ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2994.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2994/2021-253
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobkyně LIQUIDATORS, v. o. s. , IČO 24817465, se sídlem v Praze 2, Slezská 2033/11, jako insolvenční správkyně dlužnice VAPROSTAV, s. r. o., v konkurzu, IČO 27916774, se sídlem v Dolních Břežanech, Ke Kapličce 469, zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované statutárního města Karlovy Vary , IČO 00254657, se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 2035/21, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 26/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, č. j. 58 Co 3/2021-212, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 5. 2017 coby insolvenční správce dlužnice VAPROSTAV, s. r. o., v konkurzu, domáhala po žalované zaplacení částky 115 130 415,72 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která dlužnici měla vzniknout v souvislosti s postupem stavebního úřadu Magistrátu města Karlovy Vary. Rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 15. 4. 2011, č. j. SÚ/12418/10/Ko-330, bylo rozhodnuto o povolení stavby „Bytové domy Jenišov“. Rozhodnutí bylo následně částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 22. 7. 2011, č. j. 835/SÚ/11-4. Sdělením Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 11. 8. 2011, č. j. SÚ/12418/10/Ko-330, byla dlužnice vyrozuměna o nabytí právní moci rozhodnutí, a tedy zahájila výstavbu bytových domů (v rozsahu znění rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 22. 7. 2011). Následně však bylo o věci opětovně rozhodováno (Krajským soudem v Plzni, Nejvyšším správním soudem na základě kasační stížnosti dlužnice a Ústavním soudem na základě ústavní stížnosti dlužnice), kdy bylo ve výsledku rozhodnutí o stavebním povolení označeno za nezákonné. Dlužnice ukončila stavební práce, poté bylo opětovně rozhodnuto o povolení stavby Magistrátem města Karlovy Vary (30. 3. 2015, č. j. SÚ/12418/10/Ko). Dlužnice na základě nezákonného rozhodnutí o stavebním povolení Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 22. 7. 2011, č. j. 835/SÚ/11-4 (kdy započala stavební práce, aby je následně zastavila, čímž utrpěla tak významnou finanční ztrátu, že byla nucena podat sama na sebe insolvenční návrh) měla utrpět škodu ve zmíněné výši představující ušlý zisk, jejíž úhrady se její insolvenční správkyně domáhala po žalované.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 1. 2020, č. j. 24 C 26/2017-174, zamítl návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 115 130 415,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od 24. 5. 2017 do zaplacení (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a dále uložil žalobkyni zaplatit v téže lhůtě vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 310,90 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 58 Co 3/2021-212, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a dále uložil žalobkyni zaplatit v téže lhůtě vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Dovolání žalobkyně v části směřující proti výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byly potvrzeny výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně, a v části směřující proti výroku II a výroku III napadeného rozsudku odvolacího soudu, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Otázka, zda stát odpovídá pouze za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, nikoli jeho zrušením, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nestojí (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud dovodil nedůvodnost žaloby z toho, že mezi rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 15. 4. 2011, č. j. SÚ/12418/10/Ko-330, a žalobkyní tvrzenou škodou spočívající v ušlém zisku z důvodu nemožnosti dokončit a realizovat stavbu „Bytové domy Jenišov“, není dán vztah příčinné souvislosti. Tento závěr dovolatelka nenapadla a ani napadnout nemohla, neboť posouzení, zda je mezi konkrétní příčinou a následkem založen kauzální nexus, je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009).
K odkazu dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 1667/12, a další judikaturu potvrzující princip ochrany důvěry jednotlivce ve správnost aktů orgánů veřejné moci, Nejvyšší soud pro vysvětlenou dovolatelce uvádí, že s tímto principem není napadené rozhodnutí v rozporu. Žalobkyně by jistě měla právo na náhradu škody způsobené tím, že bezúčelně vynaložila určité náklady v důsledku toho, že v její prospěch bylo vydáno rozhodnutí, které bylo předpokladem pro vynaložení daných nákladů. Takto vymezená skutečná škoda však nebyla předmětem tohoto řízení, neboť žalobkyně se domáhala náhrady ušlého zisku, jak sama opakovaně v řízení zdůraznila (srov. např. podání žalobkyně ze dne 22. 8. 2019, č. l. 133).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi na straně žalované dovolací soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých vedlejšímu účastníkovi na straně žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (vedlejší účastník nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem), přičemž zároveň nedoložil výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu