ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2116.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2116/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně V. – D., spol. s r.o., zastoupené JUDr. J. K., advokátkou proti žalované P. spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. O., advokátem o zaplacení 218 946 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Cm 102/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2006, č.j. 2 Cmo 361/2006-73, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2006, č.j. 2 Cmo 361/2006-73, se zrušuje, a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2006, č.j. 2 Cmo 361/2006-73, výrokem I. změnil napadený zamítavý výrok I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. října 2005, č.j. 18 Cm 102/2004-35, ve znění opravného usnesení ze dne 31. července 2006, č.j. 18 Cm 102/2004-55, tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 214 105 Kč s 2% úrokem z prodlení od 17. 11. 2003 do zaplacení a 4 841 Kč s 2% úrokem z prodlení od 17. 11. 2003 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze závěru soudu prvního stupně, že mezi žalobkyní, jako zhotovitelkou, a žalovanou, jako objednatelkou, byla dne 24. 7. 2003 uzavřena smlouva o dílo č. 280/03 o zhotovení a montáži stavebně truhlářských výrobků podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a ze zjištění, že žalovaná za toto dílo žalobkyni nezaplatila žalovanou částku. Dále vyšel ze zjištění, že žalovaná po žalobkyni požadovala odstranění vad díla, když podle závěru znalce dílo nesplňuje podmínky normy ČSN 73054-2, přičemž žalobkyně neprokázala a ani netvrdila, že by objednatelku (žalovanou) upozornila na nevhodnost věci a dokumentace, které od žalované ke zhotovení díla převzala. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě bylo třeba aplikovat §551 odst. 1 obch. zák., podle něhož je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Zároveň však dovodil, že výkon tohoto práva žalované, jako objednatelky, je třeba posuzovat též podle §265 obch. zák. vycházeje ze zjištění, že obě smluvní strany mají jako předmět podnikání uvedenu činnost se stejným odborným zaměřením, vyráběly stejná okna pro stejného konečného odběratele na stejnou stavbu, a kdy žalobkyně navíc vystupovala jako subdodavatelka, jež z materiálu dodaného žalovanou vyráběla pro žalovanou dílo podle předmětné smlouvy o dílo. Dospěl k závěru, že žalovaná za uvedené situace měla mít stejně kvalitní povědomí o tom, jaké normy mají objednaná okna splňovat a bylo tedy především povinností žalované, aby žalobkyni sdělila přesné požadavky, jaké na dílo klade. Odvolací soud uzavřel, že pokud žalovaná uplatňuje u žalobkyně nárok z odpovědnosti za vady podle §551 odst. 3 obch. zák., jedná se o výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a toto právo nepožívá ve smyslu §265 obch. zák. právní ochrany, tudíž žalovaná se nemůže dovolávat započtení své pohledávky vůči pohledávce žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení. Z důvodu, že žalované se nepodařilo prokázat zánik jí uznaného dluhu ve výši žalované částky, odvolací soud žalobě vyhověl a to včetně přiznání úroků z prodlení za nezaplacení požadované částky včas.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka má za to, že odvolací soud pochybil, pokud nesplnění povinnosti žalobkyní, jako zhotovitelky, podle §551 odst. 1 obch. zák., omlouval skutečností, že žalovaná měla stejný předmět podnikání jako žalobkyně a měla mít stejně kvalitní povědomí o tom, jaké normy mají objednaná okna splňovat, a bylo tedy především povinností žalované, aby žalobkyni sdělila přesné požadavky, jaké na dílo klade. Dovolatelka namítá, že pokud reklamovala u zhotovitele řádně vady díla a požadovala jejich odstranění, či je odstranila sama na náklad žalobkyně, když tato je odstranit odmítla, nemohl být její výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, který by nepožíval ve smyslu §265 obch. zák. právní ochrany. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. V dovolacím řízení nebylo zjištěno a ani dovolatelkou tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen takovými vadami.
Dovolatelkou uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolatelce je třeba přisvědčit, že odvolací soud pochybil, pokud vyloučil použití ustanovení §551 obch. zák. aplikací ustanovení §265 obch. zák.
Ustanovení §551 odst. 1 stanoví, že zhotovitel je povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče.
Podle §551 odst. 3 obch. zák. zhotovitel, který nesplnil povinnost stanovenou v uvedeném odstavci 1, odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu objednatelem.
Podle §265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.
Ustanovení §265 obch. zák. znamená, že účastník obchodněprávního vztahu nesmí překročit meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku při prosazování svých zájmů, nesmí zneužít práv, která mu podle zákona, resp. na základě zákona vznikla. Ujednání, ze kterého mu vzešla práva, jejichž uplatnění by bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, není neplatné, ale tato práva nejsou vymahatelná – soud v takovém případě uplatněný nárok nepřizná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 32 Odo 400/2002).
Porušení zásad poctivého obchodního styku je třeba zkoumat ve vazbě na okolnosti jednotlivého případu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 175/2006).
V posuzovaném případě je nutno přisvědčit žalované, že pokud u žalobkyně jako zhotovitelky řádně vady díla reklamovala a požadovala jejich odstranění, či je odstranila sama na náklad žalobkyně, když tato je odstranit odmítla, nemohl být její výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, který by nepožíval ve smyslu §265 obch. zák. právní ochrany, a to ani za situace, že by žalovaná měla stejně kvalitní povědomí o tom, jaké má mít dílo vlastnosti a i když žalovaná, jako objednatelka, měla a musela vědět, že její pokyny – dokumentace díla – jsou vadné. Ani tato situace nezbavuje zhotovitele povinnosti dané mu ustanovením §551 odst. 1 obch. zák. a nezbavuje jej odpovědnosti za vady díla podle §551 odst. 3 obch. zák. Zhotovitelka byla tedy v dané věci povinna v rámci poctivého obchodního styku postupovat podle §551 odst. 1 obch. zák, bez ohledu na to, že žalovaná, jako objednatelka, byla subdodavatelkou, resp. podnikala v totožném předmětu činnosti.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v napadeném rozsahu správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu