ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2908.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2908/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. R., zastoupeného advokátkou, za účasti 1) České republiky - Ministerstva zemědělství ČR, Zemědělské agentury a pozemkového úřadu ve Ž. n. S., 2) Města V. M., 3) S. a ú. s. v. Ž. n. S., 4) Ř. s. a d. ČR, 5) P. f. ČR, a 6) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, odbor Odloučené pracoviště Žďár nad Sázavou, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Dr. Drože 1686/26, o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 1/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. září 2004, č. j. 21 Co 184/2004 - 50, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2004, č. j. 21 Co 184/2004 - 50,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 29. 12. 2003, doručenou soudu prvního stupně dne
5. 1. 2004, domáhal „zrušení rozhodnutí Okresního úřadu ve Ž. n. S. - Okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 2. 1993, č. j. PÚ 92/91 - 6, v čl. 2, a vydání v žalobě označených nemovitostí, které náležely k původní zemědělské usedlosti
ve L. čp. 5“ a které mu tímto rozhodnutím nebyly vydány.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 22. 6. 2004, č. j.
7 C 1/2004 - 9, „žalobu, aby žalobci byly vydány nemovitosti, a to stavba na pozemku st. č. 8/1, stavba na pozemku st. č. 8/2, pozemky st. č. 8/1 a 8/2 p. č. 4, 7, 72 a 74, zapsané u Katastrálního úřadu pro V., katastrální pracoviště V. M.
a katastrální území L.“, odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o odměně zástupkyně žalobce. Vycházel ze zjištění, že opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu Ž. n. S. – Okresního
pozemkového úřadu ze dne 4. 2. 1993, č. j. PÚ 92/91 - 6, jehož přezkoumání se žalobce domáhal v řízení vedením u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 147/2002, byl usnesením tohoto soudu ze dne 17. 9. 2002, č. j. 29 Ca 147/2002 - 20, odmítnut
pro opožděnost podle §250p o. s. ř., neboť byl podán dne 31. 5. 2002, ačkoliv napadené rozhodnutí žalobce převzal do vlastních rukou dne 25. 2. 1993. Dospěl k závěru, že žaloba o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu je podle §247 odst. 2
o. s. ř. nepřípustná, neboť uplatněný opravný prostředek nebyl správním orgánem projednán pro opožděnost; proto žalobu podle §250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. [nesprávně uvedeno §252g odst. 1 písm. c) o. s. ř.] odmítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 9. 2004, č. j. 21 Co 184/2004 - 50, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž žaloba byla odmítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, potvrdil, ve výroku o odměně zástupkyni žalobce jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o odměně zástupkyni žalobce za odvolací řízení. Vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a z obsahu připojeného spisu tehdejšího Okresního úřadu ve Ž. n. S. - Okresního pozemkového úřadu vedeného pod sp. zn. PÚ 92/91, dále zjistil, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2003, č. j. 2 A 429/2002 OL - 9, byl
pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnut návrh žalobce
na přezkoumání usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2002, č. j. 19 Ca 147/2002 - 20, neboť na danou věc se vztahuje úprava uvedená v části páté o. s. ř. V odůvodnění rozhodnutí soud současně žalobce poučil o tom, že „do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení může podat žalobu ke Krajskému soudu v Brně v rámci pořadu práva, tj. žalobu podanou u obecného soudu, nikoliv tedy u soudu správního“. Z citovaného správního spisu dále vyplývá, že dne 4. 4. 2003 podal žalobce u Krajského soudu v Brně žalobu podle části páté o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2003, která byla usnesením tohoto soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. 29 Ca 130/2003 - 31, odmítnuta podle §46 odst. 2 s. ř. s., a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neboť žalobce se svým návrhem domáhal přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci; žalobce byl současně poučen podle §46 odst. 2 poslední věta s. ř. s., že do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. Odvolací soud v posuzované věci s poukazem na čl. XXV, bod 1. přechodných ustanovení k části šesté zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, a na ustanovení §82 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že bylo-li rozhodnutí správního orgánu, tj. rozhodnutí Okresního úřadu ve Ž. n. S. - Okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 2. 1993, č. j. PÚ 92/91 - 6, žalobci doručeno v únoru 1993 a podal-li žalobce žalobu k soudu až dne 4. 4. 2003 (§82 odst. 3 o. s. ř.), stalo se tak po uplynutí lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu (§247 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž žaloba byla odmítnuta, proto považoval za věcně správné, i když ust. §247 odst. 1 o. s. ř. na danou věc nedopadá, neboť řádné opravné prostředky uplatněné žalobcem nebyly projednány správním orgánem, nýbrž soudem; žaloba proto měla být odmítnuta pro opožděnost podle §250g odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ust. §247 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., přičemž za otázku zásadního právního významu považuje „výklad ustanovení s. ř. s. o běhu lhůt, jakož i dopadu těchto ustanovení na podanou žalobu“.
Je přesvědčen o tom, že napadeným rozhodnutím došlo ke zkrácení jeho základních lidských práv, a to zejména práva „každého, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem“, práva, „aby každému příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím tato práva“, a dále bylo porušeno právo, „že nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku jen na základě zákona“. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl o ní podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2003. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, (§240 odst. 1 o. s. ř.) účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a že je v dané věci přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §46 odst. 1 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže a) soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat, b) návrh byl podán předčasně nebo opožděně, c) návrh byl podán osobou
k tomu zjevně neoprávněnou, d) návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.
Podle článku XXV, bod 1., přechodných ustanovení k části šesté zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, ve věcech uvedených v §244, v nichž zvláštní právní předpis svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném k 31. 12. 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat žalobu podle části páté tohoto zákona za podmínek jím stanovených.
Podle §82 odst. 1 o. s. ř řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení nebo kdy bylo vydáno usnesení, podle něhož se řízení zahajuje na návrh. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení odmítl-li žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).
Z ust. §82 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že procesní a hmotněprávní účinky zahájení řízení v tomto případě nastávají ke dni, kdy došla soudu žaloba pravomocně odmítnutá soudem, který rozhoduje věci správního soudnictví, ale jen tehdy, podal-li žalobce (navrhovatel) žalobu (návrh na zahájení řízení) podle občanského soudního řádu v téže věci do 1 měsíce od právní moci usnesení. V případě, že žaloba (návrh na zahájení řízení) byla podána až po uplynutí jednoměsíční lhůty uvedené v §82 odst. 3 o. s. ř., řídí se určení dne zahájení řízení ust. §82 odst. 1 o. s. ř.
Podle §247 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců
od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
Lhůta k podání žaloby určená v §247 o. s. ř. je lhůtou stanovenou pro uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto v řízení před správním orgánem, u soudu. Jde
o lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu. Rovněž jednoměsíční lhůta určená v ust. §46 odst. 2 věta druhá s. ř. s. je lhůtou hmotněprávní, tedy lhůtou pro uplatnění práva u soudu.
Podle §250g odst. 1 písm. a) o. s. ř. soud žalobu odmítne, byla-li podána opožděně.
V posuzované věci z obsahu připojeného spisu bývalého Okresního úřadu Ž. n. S. - Okresního pozemkového úřadu vedeného pod sp. zn. PÚ 92/91 vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2003, č. j. 29 Ca 130/2003 - 31, byla podle §46 odst. 2 s. ř. s. odmítnuta žaloba ze dne 4. 4. 2003, neboť soud dospěl k závěru, že žalobce se jí domáhal přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci; žalobce byl současně poučen podle §46 odst. 2 poslední věta s. ř. s., že do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. Jestliže odvolací soud, aniž by v řízení bylo zjištěno, kdy citované rozhodnutí nabylo právní moci, a zda žaloba (podaná v dané věci dne 5. 1. 2004) došla soudu ve lhůtě jednoho měsíce
od právní moci citovaného usnesení, jímž žaloba byla odmítnuta, vycházel
při posouzení včasnosti podané žaloby (§247 odst. 1 o. s. ř., článek XXV, bod 1., přechodných ustanovení k části šesté zákona č. 151/2002 Sb.) z názoru, že řízení bylo v této věci zahájeno ve smyslu ust. §82 odst. 3 o. s. ř. dne 4. 4. 2003, tedy dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Pokud by žaloba ze dne 5. 1. 2004 nebyla podána ve lhůtě jednoho měsíce podle §82 odst. 3
o. s .ř., neřídilo by se určení dne zahájení řízení tímto ustanovením, nýbrž ust. §82 odst. 1 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn; Nejvyšší soud je proto zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první
o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu
i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2005
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu