ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2076.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2076/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Mgr. J. V., advokáta jako správce konkursní podstaty úpadce H. C., a. s., proti žalované Z., a. s. Zlín, o zaplacení 410.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Cm 94/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2007, č. j. 8 Cmo 252/2005-116, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2007, č. j. 8 Cmo 252/2005-116, ve výroku I. odst. 1 potvrzujícím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., a dále ve výroku III. o nákladech odvolacího řízení se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. března 2005, č j. 15 Cm 94/2002-50, rozhodl v předmětné věci, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 410.000,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 5. 8. 1998 do zaplacení (výrok I.); ve výrocích II. a III. rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a státu soudní poplatek za řízení.
Soud prvního stupně měl za prokázáno, že mezi společností H. C., a. s., F.-M. jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem, byla dne 15. 10. 1996 uzavřena smlouva o dílo č. 12/146000/96/Kr na provedení stavby „Domov důchodců F.-M.“ a konečnou fakturou č. 98106 vyúčtoval pozdější úpadce žalované po odpočtu předchozích dílčích faktur zbývající cenu díla ve výši 2,410.000,- Kč a poněvadž žalovaná zaplatila jen 2,000.000,- Kč, zůstal předmětem sporu nedoplatek ceny díla ve výši 410.000,- Kč. Žalovaná reklamovala vady díla několika reklamacemi v době od října 1998 do března 1999, přičemž pro případ existence vad a nedodělků bylo v článku V.4. smlouvy dohodnuto provedení pozastávky ze závěrečné faktury v sazbě 10 % ze sjednané ceny díla a uvolnění této pozastávky až po potvrzeném odstranění vad a nedodělků zjištěných při předání díla. Žalovaná se rovněž dožadovala využití ujednání v článku X.3. smlouvy nechat si reklamované vady díla odstranit na náklady žalobce od podnikatele J.O. a s. r. o. A.
Soud dovodil, že se žalované nepodařilo prokázat, že jí reklamované vady jsou totožné s vadami,které odstraňovaly uvedené třetí subjekty, a že reklamované vady byly vadami, zjištěnými při převzetí díla a zaznamenané v předávacím protokolu. Jelikož konečná faktura byla vystavena dne 22. 7. 1998 a k odstranění tvrzených vad docházelo v období leden – červen 1999, pak ve smyslu ujednání v čl. X.3. nemohly být žalovanou vynaložené náklady na odstranění vad díla oprávněně odečteny ze závěrečné (konečné) faktury. K započtení ze strany žalované podle §580 a 581 občanského zákoníku již nemohlo po prohlášení konkursu na žalobce v souladu s ust. §14 odst. 1 písm. i) zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dojít. Pozastávka ve výši 10 % z dohodnuté ceny díla, stejně jako sjednaná vinkulace podílu 1 % ze ZRN sjednané ceny podle ujednání v čl. V.4. smlouvy o dílo, se okamžikem prohlášení konkursu staly splatné (§14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání).
Z uvedených důvodů uznal soud prvního stupně žalobu za důvodnou včetně požadovaných úroků z prodlení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, o němž Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem v záhlaví označeným tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 410.000,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 6. 12. 20000 do zaplacení a ve výroku III., potvrzuje; ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení 16 % z částky 410.000,- Kč od 5. 8. 1998 do 5. 12. 2000, se rozsudek mění tak, že se žaloba zamítá (výrok I.). Ve výrocích II. a III. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacím.
Odvolací soud se nejprve zabývat námitkou odvolatelky, že věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti v rozporu s §101 odst. 3 o. s. ř. a z učiněných zjištění, zejména z faxových podání žalované, dovodil, že závěr soudu prvního stupně o tom, že byly splněný podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti žalované, je správný.
Poněvadž u jednání soudu prvního stupně dne 16. 3. 2005 bylo poskytnuto poučení podle §119a odst. 1 o. s.ř., nelze v odvolacím řízení v systému neúplné apelace navrhovat důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně (§205a odst. 1 písm. d) o. s. ř.) Odvolací soud proto sice přezkoumal výsledky důkazního řízení před soudem prvního stupně, nepřihlédl však k tvrzením a důkazům, uplatněným žalovanou až v odvolacím řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dokazování doplnil protokolem o předání a převzetí z 28. 5. 1998. Zopakoval především důkaz smlouvou o dílo č. 12/14600/96Kr z 15. 10. 1996 a zejména konstatoval bod V.4. smlouvy, že pokud je dílo převzato s vadami a nedodělky, které nebrání užívání díla, vzniká objednateli právo na pozastávku ze závěrečné faktury ve výši 10 % ceny díla, která „bude uvolněna“ po odstranění vad a nedodělků a po vinkulací 1 % sjednané ceny, Při použití výkladového pravidla obsaženého v ustanovení §266 obch. zák. odvolací soud z bodu V.4 smlouvy dovodil, že strany si sjednaly vznik práva zhotovitele na zaplacení ceny díla a tomu odpovídající vznik povinnosti objednatele zaplatit cenu díla ve vazbě na předání díla, nikoli na jeho (bezvadné) provedení, jinak by ujednání o pozastávce nemělo smysl. V této souvislosti odvolací soud poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí z 16. 12. 2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002 a publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu 27/2004, Praha, C.H.Beck, str. 38). Závěr soudu prvního stupně, že právo zhotovitele na zaplacení ceny díla vzniklo jeho předáním a převzetím dne 28. 5. 1998, je proto podle názoru odvolacího soudu správný.
Podle mínění odvolacího soudu zbylo tak vypořádat se s otázkou, zda a kdy nastala splatnost ceny díla, resp. jejího doplatku. Splatnost ceny byla stranami dohodnuta ve lhůtě 14 dnů od doručení závěrečné faktury objednateli. V případě, že dílo bude předáno s vadami a nedodělky, si však strany ujednaly splatnost 10 % sjednané ceny díla ve vazbě na splnění dvou podmínek a to: a) potvrzení odstranění vad a nedodělků a b) vinkulaci podílu 1 % ze ZRN sjednané ceny po určitou dobu. Poněvadž v řízení bylo prokázáno, že dílo bylo předáno a převzato s vadami, nenastala splatnost 10 % sjednané ceny díla v obecně sjednané lhůtě (14 dnů od doručení závěrečné faktury), ale splatnost této části ceny díla by nastala až splněním ujednaných podmínek. Jejich splnění však žalobce netvrdil a tvrzení žalované o jejich splnění ani nezpochybňoval. Přesto však podle odvolacího soudu je třeba pohledávku zhotovitele na zaplacení 10 % ceny díla považovat v tomto řízení za splatnou, aniž by došlo ke splnění ve smlouvě sjednaných podmínek splatnosti.
Odvolací soud dovodil, že prohlášením konkursu na majetek zhotovitele dne 4. 12. 1998 pod sp. zn. 33 K 104/98 Krajským soudem v Ostravě se stala splatnou pohledávka zhotovitele na zaplacení zbytku ceny díla, tj. předmětná pohledávka, jak správně uvedl soud prvního stupně.
Odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně, podle něhož je důvodná žaloba ohledně jistiny 410.000,- Kč, je správný.
Odvolací soud však odlišně posoudil okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého dluhu doplatit zbytek ceny díla. Vzhledem k odložené splatnosti 10% ceny díla, tj. 538.296,- Kč, z důvodu vad díla při jeho předání a převzetí, splatnost této částí ceny dne 4. 8. 1998, jak určil soud prvního stupně, podle odvolacího soudu nenastala. Za splatnou se tato část ceny považuje až dne 4. 12. 1998, kdy byl na žalobce (úpadce) prohlášen konkurs. Podle názoru odvolacího soudu je třeba na počátek prodlení se splněním závazku dlužníka vůči správci konkursní podstaty, který je považován za splatný podle §14 odst. 1 písm. g) ZKV, přiměřeně aplikovat ustanovení §340 odst. 2 obch. zák. a jako první den prodlení dlužníka určit den následující po marném uplynutí doby, v níž věřitel (správce konkursní podstaty) dlužníka o splnění požádal. V této věci požádal žalobce žalovanou o úhradu zbytku ceny díla dopisem z 10. 5. 2000, v němž lhůtu k plnění nestanovil. Z dopisu žalované z 6. 12. 2000 vyplývá, že nejpozději k tomuto dni o své povinnosti uhradit zbytek ceny díla věděla a proto se podle odvolacího soudu prokazatelně až tohoto dne dostala do prodlení se zaplacením částky 410.000,- Kč a proto je žaloba ohledně žádaného úroku z prodlení důvodná až ode dne 6. 12. 2000.
Odvolací soud tudíž rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle §219 o. s. ř. potvrdil v části výroku I. ohledně jistiny 410.000,- Kč, části úroku z prodlení v sazbě 16 % od 6. 12. 2000 do zaplacení a ve výroku III. o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek Ohledně úroků z prodlení z částky jistiny v sazbě 16 % za dobu od 5. 8. 1998 do 5. 12. 2000 změnil odvolací soud napadený rozsudek tak, že žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž navrhuje jeho přezkoumání ve výrocích I. a III., jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a to jednak pro vady prvostupňového řízení, kterými bylo žalované podle jejího názoru upřeno právo na spravedlivý proces, jednak pro nesprávné právní posouzení věci na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci (podle názoru žalované v rozporu s materiální pravdou).
Dovolatelka především namítá, že odvolací soud při aplikaci §101 odst. 3 o. s. ř. postupoval formálně, mohl odročit jednání z vlastního podnětu, i když žalovaná o odročení nepožádala, zejména, když nedostatečně zjištěný skutkový stav nebyl v souladu s materiální pravdou.
Za stěžejní pokládá dovolatelka posouzení otázek zásadního právního významu, a to jednak právní povahy tzv. pozastávek, zejména z hlediska aplikace zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání v platném znění, jednak posouzení dopadu vad díla, resp. jeho částečného neprovedení na původně sjednanou cenu díla v případě úpadku zhotovitele.
Dovolatelka má za to, že zajišťovací prostředek označovaný jako „pozastávka“, příp. někdy tzv. „zádržné“, není sice výslovně upraven, ale při realizaci staveb se běžně užívá a měl by se odrazit i v judikatuře. Vznikne-li nárok na uvolnění pozastávky, tj. vyplacení příslušné částky zhotoviteli, který je však již mezitím v postavení úpadce, je otázkou zda by mělo být plněno do konkursní podstaty. Pokud by se plnění poskytlo a vady se dodatečně vyskytly, úpadce by v podstatě získal bezdůvodné obohacení. Splní-li se podmínky, k nimž se pozastávka váže, dochází k modifikaci (změně) původně sjednané ceny díla a není namístě provádět započtení.
Druhou neřešenou právní otázkou, s níž se soudy podle mínění dovolatelky nevypořádaly, je otázka dopadu zčásti nerealizovaného díla ze strany zhotovitele v postavení subdodavatele, jestliže objednatel uplatní nárok z odpovědnosti za vady formou slevy z ceny díla a opět tedy dochází k modifikaci (změně) původně sjednané ceny díla.
V obou případech podle názoru dovolatelky rozdíl od původně sjednaných cen díla zhotoviteli nenáleží (zanikl, popř. dosud nevznikl) a tudíž nenáleží do konkursní podstaty úpadce a správce konkursní podstaty je nemůže požadovat.
Uvedenými dvěma otázkami se podle názoru dovolateky soudy obou stupňů nezabývaly, resp. zabývaly nedostatečně a dospěly k nesprávnému závěru o povinnosti žalované odvést část původně sjednané ceny díla do konkursní podstaty úpadce a také pominuly nároky objednatele ze zákonné odpovědnosti úpadce – zhotovitele za vady díla.
Kromě zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu ve výrocích I. a III. navrhuje dovolatelka též odložení jeho vykonatelnosti podle §243 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že podané dovolání splňuje zákonem stanovené náležitosti a podmínky (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V daném případě může být přípustnost dovolání posuzována jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., poněvadž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) – a tak tomu v tomto případě je – a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě odvolací soud řešil otázku vzniku práva na zaplacení ceny a splatnosti ceny v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení článku V. bodu 4 smlouvy o dílo č. 12/14600/96/Kr ze dne 15. 10. 1996 (ve spise č.l. 36), v němž objednatel si vyhradil v případě vad a nedodělků nebránících užívání díla provést pozastávku ze závěrečné faktury ve výši 10 % ze sjednané ceny díla. Tato 10 % pozastávka bude uvolněna až po potvrzení celého díla a po vinkulaci podílu 1 % ze ZRN sjednané ceny na dobu záruční doby, která začíná běžet ode dne předání celého díla bez vad a nedodělků… Vinkulace bude zrušena po uplynutí záruční doby a splnění touto smlouvou sjednaných podmínek…
Uvedené ujednání o pozastávce upravuje ve stanoveném rozsahu vznik práva na zaplacení (části) ceny díla, a nikoli vznik splatnosti, jak nesprávně dovodil odvolací soud. Za použití pravidel výkladu, upravených v ustanovení §266 obch. zák., zejména též výkladu gramatického a logického, k jinému závěru dospět nelze. Je třeba rozlišovat vznik práva na zaplacení a splatnost tohoto práva (nároku).
Jestliže tudíž žalobci, resp. jeho právní předchůdkyni nevzniklo právo na zaplacení (části) ceny díla,představující tzv. pozastávku, je právní posouzení předmětného nároku odvolacím soudem nesprávné, resp. v rozporu s hmotným právem.
Pokud jde o námitku dovolatelky procesně právní povahy týkající se aplikace §101 odst. 3 o. s. ř., sama dovolatelka uznává, že cit. ustanovení oba soudy použily po právu, pouze vytýká, že je aplikovaly formálně v rozporu s materiální pravdou a že neměly povinnost je použít, byla-li potřeba doplnění dokazování. Dovolací soud v tomto směru neshledal, že by šlo o vadu, jíž bylo řízení postiženo tak, že tato vada mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Odůvodnění odvolacího soudu, aplikujícího cit. ustanovení, nelze ničeho vytknout.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku I. a souvisejícím výroku III. o nákladech odvolacího řízení zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§243b odst. 2 in fine a odst. 3 věta první o. s. ř.).
V novém řízení rozhodne soud též o nákladech dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2008
JUDr. František F a l d y n a, CSc.
předseda senátu