ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1314.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 1314/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně ALFA SYSTEM s. r. o. , se sídlem v Dobříči čp. 2, Jinočanech, PSČ 252 25, identifikační číslo 62 58 16 78, zastoupené JUDr. Jaroslavem Jankrlem, advokátem, se sídlem v Praze 7-Troji, Trojská 69/112, PSČ 171 00, proti žalované Eiffage Construction Česká republika, s. r. o. , se sídlem v Ostravě-Porubě, Francouzská 6167, PSČ 708 00, identifikační číslo 15 50 41 58, zastoupené JUDr. Klárou Tomaierovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, PSČ 110 00, o zaplacení částky 171,841.127,- Kč s příslušenstvím a o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 52/2004, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2009, č. j. 1 Cmo 33/2009-301, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2009, č. j. 1 Cmo 33/2009-301, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. prosince 2008, č. j. 5 Cm 52/2004-226, odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalované vstoupila společnost GEOSAN GROUP a. s., identifikační číslo 25 67 14 64 (dále jen „společnost“), maje za to, že v daném případě byly splněny předpoklady pro vstup společnosti (nabyvatelky povinnosti) do řízení na místo žalované.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl.
V odůvodnění uvedl, že ze smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi žalovanou a společností dne 16. června 2006 (dále jen „smlouva“ či „smlouva o prodeji části podniku“), ani z jejích příloh nevyplývá, že sporný závazek k náhradě škody ve výši 125,147.000,- Kč a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1,000.000,- Kč, byl smlouvou převeden na společnost. V příloze č. 3 ke smlouvě, týkající se seznamu závazků části podniku, není sporný závazek uveden. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že k převodu sporného závazku došlo a soud prvního stupně pochybil, dovodil-li z přílohy č. 3 ke smlouvě, že závazky označené v rubrice věřitel - GEOSAN GROUP v celkové částce -770.541,56 Kč „týkající se nápravy starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací v prostoru staré amalgámové elektrolýzy v areálu společnosti SPOLANA a.s. v Neratovicích“, představují sporný nárok žalobkyně.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §24l a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka obsáhle argumentuje ve prospěch názoru, že je k podání dovolání subjektivně oprávněna, protože nesprávným rozhodnutím odvolacího soudu jí vznikla újma v podobě setrvání v pozici účastníka řízení - žalované, přestože došlo ohledně jejího tvrzeného závazku k hmotněprávní sukcesi. Újmu spatřuje ve vynakládání značných finančních prostředků v souvislosti se svou obranou ve sporu, jehož účastníkem správně nemá být. Podává i vysvětlení, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jenž připustil vstup společnosti do řízení na její místo, bylo podáno tehdejším jejím zástupcem v rozporu s jejími zájmy a vůlí, bez předchozího souhlasu.
Odvolacímu soudu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vytýká, že měl toliko zkoumat, zda se smlouvou o prodeji části podniku jakožto s právní skutečností předpisy „obecně vzato“ spojují převod nebo přechod práva či povinnosti, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva či povinnosti, o něž v řízení jde. Předmětem smlouvy o prodeji části podniku byla část podniku žalované, konkrétně samostatná organizační složka „TCHAS, spol. s r. o., divize ekologie - SPOLANA Neratovice“ (dále jen „organizační složka“). Smlouva obsahuje všechny podstatné náležitosti podle ustanovení §476 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a organizační složka byla samostatnou organizační složkou v rámci podniku žalované, jež řešila právě zakázku vzniklou z veřejné soutěže na realizaci „opatření vedoucích k nápravě starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací v prostoru staré amalgámové elektrolýzy v areálu společnosti SPOLANA a. s. v Neratovicích“, a v souvislosti s ní by vznikl údajný nárok žalobkyně, jehož existenci žalovaná popírá. Podotýká, že přechod sporného závazku jakožto závazku v takovém případě souvisejícího s převedenou částí podniku, obecně řeší i smlouva o prodeji části podniku zejména v článku II odst. 2. V něm se uvádí, že kupující se zavazuje specifikovanou část podniku převzít včetně všech závazků prodávajícího souvisejících s částí podniku a zaplatit prodávajícímu sjednanou kupní cenu.
Dovolatelka zdůrazňuje, že smlouva o prodeji části podniku je právní skutečností, s níž obchodní zákoník obecně spojuje přechod všech závazků spojených s převáděnou částí podniku. Není přitom podstatné, zda sporný závazek byl ve smlouvě blíže specifikován, neboť k přechodu závazků souvisejících s prodávaným podnikem, resp. jeho částí, dochází ze zákona, aniž by bylo nutné závazky jakkoli ve smlouvě zmiňovat či jinak identifikovat. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2005, sp. zn. 35 Odo 653/2004.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že argumenty uváděné dovolatelkou jsou obdobné těm, jimiž odůvodnila návrh na vstup společnosti do řízení na místo žalované. Přesto považuje dovolání za účelové, mající oddálit rozhodnutí ve věci samé, protože žalovaná nejdříve v odvolacím řízení tvrdila, že je ve sporu i nadále věcně legitimována a nyní podává dovolání s opačnou argumentací.
Za dovolacího řízení ke dni 20. ledna 2010 žalovaná „TCHAS spol. s r. o.“ změnila svou obchodní firmu na Eiffage Construction Česká republika, s. r. o. Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalované v záhlaví rozhodnutí.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval posouzením tzv. subjektivní přípustnosti dovolání a dospěl k závěru, že žalovaná má subjektivní legitimaci k podání dovolání, protože došlo-li podle hmotného práva k tvrzenému přechodu závazku, jenž je předmětem sporu, může další setrvání v řízení spojené s potřebou právního zastoupení a jeho financování pociťovat jako újmu.Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.
Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva (či povinnosti) vstoupil do řízení na jeho místo [či na místo žalovaného (§107a o. s. ř.)], soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva či povinnosti, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva či povinnosti. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva (žalovaný tvrzené povinnosti), popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo (povinnost) přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky (v daném případě smlouva o prodeji části podniku) je platným právním úkonem.
V projednávané věci je z obsahu spisu zřejmé, že žalobkyně navrhla vstup společnosti do řízení na místo žalované podle ustanovení §107a o. s. ř. při jednání před soudem prvního stupně dne 21. listopadu 2008 (srov. č. l. 215) a tento návrh odůvodnila uzavřením smlouvy o prodeji části podniku podle ustanovení §487 obch. zák. mezi žalovanou jako prodávající a společností jako kupující. Přecházejí-li podle ustanovení §477 odst. 1 obch. zák. na kupujícího všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, pak smlouva o prodeji části podniku je právní skutečností, s níž je spojen přechod práv a závazků ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. Otázkou, zda tvrzený závazek žalované skutečně přešel na společnost, se bude soud zabývat při posouzení věci samé.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem co do splnění podmínek vyžadovaných ustanovením §107a o. s. ř. není správné a je tak naplněn dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu