ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3323.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 3323/2019-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci úpadkyně K. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovníkem T. K., se sídlem XY, za účasti vedlejšího účastníka Z. N. , narozeného XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na předběžné opatření a o žádosti o osvobození od soudních poplatků, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 40 CmI 1/2013, o dovolání úpadkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, č. j. 4 Co 201/2015-61, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl podle §218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolání Z. N., XY, proti usnesení ze dne 25. 8. 2015, č. j. 40 CmI 1/2013-31, jímž Krajský soud v Praze odmítl jeho odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 29. 10. 2013, č. j. 40 CmI 1/2013-19.
Proti usnesení odvolacího soudu podala úpadkyně (dále též jen „žalobkyně“) jednající „jednatelem“ Z. N., bytem XY, dne 19. 4. 2016 dovolání (č. l. 69 spisu).
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 3. 2017, č. j. 40 CmI 1/2013-134, ustanovil žalobkyni podle §29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka –T. K., se sídlem XY, se zdůvodněním, že tu není osoba, která by byla oprávněna za žalobkyni jednat.
K výzvě Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, č. j. 40 CmI 1/2013-135, opatrovník soudu sdělil, že na podaném dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, č. j. 4 Co 201/2015-61, trvá (č. l. 140 spisu) a k výzvě Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2019, č. j. 40 ICm 1/2013-177, zaslal ve stanovené lhůtě doplnění dovolání (č. l. 179 spisu).
Z. N. podáním ze dne 5. 6. 2017 (č. l. 147 spisu), doručeným téhož dne Krajskému soudu v Praze, sdělil, že v souladu s §93 o. s. ř. vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně.
Krajský soud v Praze přípisem ze dne 8. 6. 2017 (č. l. 153) vyzval opatrovníka k vyjádření ke sdělení Z. N., že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně. Soudem ustanovený opatrovník se vstupem Z. N. jako vedlejšího účastníka do řízení na straně žalobkyně souhlasil (k tomu srov. sdělení v odvolání opatrovníka na č. l. 162 spisu).
Podle úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze – oddíl C, vložka 30960, zanikla Z. N., narozenému XY, tehdy bytem XY, funkce jednatele ve společnosti K., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, dne 17. 5. 2010. Vzhledem k tomu, že od tohoto data (a až dosud, a tedy ani v zákonné dvouměsíční lhůtě k podání dovolání podle §240 odst. 1 o. s. ř.) tato společnost žádný statutární orgán (jednatele) podle výpisu z obchodního rejstříku nemá a soudem ustanovený opatrovník na dovolání, na němž je jako dovolatelka označena žalobkyně jednající jednatelem Z. N., setrval (tedy ho jako osoba oprávněná za právnickou osobu jednat dodatečně schválil), vyhodnotil dovolací soud podané dovolání tak, že jde o dovolání podané úpadkyní (k tomu srov. právní závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 8. 1. 1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, uveřejněném pod číslem 64/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2787/2014, 25 Cdo 3588/2014).
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vyplývá, že dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Dovolání úpadkyně proti usnesení odvolacího soudu tak není podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu