ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3190.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3190/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) M. K. , a b) M. Š. , obou zastoupených Mgr. Bc. Tomášem Hodysem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, proti žalovaným 1) Statutárnímu městu Plzeň, se sídlem v Plzni, Náměstí Republiky 1, IČO 0075370, 2) Ing. V. D., Ph.D. , oběma zastoupeným JUDr. Václavem Rubášem, advokátem se sídlem v Plzni, Žižkova 52, 3) J. B. , 4) Z. Š. B. , a 5) H. K. , žalovaní 3) - 5) zastoupení Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Náměstí Republiky 28, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 108/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2013, č.j. 1 Co 38/2012 – 701 , takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalovanému 1) každý 2783,- Kč a žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.783,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Václava Rubáše, advokáta se sídlem v Plzni, Žižkova 52.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. října 2011, č.j. 19 C 108/2008 – 558, výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal po 1. žalovaném zdržet se tvrzení o tom, že žalobce a) se dopustil činností popsaných v „důvodových zprávách (důvěrné!)“ k usnesením Rady města Plzně č. 960 z roku 2005 a Zastupitelstva města Plzně č. 464 z roku 2005 a dalších listinných materiálech vypracovaných žalovanými 1 a 2, která jsou dále vyjmenována ve výroku, dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně b) domáhala po 1. žalovaném zdržet se tvrzení o tom, že žalobkyně b) se dopustila činnosti popsané v „důvodových zprávách (důvěrné!)“ k usnesením Rady města Plzně č. 960 z roku 2005 a Zastupitelstva města Plzně č. 464 z roku 2005 a dalších listinných materiálech vypracovaných žalovanými 1 a 2, a které dále rozvádí, a kterou se oba žalobci domáhali uložení povinnosti 1. žalovanému do dvou měsíců od právní moci rozsudku zaslat žalobci a) a žalobkyni b) omluvný dopis a tento v zastoupení primátorem/kou města Plzně rovněž přečíst na nejbližším jednání zastupitelstva města Plzně v rámci prvého bodu jednání ve znění uvedeném ve výroku. Výrokem II. zamítl žalobu, aby 2. žalovaný zaslal žalobci a) omluvný a vlastnoručně podepsaný dopis ve znění uvedeném ve výroku, výrokem III. zamítl žalobu, aby 3. žalovaný zaslal žalobci a) omluvný a vlastnoručně podepsaný dopis ve znění uvedeném ve výroku, výrokem IV. zamítl žalobu, aby 4. žalovaná zaslala žalobci a) omluvný a vlastnoručně podepsaný dopis ve znění uvedeném ve výroku a výrokem V. zamítl žalobu, aby 5. žalovaná zaslala žalobci a) omluvný a vlastnoručně podepsaný dopis ve znění uvedeném ve výroku. Výroky VI. až XI. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. března 2013, č.j. 1 Co 38/2012-701, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve výrocích I. až V. potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.), ve výrocích VI. až XI. týkajících se nákladů řízení jej co do výše částek změnil, jinak jej potvrdil. Na závěr rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (výrok II.).
Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen žalobci a), který byl zároveň zástupcem žalobkyně b) dne 2. června 2013 (uložením na poště) a právní moci nabyl téhož dne.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci a) a b) prostřednictvím svého advokáta dovolaní dne 5. srpna 2013.
K dovolání se vyjádřili žalovaní 1) a 2) podáním ze dne 23. září 2013, ve kterém uvádějí, že dovolání není podle jejich názoru přípustné. Navrhují proto, aby dovolací soud dovolání žalobců odmítl jako nepřípustné, případně jej zamítl. Požadují nahradit náklady dovolacího řízení tak, že po žalobci a) žádají nahradit žalovanému 1 a 2) každému částku 2.783,- Kč a po žalobkyni b) nahradit žalovanému 1) 2 783,- Kč.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku.
Ustanovení §240 o.s.ř. stanoví k možnému podání dovolání dvouměsíční lhůtu počítanou od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §49 odst. 2 o.s.ř. věty první, “nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl”. Podle odstavce 4 téhož ustanovení, “nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl“. Podle §57 odst. 1 a 2 téhož zákona se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.
Z doručenky adresované žalobci a) určené mu do vlastních rukou dovolací soud zjistil, že zásilka (rozsudek Vrchního soudu) byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 23. května 2013 a poslední den desetidenní lhůty připadl na neděli 2. června 2013. Dvouměsíční lhůta k dovolání tak uběhla v pátek 2. srpna 2013. Žalobci však podali svoje dovolání faxem i na poště až v pondělí 5. srpna 2013, a tedy opožděně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než podané dovolání pro opožděnost odmítnout (§218a o.s.ř. ve spojení s §243c odst. 3 téhož zákona).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovaným vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna vyhláška č. 177/1996 Sb., byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna činí pro žalovaného 1) částku 2 x 2.000,- Kč, pro žalovaného 2) částku 2.000,- Kč podle §6, §7 bod 5., §9 odst. 3 písm. d), §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 4. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II vyhl. č. 486/2012 Sb.), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalovaným dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. 2.300,- Kč. Rovněž jim náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. 483,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení činí u žalovaného 1) částku 2 x 2.783,- Kč a u žalovaného 2) částku 2.783,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. března 2014
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu