ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.1389.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1389/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce S. v. K. čp. 1237, 1238, 1239, 1240, zastoupeného JUDr. H. K., advokátkou proti žalované Č. r., a.s., o odstranění vad, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 330/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2004 č. j. 15 Co 224/2004-53, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 11. května 2004, č. j. 21 C 330/2002-43, nepřipustil přistoupení Ing. V. D., RNDr. Z. J., Ing. A. J., Ing. J. P., JUDr. K. Š. a Ing. J. H. do řízení na straně žalobce. Žalobce se v tomto řízení domáhá odstranění vad díla (domů čp. 1237, 1238, 1239 a 1240 v P. – K., ulice K V. a H.), provedeného společností I. – S. a.s., na základě smlouvy o dílo uzavřené s žalovanou jako objednatelkou, když žalovaná po převzetí díla postupem podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám a doplňují některé zákony (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), vymezila v převzatých budovách bytové jednotky, které prodala jednotlivým kupujícím, kteří se stali členy společenství vlastníků jednotek (žalobce). Soud prvního stupně svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že dosavadní žalobce není ve sporu o odstranění vad díla věcně aktivně legitimován, tzn. není osobou oprávněnou domáhat se odstranění vad předmětu koupě, ale že oprávněným je každý jednotlivý kupující, tj. první vlastník bytové jednotky, který ji nabyl od žalované jako prodávající. Nápravu bylo možno podle závěru soudu prvního stupně sjednat jen prostřednictvím institutu záměny účastníků podle §92 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Není naopak přípustné, aby byl institut záměny, kde je nutný souhlas všech dosavadních účastníků řízení (tedy i žalovaného), obcházen pomocí ustanovení o přistoupení dalších účastníků.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. července 2004, č. j. 15 Co 224/2004-53 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, které shledal jako správné a zcela vyčerpávající. Dodal, že akcent na nepřípustnost obcházení ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. cestou ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. není v teorii procesního práva žádnou novinkou, ale stanoviskem zastávaným již řadu let. Jako správný shledal i závěr soudu prvního stupně, že osobám, jejichž vstup do řízení na straně žalující byl neúspěšně navrhován, nic nebrání v tom, aby svá práva uplatnily u soudu vlastní žalobou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým napadl právní posouzení aktivní věcné legitimace žalobce soudy obou stupňů. Tento svůj závěr dovozuje z výkladu §9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, v platném znění, obsahujícím definici správy domu, z níž se podle žalobce podává, že účelem tohoto zákona je umožnit společenství vlastníků jednotek řádný výkon správy domu v širším smyslu. Žalobce je přesvědčen, že za takový výkon správy domu je nutno ve smyslu tohoto ustanovení považovat i uplatnění práva z odpovědnosti za vady stavebních prací, které se po prodeji bytových jednotek a po vzniku společenství vlastníků ve společných prostorách domu vyskytly. Podle názoru žalobce není proto důvod k tomu, aby soud nepřipustil přistoupení účastníků na straně žalobce, kteří jsou vlastníky jednotek a spoluvlastníky společných částí domu, neboť jsou zainteresováni na výsledku sporu a mají zájem na řádném odstranění vad stavebních prací. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Podle jejího názoru je sice žalobce oprávněn podle §9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů vykonávat práva a zavazovat se ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, toto právo však nezakládá právo na odstranění vad vyplývajících ze smluvních vztahů, jichž společenství není účastníkem; v dané věci jde o závazkové vztahy z kupních smluv uzavřených mezi žalovanou a jednotlivými vlastníky bytových jednotek. Takový závazkový právní vztah nevznikl podle názoru žalované ani na základě dohody uzavřené mezi žalobcem, žalovanou a I. S. a.s., ze dne 13. 2. 2002. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud posoudil rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu, kterým je podle §242 odst.1 o. s. ř. vázán, a to i z hlediska jeho obsahového vymezení v dovolání. Dovolatel namítá, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do říze-
ní přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Žalobce má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě) - procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení dalšího žalobce do řízení může soud vyhovět jen tehdy, vysloví-li s tím „další“ žalobce souhlas; souhlas žalovaného a toho, kdo má přistoupit na jeho stranu, se nevyžaduje.
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce (srov. Bureš, J., Drápal, J., Krčmář, Z., Občanský soudní řád, komentář, C. H. BECK, Praha, 7. vydání, strana 405). Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř.
V posuzované věci žalobce navrhl přistoupení dalších šesti osob do řízení na straně žalobce poté, kdy soud prvního stupně vyjádřil svůj názor týkající se nedostatku jeho věcné aktivní legitimace v této věci ve svém předchozím usnesení (kterým nepřipustil přistoupení společnosti S. CZ a.s., do řízení na straně žalované) tak, že dosavadní žalobce není osobou oprávněnou domáhat se odstranění vad předmětu koupě, ale že oprávněným je každý jednotlivý kupující bytové jednotky.
Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, jehož právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům vymezuje §9 zákona o vlastnictví bytů tak, že společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) je právnická osoba, která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu (dále jen „správa domu“), popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona a činnosti související s provozováním společných částí domu, které slouží i jiným fyzickým nebo právnickým osobám. Společenství může nabývat věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty nebo nebytové prostory pouze k účelům uvedeným ve větě první. Toto ustanovení tedy současně obsahuje legální definici správy domu, která zahrnuje jak samotnou správu společných částí domu, tak i jejich provoz a údržbu. V posuzované věci se však žalobce jako společenství vlastníků jednotek domáhal odstranění vad předmětu kupních smluv, které se žalovanou neuzavřel on, nýbrž jednotliví vlastníci jednotek. Takový nárok žalobci nepříslušel a tento nedostatek nebylo možno zhojit ani tvrzením, že jeho uplatněním vykonává správu domu ve smyslu §9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.
Z uvedeného vyplývá, že v dané věci nebyla splněna základní podmínka pro připuštění přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce – existence aktivní legitimace dosavadního žalobce v době zahájení řízení. Právnímu závěru odvolacího soudu, který dospěl k závěru, že by se mohlo jednat o případ obcházení institutu záměny účastníka řízení institutem přistoupení dalšího účastníka řízení, který je ze zákona nepřípustný, a který je respektován i judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005 sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 47/2006, ročník 2006, sešit č. 4, str. 268, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006 sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR, ročník 2007, svazek 1, pod č. 1) nelze nic vytknout a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. , nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu