ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1504.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 1504/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně N. F., a. s., , zastoupené JUDr. R. Ch., Ph.D., advokátem, proti žalované S.-T., s. r. o., , zastoupené Mgr. T. S., advokátem, o zaplacení částky 8070819,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 77/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 2 Cmo 186/2007-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. T. .S, advokáta
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 2 Cmo 186/2007-91, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2007 č. j. 21 Cm 77/2005-57, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen“o. s. ř. „), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu nevymezila. Dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění soudů, že J. T., s. r. o. neoznámila před 29. dubnem 2005 žalované ( tj. den, kdy podle zjištění soudů měla J. T., s. r. o., ve své dispozici písemný úkon žalované ze dne 22. února 2005 o jednostranném započtení pohledávek žalované vůči této obchodní společnosti ), že postoupila sporné pohledávky žalobkyni. Nesouhlasí se závěrem soudů, že v průběhu řízení nebylo prokázáno její tvrzení, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek cesními klauzulemi na fakturách, když soudy vyšly ze zjištění, že žalovaná prokázala doručování faktur týkajících se sporných částek bez těchto klauzulí a pokud J. T., s. r. o., vystavovala duplicitní faktury s cesními doložkami, nebylo prokázáno jejich řádné doručení žalované. Namítá, že žalovaná nepředložila všechny sporné faktury a soud se s touto skutečností spokojil a na základě tohoto procesního pochybení dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění. Dále žalobkyně rozporuje závěr soudu, že neprokázala oznámení o postoupení pohledávek žalované, neboť důkaz kopií dopisu ve věci pohledávek ze dne 29.1.2004 byl vyhodnocen soudem prvního stupně jako nevěrohodný.
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jak tomu je v souzené věci /srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu.České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm.a) a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto/.
Na základě uvedených zjištění, kdy soudy shodně dovodily, že žalovaná prokázala, že ještě předtím, než jí v těchto konkrétních případech bylo oznámeno postoupení pohledávek J. T., s. r. o., na žalobkyni, oproti těmto pohledávkám započetla své pohledávky za J. T., s. r. o, které se okamžikem, kdy se setkaly, zanikly, soudy správně posoudily, že podle §526 odst. 1 obch. zák. není žalobkyně oprávněna po žalované tyto pohledávky vymáhat, neboť tyto pohledávky zanikly jednostranným započtením vůči J. T., s. r. o.
Za situace, kdy dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost o d m í t l /ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř./.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 10 000 Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl.č. 276/52006 Sb. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč), celkem ve výši 12 257 Kč.;. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst, 5 věty první, §224 odst. 1 a 151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby žalované náklady v celkové výši 12 257 Kč nahradil. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. listopadu 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu