ECLI:CZ:NS:2000:32.CDO.2917.99.1
sp. zn. 32 Cdo 2917/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Česká republika - K. p. c. p., proti žalované Č. n. i. m. f., a.s., v likvidaci, za vedlejšího účastenství na straně žalované 1) S. a. f. Č., a.s. a ČNIOPF, a.s., 2) Ing. M. M., 3) Ing. P. S., o zrušení žalované a jmenování likvidátora, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 412/98, o dovolání 1. vedlejšího účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 1999, čj. 7 Cmo 656/99-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze svým usnesením zastavil odvolací řízení o odvolání žalované proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 31.3.1999, čj. 30 Cm 412/98-31, kterým soud prvního stupně rozhodl, že se žalovaná zrušuje a nařizuje se její likvidace, dále soud prvního stupně tímto usnesením jmenoval likvidátora a určil výši jeho odměny. O odvolání 1. vedlejšího účastníka rozhodl vrchní soud tak, že je odmítl.
První vedlejší účastník zastoupený advokátem podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání s tím, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 písm. c) a f) o.s.ř., a je tedy dán dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Přípustnost dovolání dovolatel opírá o již výše uvedená ustanovení §237 o.s.ř. a dále o ustanovení §238a odst. 1 písm. e) a f) o.s.ř.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání vzhledem k rozporu úkonu vedlejšího účastníka s úkonem hlavního účastníka zamítl.
Dle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V tomto případě nelze posoudit dovolání jako přípustné, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání (§243b odst. 4, 218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Práva a povinnosti vedlejšího účastníka v soudním řízení jsou odvozeny od práv a povinností účastníka hlavního. Vedlejší účastník je proto oprávněn činit všechny procesní úkony s výjimkou úkonů, které znamenají dispozici s řízením nebo s předmětem řízení a úkonů, které učinil sám účastník. Vzhledem k tomu, že hlavní účastník vzal svoje odvolání ve věci samé platně zpět, není vedlejší účastník v tomto případě oprávněn k podání dovolání.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť první vedlejší účastník, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a ostatním účastníkům v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková