ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.449.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 449/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce 1) Družstvo občanů pro výstavbu rodinných domků se sídlem v Ostravě „v likvidaci“ , Ostrava, zastoupeného hlavním likvidátorem Ing. Janem Haškovcem, bytem v Ostravě–Svinově, Josefa Kainara 904, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kupkou, advokátem se sídlem v Ostravě–Svinově, Tichá 464/1, proti žalovaným 1) H. F. , zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Čs. legií 5/1719, a 2) V. T. L. , o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 81 C 218/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. května 2013, č. j. 56 Co 100/2013-101, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19.118,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Kausty, advokáta se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Čs. legií 5/1719.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále již „odvolací soud“) ze dne 7. května 2013, č. j. 56 Co 100/2013-101, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“), ve které se ustálil právní názor, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. Jestliže však právní postavení žalobce je zpochybněno převodní smlouvou, na základě které má teprve dojít ke vkladu vlastnického práva či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru, resp. jestliže vyslovení neplatnosti takové smlouvy, podle které dosud nebyl povolen vklad do katastru, by mohlo mít příznivý vliv na právní postavení žalobce, lze přípustnost žaloby ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. dovodit (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. února 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 1996, sp. zn. II. Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na s. 113, a dále např. rozsudky dovolacího soudu ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 68/2001, ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1876/2001, ze dne 25. února 2010, sp. zn. 30 Cdo 2027/2008, a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3378/2009; vyjma prvních dvou shora uvedených rozhodnutí jsou dále označená rozhodnutí dovolacího soudu veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ). Nejvyšší soud přitom nemá žádný důvod od takto své ustálené rozhodovací praxe se odchylovat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovanou 1) bylo rozhodnuto ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalované 1) (která se k dovolání žalobce písemně vyjádřila prostřednictvím svého advokáta) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud přitom (níže cit. rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia) zaujal právní názor, že po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. nálezem Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (všechna zde označená rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).
V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalované 1/ advokátem) účelně vynaložené náklady žalované 1) sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (její písemné vyjádření k dovolání žalobce), a to z tarifní odměny ve smyslu §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6 (sazba odměny přitom byla stanovena z tarifní hodnoty 1.800.000,- Kč, tj. z ceny předmětných nemovitostí, jak byla sjednána v žalobou dotčené kupní smlouvě ze dne 22. června 2010 – k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. července 2001, sp. zn. II. ÚS 598/2000, nebo ze dne 15. ledna 2003, sp. zn. I. ÚS 712/01), §8odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve výši 15.500,- Kč, dále z jednoho paušálu hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, to vše ještě s připočtením částky 3.318,- Kč představující náhradu za 21 % DPH podle §137 odst. 1 a 3 o. s. ř. a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 19.118,- Kč.
Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 19.118,- Kč je žalobce povinen zaplatit žalované 1) k rukám advokáta, který žalovanou 1) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok III. o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu