ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3187.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3187/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci vyšetřované B. V. , zastoupené opatrovníkem Městským úřadem města Ždírec nad Doubravou, za účasti manžela L. V. , zastoupeného JUDr. Jiřím Dolejšem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Nádražní 47, za účasti nezletilých dětí L. V. , M. V. , a Š. V. , zastoupených opatrovníkem Městským úřadem Chotěboř, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 9 P 83/85, o dovolání manžela vyšetřované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. března 2008, č.j. 17 Co 34/2008-430, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. října 2007, č.j. 9 P 83/85-401, zastavil řízení o navrácení způsobilosti k právním úkonům a rozhodl, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení zahájené soudem z podnětu opatrovníka vyšetřované bylo zastaveno proto, že soud prvního stupně neshledal důvody pro navrácení způsobilosti k právním úkonům (k nakládání s částkou 2.500,- Kč měsíčně namísto dosud určené částky 1.340,- měsíčně); vycházel přitom ze znaleckého posudku znalce MUDr. M. B.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. března 2008, č.j.17 Co 34/2008-430, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Neshledal namítanou podjatost soudkyně, která ve věci u soudu prvního stupně rozhodovala a skutkové a právní závěry soudu prvního stupně považoval za správné. Zdůraznil, že účastníci ani netvrdili změnu (odpadnutí) důvodu omezení způsobilosti k právním úkonům, když opatrovníka vyšetřované vedla k podání podnětu snaha o zvýšení částek, s nimiž by vyšetřovaná mohla disponovat, s ohledem na její vyšší příjem. Za stavu kdy soudem ustanovený znalec dospěl k závěru, že vyšetřovaná je stižena duševní poruchou a její rozumové schopnosti se nezměnily, je vyloučené provést změnu omezení způsobilosti k právním úkonům vyšetřované.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání manžel vyšetřované. Namítá vady řízení, spočívající v tom, že soudkyně neměla při jednání oblečen talár a vyjadřuje přesvědčení, že soudkyně se „bála“ rozhodnout o navrácení způsobilosti k právním úkonům vyšetřované. Nesouhlasí se znaleckým posudkem znalce M. B., neboť jako manžel vyšetřované je s jejími poměry nejlépe obeznámen. Soudem ustanovený advokát následně doplnil dovolání tak, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají v nesprávném právním posouzení věci. Znalecký posudek neobjektivně hodnotí zdravotní stav vyšetřované, setrvává na stereotypech a nebere v úvahu současný zlepšující se stav vyšetřované. Ten se již natolik upravil, že je schopna vykonávat práce a starat se o rodinu i o děti a měla by jí tak být dána možnost nakládat s vyššími peněžními částkami než dosud. Navrhuje vypracování nového znaleckého posudku a obsahově (§41 odst.2 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“) se domáhá zrušení napadených usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podána ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Napadené usnesení odvolacího soudu má povahu usnesení ve věci samé, neboť jím po provedeném dokazování bylo rozhodováno o tom, zda jsou splněny podmínky pro navrácení (částečné) způsobilosti vyšetřované k právním úkonům. Přípustnost dovolání by tak mohla být případně založena na základě některého z důvodů uvedeného v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání navrhovatele proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., protože se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno a není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím ve věci v tomto řízení. Dovolání pak nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (netvrdí to ostatně ani dovolatel v podaném dovolání) ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř.
Důvodem, pro který dovolatel dovolání podává ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež spatřuje v tom, že znalec nesprávně posoudil duševní stav jeho manželky a rovněž soudy obou stupňů nesprávně rozhodly o tom, že není důvod vrátit jeho manželce způsobilost k právním úkonům, by bylo možno se zabývat pouze za stavu, kdy by dovolání bylo přípustné podle §237 odst. 1 o.s.ř., což v daném případě splněno není. Namítá-li dovolatel, že znalecký posudek je neobjektivní, pak tato námitka nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že usnesení odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). Pro úplnost pouze dovolací soud uvádí, že důvody pro odmítnutí dovolání jsou stejné povahy, k jakým dospěl v usnesení ze dne 22.9.2004, sp.zn. 30 Cdo 2060/2004. Námitka, že soudkyně rozhodovala bez taláru, pak nevystihuje žádný z důvodů uvedených v §241a o.s.ř.
Nejvyšší soud se tak ani nemohl zabývat případnými zmatečnostními vadami, neboť k těmto vadám by mohl přihlédnout jen tehdy, jestliže by předtím dovolání shledal přípustným (srov. ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud dále nepřihlédl k četným podáním dovolatele, jimiž měly být doplněny dovolací důvody, neboť byly učiněny po uplynutí lhůty stanovené v §241b odst. 3 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel neměl se svým dovoláním úspěch a ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně 27. dubna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu