ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2896.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2896/2019-275
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem ve věci žalobce A. Ž., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 51/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2018, č. j. 21 Co 140/2018-241, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 6. 2. 2014, č. j. 14 C 51/2007-168, zamítl žalobu na zaplacení částky 319 260 Kč a nárok na zaplacení částky 170 Kč za každý den od 22. 2. 2007 do 6. 2. 2014 (výrok I rozsudku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II rozsudku).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem nepřipustil rozšíření žaloby o částku ušlého zisku za dobu od 22. 2. 2007 do 19. 6. 2018, celkem o 703 120 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Soudy obou stupňů takto rozhodly o žalobě, jíž se žalobce domáhal uvedených částek na základě tvrzení, že byl nezákonně omezen na své osobní svobodě jednak výkonem vazby a jednak i následným výkonem trestu odnětí svobody. Uvedená omezení byla podle žalobce v době po 1. 1. 2002 realizována v rozporu se zákonem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při němž nebyl zastoupen. Současně s podáním dovolání požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 17. 12. 2018, č. j. 14 C 51/2007-264, soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení spojený s návrhem na žalobcovo osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, k odvolání žalobce bylo uvedené usnesení potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 21 Co 88/2019-271 (v právní moci od 9. 4. 2019). V návaznosti na to soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 6. 2019, č. j. 14 C 51/2007-273, žalobce vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení takového usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení. Žalobce však vytknutý nedostatek v uvedené lhůtě neodstranil, přestože byl soudem prvního stupně poučen, že v takovém případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal a ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích jeho nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu