ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1984.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1984/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně T. B., s. r. o., zastoupené JUDr. Ing. P. H., advokátem proti žalované D. – p., spol. s r.o., zastoupené JUDr. B. J., advokátem o zaplacení částky 180.600,- Kč s příslušenstvím, se vzájemným návrhem žalované na zaplacení 27.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 51/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2006, č. j. 1 Cmo 76/2006-103, takto:
I. Dovolání se v části, v níž směřuje do výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2006, č. j. 1 Cmo 76/2006-103, zamítá.
II. Dovolání se v části, v níž směřuje do výroku IV. a V. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2006, č. j. 1 Cmo 76/2006-103, odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. října 2005, č.j. 33 Cm 51/2003-79, uznal žalovanou povinnou k zaplacení částky 180.600,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 10. 8. 2001 do zaplacení a k náhradě nákladů řízení v částce 45.179,10 Kč (výrok I.). Ve výroku II. soud zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení částky 27.300,- Kč. Ve výroku III. soud zastavil řízení ohledně 3 % úroku z prodlení ročně z částky 27.300,- Kč od 20.6.2005 do zaplacení. Ve výrocích IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že smlouvou o dílo č. 1137/3sbd., bez data, se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést montáž krovu (jeho třetí a čtvrtou čtvrtinu) na objektu zámku L., a to \"v kvalitě shodné s již postavenou polovinou krovu, t.j. kopii stávajícího krovu\" za cenu 430.000,- Kč plus 5 % DPH. Fakturou č. 60/01 ze dne 13.6.2001 vyúčtovala žalobkyně žalované stavbu třetí čtvrtiny krovu, kterou žalovaná uhradila. Fakturou č. 73/01 ze dne 26.7.2001 se splatností dne 9.8.2001 vyúčtovala žalobkyně žalované stavbu čtvrté čtvrtiny krovu částkou 180.600,- Kč, žalovaná jí fakturu vrátila dopisem ze dne 4.10.2001 s tím, že dílo nebylo provedeno a předáno v souladu s požadavky objednatele (žalované). Soud dále zjistil, že žalovaná předávacím protokolem ze dne 17.8.2001 předala opravenou střechu zámku (tedy včetně předmětné rekonstrukce krovů) svému odběrateli, společnosti K. K. a.s. Soud prvního stupně dovodil, že jestliže žalovaná předala dílo - krov - s dalšími navazujícímu pracemi svému odběrateli, nemůže tvrdit, že jí žalobkyně dílo nepředala. Na tom nemění nic skutečnost, že žalobkyně žalované dílo protokolárně nepředala ve smyslu smlouvy a §554 obch. zák., soud prvního stupně tedy dovodil, že je zřejmé, že čtvrtá část krovu byla žalované předána přede dnem předání jejímu odběrateli a k odvolání žalované, proto žalobě vyhověl.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 180.600,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.). Ve výroku II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do výroků II. a IV. Ve výroku IV. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, a dále ve výroku V. zrušil výrok V. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení.
Odvolací soud se zabýval v prvé řadě otázkou splatnosti ceny díla, a dovodil, že objednatel díla byl povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané v smlouvě, kde bylo ujednáno, že dodavatel je oprávněn vystavit fakturu na základě protokolárně předané části díla, z čehož odvolací soud dovodil, že stranami byla pro předání a převzetí každé části díla stanovena písemná forma. Jelikož zápis o předání díla nebyl mezi stranami pořízen v předepsané písemné formě, je zřejmé, že splatnost ceny díla nemohla nastat, přičemž pro posouzení věci odvolací soud považoval za právně bezvýznamné, že žalovaná uhradila cenu za třetí část předmětu díla. Proto žalobu o zaplacení částky 180.600,- Kč s příslušenstvím zamítl. Odvolací soud dále dovodil, že zamítnutí vzájemného návrhu žalované soudem prvního stupně bylo správné, neboť teprve po předání předmětu díla bylo možné účinně uplatňovat práva z odpovědnosti za vady, v tomto smyslu se tedy případné nároky objednatele rovněž nestaly splatnými.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolacího soudu včasné dovolání, a to proti jeho výrokům I., IV. a V., co do přípustnosti je opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a zároveň v dovolání uplatňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že splatnost ceny části díla nemohla nastat proto, že vystavení faktury nepředcházelo protokolární předání části díla, jak bylo dojednáno ve smlouvě o dílo. Dovolatelka má za to, že za předání díla lze považovat provádění následných stavebních prací žalovanou a následné předání celého díla žalovanou společnosti K. K. a.s. Dovolatelka se dále domnívá, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které ve svém rozhodnutí odkázal odvolací soud (sp. zn. 29 Odo 11/2001 a 29 Odo 333/2001) neřeší problematiku, která je předmětem sporu. Dovolatelka se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně a rozhodnutí odvolacího soudu napadá proto, že obsahuje odlišné posouzení věci oproti soudu prvního stupně.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je v části, v níž směřuje proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně ho vyložil, popřípadě ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, či aplikoval konkrétní právní normu na neúplně zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě byla určující otázka, zda mohla nastat splatnost ceny za zhotovení čtvrté části krovu na objektu zámku L., která je předmětem řízení. Odvolací soud ohledně této otázky dovodil, že splatnost části ceny díla nemohla nastat proto, že vystavení faktury nepředcházelo protokolární předání části díla, jak bylo sjednáno ve smlouvě o dílo. Dovolatelka tento závěr odvolacího soudu považuje za nesprávný, neboť má za to, že za předání díla lze považovat provádění následných stavebních prací žalovanou a následné předání celého díla žalovanou společnosti K. K. a.s. Nejvyšší soud však tuto námitku dovolatelky neshledal důvodnou. Jestliže z čl. V smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky vyplývalo, že dodavatel je oprávněn vystavit fakturu na základě protokolárně předané části díla, pak byla splatnost ceny díla v daném případě vázána na podmínku, jíž bylo právě protokolární předání části díla ze strany zhotovitele. Proto odvolací soud správně dovodil ze shora uvedeného ustanovení smlouvy, že stranami byla pro předání a převzetí každé části díla výslovně stanovena písemná forma. Tento závěr koresponduje i s ustanovením §554 odst. 6 obch. zák., podle kterého požádá-li o to kterákoliv strana, sepíše se o předání předmětu díla zápis, který podepíší obě strany, v daném případě byl požadavek na protokolární předání části díla obsažen přímo ve smlouvě. Za nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem nelze považovat ani uvedení odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 11/2001 a sp. zn. 29 Odo 333/2001), která pro posuzovanou věc nebyla případná.
Jelikož dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl dovolatelkou uplatněn důvodně a jeho prostřednictvím se žalobkyni správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání v části, v níž směřuje proti výroku I. napadeného rozsudku, podle §243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. zamítl.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu.
Rozsudek odvolacího soudu je dovoláním napadán i ve výroku IV. a V. a tudíž dovolání směřuje rovněž proti té části napadeného rozsudku, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Z ustanovení §167 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Z ustanovení §237 až §239 o.s.ř. ovšem vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící, potvrzující nebo původní rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Proti výroku o nákladech řízení není tudíž dovolání přípustné a dovolací soud proto v této části dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo zamítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. František Faldyny, CSc.
předseda senátu