ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1804.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 1804/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně FTV Prima, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 8 - Libeň, Na Žertvách 24/132, IČO 48115908, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalovanému Art Forum 21 Praha, s.r.o., se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Kunětická 2534/2, IČO 25769391, zastoupenému JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října 1001/3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Z. Z. , o vyslovení zákazu užívat literární dílo, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 34 C 41/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2010, č.j. 3 Co 175/2010-277, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. května 2010, č.j. 34 C 41/2008-190, výrokem I. zamítl žalobu, aby bylo žalovanému zakázáno užívat literární dílo - scénář k 1. až 13. dílu pořadu - kriminálního seriálu s názvem „První oddělení“, vytvořený panem Z. Z., a na jeho základě vytvořené, a to i v budoucnu, audiovizuální dílo, a nakládat s nimi, výrokem II. bylo zrušeno předběžné opatření nařízené výrokem I. usnesení téhož soudu ze dne 8. února 2008, č.j. 1 Nc 1305/2008-34, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2008, č.j. 3 Co 50/2008-69, a výroky III. a IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2010, č.j. 3 Co 175/2010-277, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. III. a IV. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, že autor scénáře pan Z. Z. byl u žalovaného zaměstnán jako scénárista a že jeho pracovní náplní bylo vytvoření scénáře pro jednotlivé díly seriálu „První oddělení“, a že do doby, kdy došlo k ukončení pracovního poměru autora u žalovaného, autor vytvořil pilotní díl, později rozdělený na dva, a další čtyři díly, celkově tedy dílů šest; další díly byly vytvořeny částečně v pracovním poměru autora k žalovanému a částečně po jeho ukončení. Dne 22. února 2008 uzavřel žalobce s autorem licenční smlouvu o užití literárního díla, jejímž předmětem bylo poskytnutí licence k užití scénářů 13 dílů kriminálního seriálu s názvem „První oddělení“. Odvolací soud se ztotožnil také s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který aplikoval ustanovení §58 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a dospěl k závěru, že díly 1 – 6 seriálu jsou zaměstnaneckým dílem, majetková práva k nim má žalovaný, nemohlo tedy následnou licenční smlouvou autora s žalobcem dojít k převodu těchto práv. Naproti tomu k dílům 7 – 13 má tato práva žalobce, avšak žalovaný je neužívá, ani v budoucnu užívat nehodlá.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a domnívá se, že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a v důsledku toho i nesprávné právní posouzení věci - dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Namítá, že odvolací soud se nevypořádal s námitkami žalobce k nesprávným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, a že ho nevyzval v rozporu s ustanovením §118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů potřebných k prokázání jeho tvrzení. Odvolává se při tom na opakovaně vyslovený názor Ústavního soudu, že dovolacím důvodem podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být i procesní vada řízení. Domnívá se rovněž, že odvolací soud ani soud prvního stupně nerespektovaly vůli smluvních stran. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v září roku 2010, přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Současně konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona (v této souvislosti se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012), neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Žalobce uplatňuje v prvé řadě dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k němuž však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto (§237 odst. 3 věta za středníkem). Je třeba též vzít v úvahu, že dovolatel žádnou konkrétní otázku zásadního právního významu ve svém dovolání neoznačil, tudíž i z tohoto důvodu nelze shledat dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 4345/2011). Dovolací soud sám také nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem neshledal. Jestliže autorovi v době uzavírání licenční smlouvy s žalobcem nenáležela majetková práva k předmětnému dílu, nemohlo [v důsledku zásady nemo plus iuris ad alium transfere potest quam ipse habet (tj. že nikdo nemůže na druhého převést více práv než sám má)] dojít k převodu těchto práv na žalobce. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §151 o.s.ř., za situace, kdy dovolatel na náhradu těchto nákladů nemá právo, zatímco ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu