ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.154.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 154/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. P. P., zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, proti žalované obchodní společnosti Ringier Axel Springer CZ, a.s. , IČO 40766713, se sídlem v Praze 7, Komunardů č. 1584/42, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Na Kozačce 1289/7, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 44/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2010, č.j. 1 Co 83/2010-70, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované její zástupkyni JUDr. Heleně Chaloupkové, advokátce se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Na Kozačce 1289/7, částku 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2009, č.j. 32 C 44/2009-42, zamítl žalobu podle ustanovení §13 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), aby žalovaná byla povinna uveřejnit v týdeníku Reflex omluvu žalobkyni ve znění uvedeném ve výroku rozsudku a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. července 2010, 1 Co 83/2010-70, podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že uveřejněný 739. díl komiksu Zelený Raul není neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobkyně chráněných ustanovením §11 násl. obč. zák. V této souvislosti odkázal mimo jiné na čl. 15 odst. 2 a čl. 17 Listiny základních práv a svobod, přičemž se zabýval též jejich vztahem k ochraně zájmů fyzických osob vyplývajících z ustanovení čl. 10 téže Listiny. S přihlédnutím ke skutkovým okolnostem případu dospěl k závěru, že uveřejněný díl komiksu nemá pornografický charakter a ani takto nevyznívá. Připomněl i dispozice, které charakterizují karikaturu. V daném případě pak předmětný díl komiksu byl podle soudu zaměřen na manžela žalobkyně (jako politika), spočívá na reálném základě, přičemž nepřekročil hranice přiměřenosti. Nadto znění požadované omluvy nekoresponduje s obsahem uveřejněného komiksu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně včasné a obsáhle zdůvodněné dovolání, jehož přípustnost (jak vyplývá z odůvodnění dovolání) odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Fakticky pak uplatňuje především dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., dopadající na případy, kdy rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., tj. namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z dovolání však je třeba dovodit i uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Podle dovolatelky zásadními právními otázkami jsou tyto okolnosti:
„a) dovolací soud se ve svých rozhodnutích nezabýval aplikací porušení osobnostních práv na rodinné příslušníky dotčené zásahem do osobnostních práv karikaturou,
b) dovolací soud se ve svých rozhodnutích nezabýval aplikací §13 obč. zák. z hlediska toho, zda nejde o diskriminaci veřejných osob, když se dává přednost svobodě slova před ochranou osobnosti,
c) obecné soudy nepřihlédly k okolnostem, za kterých k zásahu došlo, resp. zda okolnosti, za kterých došlo k zásahu do osobnostních práv mohou zvýšit tento neoprávněný zásah, když tato otázka také nebyla dovolacím soudem v jeho rozhodování řešena,
d) dovolací soud se nezabýval tím, zda karikatura z hlediska českého práva a obecných zvyklostí musí pro posouzení, že jde mimo rámec oprávněné kritiky a svobody slova, zobrazovat pouze neoblečené osoby, aby šlo o zásah do osobnostních práv, tedy aby vybočila z rámce obecně respektovaných pravidel slušnosti v České republice,
e) zda použitá karikatura v tomto případě při odstranění satirického hávu spočívala na reálném základě, resp. mělo být vůbec toto posuzováno, když popisovala intimní soukromí dovolatelky a jako takové je každé zveřejnění takové informace považováno za neoprávněné,
f) zda odmítnutí žaloby z důvodu, že text omluvy neodpovídá skutkovému stavu, není v rozporu s judikaturou ústavního soudu, aby v takovém případě byl účastník vyzván k opravě petitu.“.
Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu (stejně tak i rozhodnutí Městského soudu v Praze) bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná podáním ze dne 30. března 2011. Ztotožňuje se s rozhodnutím odvolacího soudu a dovolání proto považuje za nedůvodné.
Dovolací soud je při posouzení podaného dovolání zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. (dovolatelka sice vymezila řadu právních otázek, ty však neumožňují dovodit, že by ve vztahu k napadenému rozhodnutí mohly být hodnoceny jako otázky zásadního právního významu). Základem rozhodnutí odvolacího soudu v předmětné věci žaloby na ochranu osobnosti jsou přesně vymezená skutková zjištění týkající se zveřejněné sporné karikatury, a dále pak podrobné a přiléhavé rozlišení a vztahu práv vycházejících z ustanovení čl. 15 odst. 2 a čl. 17 Listiny základních práv a svobod a práva, na nějž se vztahuje čl. 10 téže Listiny. Otázku výkladu ustanovení §11 obč. zák. tak odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k otázce oprávněnosti kritiky analogicky srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2005, sp. zn. 30 Cdo 1872/2004, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy, ročník 2005, číslo 11, str. 413, k hodnotícím soudům např. rozsudek ESLP, č. 26958/95, ve věci Jerusalem proti Rakousku, rozsudek ESLP, č. 29032/95, ve věci Feldek proti Slovensku, k přiměřenosti zásahu např. rozsudek ESLP, č. 48898/99, ve věci Perna proti Itálii). Nejde tedy o případ, kdy by bývala byla řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejsou zde proto skutečnosti, které by eventuálně odůvodňovaly závěr o možné přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s odst. 3 téhož ustanovení.
Uplatňuje-li dovolatelka fakticky též dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a podle ustanovení §241a odst. 3 téhož zákona, pak k v rámci nich uváděným okolnostem se podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. nepřihlíží. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c ) téhož zákona. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, kdy podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov. §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1.9.2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.050,- Kč, která po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, je představována částkou 4.860,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. března 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu