Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží L. Svobody 12, o zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 58 000 000 Kč a náhradu majetkové škody ve výši 10 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 311/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2018, č. j. 71 Co 313/2018-353, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soud v Ostravě jako soudu prvního stupně ze dne 2. 8. 2018, č. j. 32 C 311/2007-344, kterým podle §9 odst. 1 a §4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (dále jen „ZoSP“ nebo „zákon č. 549/1991 Sb. “) zastavil dovolací řízení, neboť žalobce ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek z dovolání ve výši 14 000 Kč.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV, XII zákona č. 287/2019 Sb.), dále jen „ o. s. ř. “, odmítl.
Otázka výkladu přechodných ustanovení čl. VI zákona č. 296/2017 Sb. nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud vzal za rozhodné, že v projednávané věci bylo řízení o dovolání zahájeno dne 12. 10. 2017, a uzavřel, že vznik poplatkové povinnosti, splatnost a výši soudního poplatku je třeba posuzovat již podle zákona o soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb., účinného od 30. 9. 2017 [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3550/2018, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 29 ICdo 158/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4481/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz )].
Skutečnost, že dovolací řízení po novele zákona č. 549/1991 Sb. poplatkové povinnosti podléhá, byla řešena v rozhodnutích Nejvyššího soudu, jako např. v usnesení ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1411/2019, nebo v usnesení ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2007/2019, či v usnesení ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3233/2019. Obdobně též usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19 , a usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2657/19, a usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2098/19 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 7. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu