ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3747.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 3747/2022-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce J. S., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Čejkou, advokátem se sídlem v Otrokovicích, Náměstí 3. května 1606, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 344 196 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 156/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022, č. j. 68 Co 41/2022-181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 11. 6. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 344 196 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného o žádosti žalobce o vydání průkazu osoby s těžkým tělesným zdravotním postižením.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 10. 2021, č. j. 47 C 156/2021-147, konstatoval, že v řízení o žádosti žalobce o přiznání průkazu ZTP podané dne 5. 2. 2013, vedeném před Úřadem práce ČR – pobočka Zlín, Ministerstvem práce a sociálních věcí, Krajským soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 344 196 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 12. 2019 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám obecného zmocněnce žalobce (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 3. 2022, č. j. 68 Co 41/2022-181, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé (ad I a II) a ve výroku o nákladech řízení (ad III) jej změnil jen tak, že výše náhrady činí 3 500 Kč, jinak jej potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním v rozsahu výroku I napadeného rozsudku ve věci samé (nikoli proti části týkající se nákladů řízení). Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Otázka významu předmětného řízení pro žalobce a otázka rozsahu skutečností, ke kterým lze při posouzení kritérií §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), v řízení přihlédnout – ad body a) a b) dovolání – přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají, neboť je odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. bod IV stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“), pokud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a uzavřel, že s ohledem na ně je význam předmětu řízení pro žalobce nepatrný. Odvolací soud přitom nebyl nijak omezen v rozsahu skutečností, které může při svém rozhodování vzít v rámci učiněných skutkových zjištění v úvahu. Naopak bylo jeho povinností přihlédnout ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014).
Námitka ad bod c) dovolání se míjí s odůvodněním napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud hodnotil okolnost, že žalobce trval na pokračování posuzovaného řízení, ačkoliv pro něj bylo jednodušší dosáhnout vydání průkazu osoby s těžkým tělesným zdravotním postižením (dále také jako „průkaz ZTP“) novou žádostí, výlučně v rámci kritéria významu předmětu řízení pro žalobce, nikoli v rámci kritéria chování žalobce. To diskvalifikuje danou námitku z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Na otázce ad bod d) dovolání napadené rozhodnutí nestojí, neboť odvolací soud nehodnotil typovou významnost posuzovaného řízení a dospěl k závěru, že posuzované řízení nebylo stiženo průtahy. Tato okolnost diskvalifikuje danou otázku z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Otázku ad bod e), w) a y) dovolání konstruuje dovolatel na vlastní verzi skutkových zjištění stran důvodů, pro které pro něj bylo posuzované řízení významné a z toho dovozuje nepřiměřenost přiznané formy satisfakce. Uplatňuje tak primárně námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, a tedy i nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Otázka ad bod f) dovolání jeho přípustnost nezakládá, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud dospěl k závěru, že obsáhlost, neadekvátnost a nepřiléhavou repetitivnost podání žalobce je třeba zohlednit v rámci kritéria podílu žalobce na celkové délce řízení podle §31a odst. 3 písm. c) OdpŠk (srov. část IV Stanoviska).
Otázku ad bod h) dovolání konstruuje dovolatel na vlastní verzi skutkových zjištění stran důvodů, pro které pro něj bylo posuzované řízení významné. Uplatňuje tak primárně námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, a tedy i nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Otázka ad bod ch), i) a p) dovolání jeho přípustnost nezakládá, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud dospěl k závěru, že nutnost znaleckého zkoumání a sociálního šetření, jakož i složitost právního posouzení a zapojení další soudní instance v podobě Nejvyššího správního soudu je třeba zohlednit v rámci kritéria složitosti posuzovaného řízení podle §31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (srov. část IV Stanoviska).
Na otázce ad bod j) dovolání napadené rozhodnutí nestojí, neboť odvolací soud nehodnotil složitost věci jako zvýšenou z důvodu, že řízení bylo vedeno v prvním stupni před krajským soudem. Tato okolnost diskvalifikuje danou otázku z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Na otázce ad bod k) dovolání napadené rozhodnutí nestojí, neboť odvolací soud nehodnotil rozsáhlost podání žalobce v rámci kritéria složitosti věci. Tato okolnost diskvalifikuje danou otázku z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Na otázce ad bod l) dovolání napadené rozhodnutí nestojí, neboť odvolací soud nehodnotil žádosti žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření v rámci kritéria složitosti věci. Tato okolnost diskvalifikuje danou otázku z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Otázka ad bod m) a o) dovolání jeho přípustnost nezakládá, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud dospěl k závěru, že zapojení více instancí a četnost podání účastníků (včetně námitek podjatosti) je třeba zohlednit v rámci kritéria složitosti věci podle §31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (srov. část IV Stanoviska), což zahrnuje i nutnost předání spisového materiálu.
Otázku ad bod n) dovolání konstruuje dovolatel na vlastní verzi skutkových zjištění stran toho, že posuzované řízení mělo být opakovaně přerušováno, zatímco odvolací soud zjistil jen tolik, že bylo opakovaně rozhodováno o návrzích na přerušení posuzovaného řízení. Uplatňuje tak primárně námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, a tedy i nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Na otázce ad bod q) dovolání napadené rozhodnutí nestojí, neboť odvolací soud kritéria složitosti věci a jejich podíl na celkové délce řízení zhodnotil. Zadruhé pak, jak je výše uvedeno, dospěl ke svému rozhodnutí primárně na základě závěru o nepatrnosti významu předmětu řízení pro žalobce. Tato okolnost diskvalifikuje danou otázku z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Otázku ad bod r) dovolání konstruuje dovolatel na vlastní verzi skutkových zjištění stran charakteru jeho obsáhlých podání v posuzovaném řízení, která by se dala vzhledem k jejich rozsahu i obsahu označit jako obstrukční. Uplatňuje tak primárně námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, a tedy i nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Na otázce ad bod s) dovolání napadené rozhodnutí nestojí, neboť odvolací soud nehodnotil okolnost, že se žalobce odmítl podrobit sociálním šetřením. Tato okolnost diskvalifikuje danou otázku z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Na otázce ad bod t) dovolání napadené rozhodnutí nestojí, neboť odvolací soud nehodnotil okolnost, že si žalobce nepodal novou žádost o vydání průkazu ZTP v rámci kritéria chování poškozeného. Tato okolnost diskvalifikuje danou otázku z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Otázka ad bod ť) a u) dovolání jeho přípustnost nezakládá, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu mají soudy zapovězeno provádět vlastní pátrání po rozhodných skutečnostech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010).
Otázka ad bod v) dovolání jeho přípustnost nezakládá, neboť odpověď na ni je zcela zřejmá z právní úpravy zastoupení (viz §22 odst. 1 obč. zák.), a ohledně ní je proto dovolání zcela bezdůvodné (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Otázku ad bod w) dovolání konstruuje dovolatel na vlastní verzi skutkových zjištění stran existence průtahů v posuzovaném řízení. Uplatňuje tak primárně námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, a tedy i nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Na otázce ad bod ff) dovolání napadené rozhodnutí nestojí, neboť pro posouzení složitosti posuzovaného řízení není právně významná rychlost postupu soudu v odškodňovacím řízení, tj. ve zcela jiném řízení. Odpověď na tuto otázku je natolik zjevná, že ohledně ní lze dovolání považovat za zjevně bezdůvodné (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Na otázce ad bod gg) dovolání napadené rozhodnutí nestojí, neboť odvolací soud nedospěl k závěru o absenci odpovědnosti státu za žalobcem utrpěnou újmu. Tato okolnost diskvalifikuje danou otázku z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Námitka ad body g), z), ž), aa), bb), cc), dd) ee), jsou námitkami vad řízení, ke kterým nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť dovolání není přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon ve výši 300 Kč [§1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu