ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1866.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 1866/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. Bc. F. R., zastoupeného Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 345/32, proti žalovaným 1)Imobilia Sen, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, IČ 27112403 , 2) Lidl Česká republika, v.o.s., se sídlem v Praze 5, Nárožní 1359/12, IČ 26178541 a 3) Treinvest, s.r.o., se sídlem v Teplicích, Krupská 33/20, IČ 25403087, všem zastoupeným Mgr. Gabrielem Achourem, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Strana, Letenská 526/2, za účasti města Třebíče, se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 104/55, IČ 00290629, zastoupeného JUDr. Marií Veselou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 7, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 C 95/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 21. prosince 2010, č.j. 54 Co 144/2010-365, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč, k rukám JUDr. Marie Veselé, advokátky se sídlem v Třebíči, Bráfova 7 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 21. prosince 2010, č.j. 54 Co 144/2010-365, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. listopadu 2009, č.j. 11 C 95/2007-317, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že město Třebíč je vlastníkem ve výroku rozsudku specifikovaných nemovitostí a rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci, že žalobce na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem, který je dle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) nezbytným předpokladem úspěšnosti žaloby, nadto k podání žaloby není aktivně legitimován a na straně žalovaných je nedostatek pasivní věcné legitimace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože se domnívá, že napadené rozhodnutí má zásadní význam po právní stránce. Uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., když má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodoval vyloučený soudce a tento soud nerozhodl o přípustnosti vedlejšího účastníka na straně žalovaných. Odvolací soud pak žalobci neposkytl poučení podle §118a odst. 1 o.s.ř. Konečně nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů, že pokud má být rozhodováno o vlastnickém právu třetího subjektu, musí být rovněž tento subjekt účastníkem soudního řízení na straně žalovaných. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.
K dovolání žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil vedlejší účastník, který se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009, a konstatuje, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky zastoupení dovolatele advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobce uplatňuje v prvé řadě dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k němuž však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (na tomto místě je nutno odkázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/2011, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností od 31. prosince 2012), nezahrnuje-li tvrzená vada řízení otázku zásadního právního významu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2653/2009) přihlédnuto. Žádnou konkrétní otázku zásadního právního významu žalobce ve svém dovolání neoznačil, tudíž i z tohoto důvodu nelze shledat dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 4345/2011). Rozhodnutí odvolacího soudu je i v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, že věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 07. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1274/2010 přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ). Nad to k okolnostem vážícím se k dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 věta za středníkem přihlédnuto. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.].
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu těchto nákladů nemá nárok. Vedlejší účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátkou za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyčíslená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), snížená podle §14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle §18 odst. 1 téže vyhlášky vzhledem k tomu, že advokátka žalované v dovolacím řízení učinila jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení vedlejšího účastníka činí 5.300,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 6.360,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Žalovaným pak v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu