ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1790.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1790/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně D&I CONSULTING LIMITED , se sídlem v Londýně N2 OTJ, Juliana Close 29, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalovaným 1) D. V ., zastoupené Mgr. Vladanou Pščolkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 451/11, 2) J. V . 3) L. B ., , 4) J. B ., 5) S. V ., 6) M. V. , a 7) M. V . o 194 166 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 135/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února 2008, č. j. 15 Co 127/2007-150, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu jeho prvního výroku, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. listopadu 2006, č. j. 6 C 135/2005-103, v části, jíž byla zamítnuta žaloba ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) a bylo rozhodnuto mezi těmito účastníky o náhradě nákladů řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř. (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí v dovolatelkou vymezené otázce postoupení pohledávky za solidárně zavázanými dlužníky, neboť ji odvolací soud řešil v souladu s hmotným právem a soudní judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1162/2006, uveřejněný pod číslem 21/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je-li ve smlouvě o postoupení pohledávky sjednáno, že postupitel postupuje postupníku pohledávku pouze za jedním z více solidárně zavázaných dlužníků, nelze ze samotné identifikace postupované pohledávky dovodit, že předmětem cesse byla též pohledávka věřitele za ostatními (ve smlouvě neuvedenými) solidárně zavázanými spoludlužníky.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2), není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému 2) podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu