ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2356.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 2356/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. O. N. , zastoupeného JUDr. Taťánou Hyndrichovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Sušilova 1609/8, proti žalovaným 1) M. E. , 2) K. E. , a 3) I. E. , všem třem zastoupeným Mgr. Martinem Blaškem, advokátem se sídlem v Ostravě, Martinovská 256/125, o zaplacení 96 160 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 419/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. září 2013, č. j. 15 Co 494/2012-179, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 17 C 419/2009-106, v napadeném výroku ve věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení doplatku ceny díla ve výši 96 160 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty za prodlení s jeho úhradou.
Podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Odkazuje-li dovolatel v otázce přípustnosti dovolání na ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. a formuluje otázku zásadního právního významu k možnosti sjednání ceny díla popsaným způsobem (z části ve splátkách a ve zbytku s možností vázat ji alternativně na určitou právní skutečnost), patrně přehlédl, že vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II. přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci nárok na doplatek ceny díla dle původního smluvního ujednání nevznikl, neboť toto cenové ujednání bylo kompletně změněno a nahrazeno cenovým ujednáním v dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo a žalobce, který měl dle smlouvy o dílo včetně jejího dodatku č. 1 za dobu od 30. července 2004 do 31. ledna 2006 nárok na zaplacení ceny díla ve výši 348 080 Kč, obdržel ve skutečnosti za uvedenou dobu od právního předchůdce žalovaných 363 400 Kč. Stěžejní otázka, zda odvolací soud správně vyložil dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo ohledně ujednání o ceně díla, je otázkou výkladu právního úkonu za aplikace interpretačních pravidel uvedených v §266 obchodního zákoníku; takovou otázku však dovolatel nevymezil a ani neodkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl dle jeho názoru odvolací soud odchýlit.
Dovolání tak trpí vadou, neboť dovolatel v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.).
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 17. prosince 2013 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. listopadu 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu