ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2072.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 2072/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně J. R. , zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Ing. A. R., , proti žalovanému M. K. , zastoupenému JUDr. Miroslavem Mošnou, advokátem, se sídlem v Kladně, Generála Klapálka 3341, o zaplacení částky 46.239,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 70/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2012, č. j. 21 Co 356/2011-186, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. dubna 2011, č. j. 5 C 70/2002-171, a zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 46.239,- Kč s úrokem z prodlení, není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění novely provedené s účinností od 1. července 2009 zákonem č. 7/2009 Sb., dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Pro posouzení přípustnosti dovolání není - oproti přesvědčení dovolatelky – rozhodné, jaká částka byla původně uplatněna žalobou (jiným návrhem na zahájení řízení), a dokonce ani to, o jaké částce rozhodoval „ve věci samé“ soud prvního stupně nebo odvolací soud, nýbrž to, v jakém rozsahu je příslušné peněžité plnění zpochybněno, tj. jaká část peněžitého plnění se dovoláním dotčeným výrokem o věci samé nabízí dovolacímu soudu k dovolacímu přezkumu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1880). Pro přípustnost dovolání v posuzovaném případě je tedy bez významu, že svým vzájemným návrhem ze dne 14. března 1997 (jenž byl vyloučen k samostatnému projednání) dovolatelka původně uplatnila nárok ve výši 70.000,- Kč.
V situaci, kdy dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu vydaným po 1. červenci 2009 (srov. bod 12 přechodných ustanovení v čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) bylo rozhodováno ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 46.239,- Kč s příslušenstvím, jde v každém případě o věc (jak ostatně odvolací soud účastníky správně poučil), v níž dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné není.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci ani vedlejšímu účastníku na straně žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2012
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu