ECLI:CZ:NS:2013:30.ND.290.2013.1
sp. zn. 30 Nd 290/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně BUSINESS LEASE s.r.o. , IČO 25071025, se sídlem v Praze 5, Radlická 714/113a, zastoupené Mgr. Petrem Fojtkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, proti žalované Ingenieursbureau Wolf B.V., RSIN 008227706, se sídlem Gorssel, kontaktní adresa Prins Berndhardlaan 2, 1 hoog, 2032HA Haarlem, Nizozemsko, o zaplacení částky 295.747,62 Kč s příslušenstvím, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Městský soud v Praze se určuje jako místně příslušný k projednání a rozhodnutí této věci.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 30. 9. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dne 4. 10. 2013, žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) určil, který místně příslušný soud projedná a rozhodne věc označenou v záhlaví tohoto usnesení. K návrhu žalobkyně připojila žalobu ze dne 30. 10. 2013, v níž se proti žalované domáhá zaplacení částky 295.747,62 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v žalobě z důvodu neuhrazených leasingových splátek na základě Rámcové smlouvy o operativním leasingu motorových vozidel č. A891/2010 (dále jen „Rámcová smlouva“) a individuální leasingové smlouvy č. 4768011-1 (dále jen „individuální leasingová smlouva“) uzavřených mezi žalobcem a společností Riensk Bouwmanagement B. V. se sídlem Hardwareweg 2, 3221 BM Amersfoort, Nizozemsko, registrovanou pod č. 31030190 (dále jen „právní předchůdce žalované“) ze dne 25. 3. 2010.
Pravomoc českých soudů odvozuje žalobkyně od ustanovení čl. 22. 1. ve spojení s čl. 22. 3. Rámcové smlouvy, v nichž bylo sjednáno, že obě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované dne 25. 3. 2010 se řídí právem České republiky a veškeré spory vzniklé z obou těchto smluv nebo v souvislosti s nimi budou rozhodovány příslušnými soudy v České republice. Obecný soud žalované nelze určit podle §86 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná nemá na území České republiky sídlo a žalobkyni není známo, že by žalovaná měla v České republice majetek, podnik nebo organizační složku.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle §86 odst. 3 o. s. ř. proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její podnik nebo organizační složka jejího podniku.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V článku 22. 3. předmětné rámcové smlouvy bylo dále sjednáno, že veškeré spory vzniklé z této Rámcové smlouvy, dílčích leasingových smluv nebo v souvislosti s nimi budou rozhodovány příslušnými soudy v České republice v českém jazyce (v anglickém originále toto ustanovení zní: „All disputes, arising from this master agreement, individual lease contract or in connection with them shall be resolved by competent court of CR in Czech language.“).
Strany tudíž v tomto článku sjednaly podle článku 23 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. nařízení Brusel I), pravomoc českých soudů, aniž by současně určily, který soud bude k projednání jejich sporu místně příslušný.
Z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že dohoda, kterou účastníci řízení zakládají pravomoc soudu určitého státu, nemusí obsahovat označení místně příslušného soudu určeného státu. Jestliže strany dohodou založily pravomoc českých soudů, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, postupuje se podle citovaného §11 odst. 3 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 524/2002, uveřejněné pod číslem 50/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V dané věci podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí, neboť žalovaná, jež je obchodní společností se sídlem v Nizozemsku, nemá v České republice umístěn podnik či organizační složku podniku (§86 odst. 3 o. s. ř.) a není známo, že by měla v České republice majetek (§86 odst. 2 o. s. ř.). V projednávané věci nejsou přitom splněny ani podmínky pro místní příslušnost na výběr danou (§87 o. s. ř.) či výlučnou (§88 o. s. ř.).
Jelikož jde o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, přičemž peněžitá částka požadovaná žalobkyní převyšuje 100.000,- Kč, je dána věcná příslušnost krajských soudů (§9 odst. 3 písm. r/ bod 6. o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že žalobkyně má sídlo v Praze, kde byly také Rámcová smlouva i individuální leasingová smlouva uzavřeny a kde došlo k převzetí předmětu individuální leasingové smlouvy, vozidla Citroen C5 2.0 HDI 16, jak vyplývá z předávacího protokolu vozidla přiloženého k žalobě, jeví se jako odpovídající rozumnému uspořádání vztahu, aby věc projednal a rozhodl Městský soud v Praze.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu