ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1570.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1570/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně I. W., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. W., zastoupeném advokátem, o 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 56/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22.11.2000, č.j. 17 Co 471/2000-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 27.6.2000, č.j. 8 C 56/98-77, žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni 300.000,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 1.1.1997 do zaplacení a na nákladech řízení částku 55.575,- Kč. Žalobě vyhověl na podkladě výsledků dokazování, v jehož průběhu zjistil obsah dohody účastníků o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ze dne 16.4.1996, listin o platbách provedených žalovaným na dani z příjmu a zdravotním pojištění po doměření daně a nedoplatku zdravotního pojištění, vrácení přeplatku žalobkyni na základě dodatečného daňového přiznání ze dne 11.9.1996 za zdaňovací období roku 1995 a obsah spisu zn. 10 C 8/2000 Okresního soudu v Náchodě. Soud zjistil, že z částky 630.000,- Kč, jíž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu podle dohody účastníků, zůstala částka 300.000,- Kč neuhrazena. Námitku žalovaného ke kompenzaci částky 240.265,- Kč jako pohledávky žalovaného vůči žalobkyni na uplatněný nárok, jež vznikla dodatečnou platbou daně a pojistného na zdravotním pojištění z doby manželství účastníků a vrácením přeplatku žalobkyni, neshledal po právu. Vyslovil názor, že uplatněná pohledávka není společnou pohledávkou účastníků, jíž by bylo možno dodatečně zařadit k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, které účastníci provedli dohodou ze dne 16.4.1996 a to konečným způsobem.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22.11.2000, č.j.
17 Co 471/2000-95, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 240.265,- Kč s tím, že ve výroku co do částky 59.735,- Kč odvoláním nenapadeném zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17% úrok z prodlení za dobu od 1.1.1997 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Návrh žalovaného, aby bylo proti rozsudku odvolacího soudu ve věci připuštěno dovolání, zamítl. Rozhodnutí ve věci odvolací soud učinil na podkladě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle nějž účastníci uzavřeli dne 16.4.1996 dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Podle této dohody nabyl žalovaný vlastnictví k veškerým nemovitostem a movitým věcem zahrnutým do firmy W. J., na vypořádání podílu se zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 630.000,- Kč, z toho 430.000,- Kč na koupi bytu pro žalobkyni k rukám E. K., zbytek 200.000,- Kč nejpozději do 31.12.1996 (čl. III dohody). Žalovaný z toho zaplatil 330.000,- Kč. Podle čl. IV dohody jsou touto dohodou vypořádány veškeré vzájemné nároky účastníků z titulu zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví, včetně případných výnosů a dluhů, veškeré vzájemné majetkové nároky, včetně investic z odděleného majetku do společného a naopak. Účastníci výslovně prohlásili, že nemají žádných dalších společných závazků a pohledávek vůči třetím osobám; pokud by dodatečně vyšla najevo věc menší hodnoty, která nebyla dohodou vypořádána, platí, že věc patří
do osobního vlastnictví toho účastníka dohody, který ji má v okamžiku uzavření dohody ve svém držení. S odkazem na tato zjištění učinil odvolací soud závěr, že účastníci uzavřeli písemně dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, která jasně, určitě a srozumitelně vyjadřuje shodu účastníků o vyřešení jejich majetkových poměrů z doby manželství a snahu provést jejich majetkové vypořádání s konečnou platností, aby v budoucnu nedocházelo k dalšímu přehodnocování a snahám revidovat závazkový vztah. O tom podle odvolacího soudu svědčí i čl. V dohody, podle nějž, pokud by dodatečně vyšla najevo věc menší hodnoty, která nebyla dohodou vypořádána, platí, že věc patří do osobního vlastnictví toho účastníka dohody, který ji má v okamžiku jejího uzavření ve svém držení. Názor, že dohoda účastníků je toliko částečná, jak namítal žalovaný s tím, že v době jejího uzavření nemohl předvídat povinnost dalších plateb
na daních a zdravotním pojištění, ani vrácení částky 205.456,- Kč na přeplacené dani žalobkyni a další částky na přeplaceném zdravotním pojištění, odvolací soud se zřetelem k výše uvedeným závěrům nesdílí; dohodou jsou účastníci vázáni, její obsah nedovoluje rozšiřující výklad. Návrhu žalovaného na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl, neboť své rozhodnutí neshledal po právní stránce zásadní. Odkázal na ust. §35 odst. 2, §37, §43, §44 odst. 1, §49 odst. 1, 2, §150 obč. zák.
V podrobně odůvodněném dovolání žalovaný navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2000, č.j. 17 Co 471/2000-95, byl zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný nezpochybňuje platnost dohody účastníků o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ze dne 16.4.1996, považuje ji však za dohodu dílčí a nikoli konečnou, kterou by byl vypořádán veškerý společný majetek účastníků. Na tom podle žalovaného nemůže ničeho změnit klauzule obsažená v dohodě, jíž účastníci prohlašují, že „… nemáme další společné závazky a pohledávky, dohodou jsou vyrovnány a vypořádány veškeré naše vzájemné nároky a pohledávky vůči třetím osobám …..“. Toto prohlášení mohli účastníci učinit jen ve vztahu k nárokům
a pohledávkám vůči třetím osobám, o nichž věděli nebo mohli vědět, že existují. Stěží by takové prohlášení bylo v souladu se zákonem, pokud by se tím žalovaný předem vzdával svých práv a vztahoval je i na závazky a pohledávky, jejichž existenci účastníci v době uzavírání dohody nemohli ani tušit. Ve prospěch této námitky argumentuje
i zněním dohody v tom smyslu, že pokud by dodatečně vyšla najevo nějaká věc menší hodnoty, která dohodou nebyla vypořádána, platí, že tato věc patří do vlastnictví toho účastníka dohody, který ji má v okamžiku uzavření dohody ve svém držení. Z toho žalovaný dovozuje, že pokud by vyšla najevo věc větší hodnoty, bylo by zapotřebí o ní jednat, protože otázka vlastnictví k ní nebyla dohodou řešena. To nutno vztáhnout
i na pasiva a aktiva v bezpodílovém spoluvlastnictví. Soudy však podle žalovaného neprávem nepřihlédly ke kompenzační námitce vznesené žalovaným v průběhu řízení, když jinak žalovaný uznal částečnou důvodnost žaloby. Zákonná fikce vypořádání nemovitých a movitých věcí ve smyslu ust. §150 odst. 4 obč.zák. (dříve ust. §149 odst. 4 obč. zák.) platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných. Ku dni uplynutí tříleté lhůty od zániku bezpodílového spoluvlastnictví však byly jak tyto další společné závazky, tak i další společné pohledávky uspokojeny, tedy zanikly; právní stav dělené pohledávky a děleného závazku rovným dílem nemůže nastat. Žalovaný dále vytýkal, že ani závěry soudů obou stupňů, byť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, nebyly shodné. Odvolací soud uzavřel celou záležitost odkazem na zmíněnou klauzuli z dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, aniž vzal v úvahu, že ve vztahu k daňovým pohledávkám a závazkům a pohledávkám a závazkům z pojistného se nejedná o věc v právním smyslu slova; nelze na ně vztáhnout část ujednání, která se týkala dodatečně najevo vyšlých věcí menší hodnoty. Podle žalovaného je právní otázkou zásadního významu posouzení celkové dohody
o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví obsahující doložku o vypořádání opomenutých věcí větší hodnoty za situace, kdy o podstatných hodnotách, patřících
do bezpodílového spoluvlastnictví, účastníci nevědí.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu
ve znění před novelizací provedenou zák.č. 30/2000 Sb.
Včasné dovolání žalovaného proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu odpovídá požadavkům ust. §241 odst. 1, 2 o.s.ř. na formální i obsahové náležitosti dovolání.
Dovolání směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který byl prvním rozsudkem ve věci. Žalovaný nevytýká, že napadené rozhodnutí trpí některou z vad taxativně uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.; ani dovolací soud, který k vadám ve smyslu tohoto ustanovení přihlíží z úřední povinnosti, žádnou vadu ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. a) – g) o.s.ř. neshledal. Předpoklady
pro závěr o přípustnosti dovolání podle ust. §237 odst. 1, §238 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. tak nejsou naplněny.
Občanský soudní řád umožňuje, aby přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vyslovil odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí, je-li jeho rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání a účastník za splnění podmínek uvedených v ust. §239 odst. 2 o.s.ř. dovolání podá, pak dovolací soud sám posoudí, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, či nikoli. V případě kladného závěru o této otázce přezkoumá rozsudek odvolacího soudu na základě podaného dovolání a v rozsahu jím vymezeného důvodu, jímž se zřetelem k důvodům opravňujícím závěr o přípustnosti dovolání ve smyslu ust. §239 o.s.ř. může být jen nesprávné právní posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), případně důvod upravený ustanovením §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř. jako jiná vada (jiná, než uvedená vust. §237 odst. 1 o.s.ř.), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Návrhu žalovaného, aby odvolací soud ve smyslu ust. §239 odst. 1 o.s.ř. připustil proti svému rozhodnutí dovolání, odvolací soud nevyhověl. Bylo proto
na dovolacím soudu, aby na základě dovolání žalovaného, při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. posoudil, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. O takové rozhodnutí se jedná, jestliže v něm soud řešil právní otázku, která je zásadního významu pro jeho rozhodnutí ve věci, jakož i pro rozhodovací činnost soudů vůbec. Na tomto posouzení odvisí závěr dovolacího soudu o přípustnosti dovolání.
Žalovaný považuje za právní otázku zásadního významu ve smyslu ust. §239 odst. 2 o.s.ř. posouzení celkové dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, obsahující doložku o vypořádání opomenutých věcí větší hodnoty za situace, kdy
o podstatných hodnotách patřících do spoluvlastnictví její účastníci nevědí.
Dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví je dvoustranný právní úkon. Ve smyslu ust. §34 obč. zák. je projevem vůle účastníků směřujícím zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Občanský zákoník ve znění změn, doplnění a úprav provedených dalšími zákony, účinný v době uzavření dohody účastníků ze dne 16.4.1996 připouští
i částečné vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dohodou. I na jejím základě,
za předpokladu platnosti dohody z hlediska ust. §37 na násl. obč. zák., může účastník uplatňovat práva proti druhému, který neplní povinnosti z této dohody, žalobou u soudu. Předpokládá se, že bezpodílové spoluvlastnictví bude následně vypořádáno některým
ze způsobů uvedených v ust. §149 odst. 2, 3 obč. zák., včetně zákonné domněnky vypořádání uplynutím tříleté lhůty ve smyslu ust. §149 odst. 4 zákona.
Odvolací soud učinil závěr, že označená dohoda účastníků není toliko
o částečném vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví, ale se zřetelem k jejím čl. IV a V je dohodou konečnou. K tomuto závěru dospěl po zhodnocení provedených důkazů, zejména obsahu dohody, jak je zřejmý z jejího písemného provedení; vůli účastníků vyložil podle zásad ust. §35 odst. 1, 2 obč. zák. Tento závěr, učiněný na podkladě poznatků z provedeného dokazování je závěrem o skutkovém stavu, námitky proti němu jsou tedy námitkami proti výsledku hodnocení provedených důkazů. Žalovaný koncipuje dovolání z hlediska jeho přípustnosti ve smyslu ust. §239 odst. 2 o.s.ř. s odkazem na zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu
po právní stránce. Naplňuje je však námitkami směřujícími proti skutkovým závěrům odvolacího soudu ve věci, a sice, zda a v jakém rozsahu dohoda vypořádává všechny nároky bývalých manželů z bezpodílového spoluvlastnictví, včetně vypořádání nároků
a závazků vzniklých žalovanému jako podnikateli, na základě kontroly provedené finančním úřadem po zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ve vztahu k období za jeho trvání.
Právní posouzení navazuje na posouzení skutkového stavu a z něj vychází. V důsledku skutkových závěrů, které odvolací soud ve věci učinil a podle nichž dohodou ze dne 16.4.1996 účastníci zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví zcela vypořádali, se již věcně nezabýval námitkami, že má být ještě provedeno vypořádání závazků a nároků žalovaného z jeho podnikatelské činnosti, o nichž bylo rozhodnuto
po uzavření uvedené dohody, resp. k těmto nepřihlédl s odkazem na dohodu účastníků ze dne 16.4.1996. I kdyby bylo možno dovolateli přisvědčit, že soudy obou stupňů dostatečně nezohlednily všechny v úvahu přicházející vztahy, při skutkových závěrech, které odvolací soud učinil, to je však z hlediska ust. §239 odst. 2 o.s.ř. a závěrů
o předpokládané právní otázce nerozhodné.
Protože dovolací soud neshledal, že napadený rozsudek odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam, jak ust. §239 odst. 2 o.s.ř. předpokládá, dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl (§218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., §243b odst. 4 téhož).
V dovolacím řízení žalobkyni, která měla v tomto řízení úspěch, žádné náklady nevznikly. Dovolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§150, §243b odst. 4 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu