ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.4558.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 4558/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Phoenix-Zeppelin, spol. s r.o. , se sídlem v Modleticích, Lipová 72, PSČ 251 70, identifikační číslo osoby 18 62 72 26, zastoupené JUDr. Oto Kunzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, V Tůních 3/1637, PSČ 120 00, proti žalované LubTec s.r.o. , se sídlem v Opolanech čp. 4, PSČ 289 07, identifikační číslo osoby 25 06 89 11, zastoupené JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem, se sídlem v Nymburku, Boleslavská 137, PSČ 288 02, o zaplacení částky 2,016.661,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 119/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2009, č. j. 4 Cmo 353/2008-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 10. prosince 2007, č. j. 50 Cm 119/2004-136, ve znění usnesení ze dne 15. září 2008, č. j. 50 Cm 119/2004-161, kterým Krajský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 2,016.661,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši a z částek uvedených ve výroku a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž mezi účastníky existovala dlouhodobá obchodní spolupráce, kdy žalobkyně na základě celoroční objednávky telefonicky nebo faxem objednala u žalované potřebné díly, žalovaná je přivezla do skladu žalobkyně, na tomto místě byla dodávka pracovníkem žalobkyně zkontrolována podle předložené faktury, jež nahrazovala podle zavedené praxe dodací list, a pokud vše souhlasilo, byla pracovníkem žalobkyně faktura potvrzena. Proces schvalování faktur (šlo o faktury z roku 2001 až 2003) k proplacení byl u žalobkyně několikastupňový a k proplacení faktur vystavovaných žalovanou za dodané zboží docházelo teprve poté, kdy bylo „zcela bezpečně“ zjištěno, že zboží bylo žalovanou skutečně dodáno. Tak tomu bylo i u všech žalobkyní ve sporu označených faktur, které žalované zaplatila. Žalobkyně neprokázala, že by zaplacením faktur vzniklo žalované bezdůvodné obohacení.
S odkazem na ustanovení §15 a §16 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) odvolací soud nepovažoval za důvodnou námitku žalobkyně, že po následné kontrole bylo zjištěno, že se zboží účtované fakturami označenými v žalobě u ní nenachází a že faktury -dodací listy byly potvrzeny osobami u ní v rozhodné době již nezaměstnanými či osobami k tomuto úkonu neoprávněnými, příp. že podpisy na fakturách jsou nečitelné. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná o překročení oprávnění těchto osob věděla nebo s přihlédnutím ke všem okolnostem vědět mohla. Pro úplnost dodal, že potvrdila-li v některých případech faktury - dodací listy osoba označená v organizačním řádu žalobkyně jako osoba k tomu oprávněná, která se pohybovala v provozovně žalobkyně, nelze žalované přičítat k tíži její nevědomost o tom, že osoba tohoto jména již u žalobkyně nepracuje, a že osoba, jež faktury potvrdila, je osobou jinou. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že žalobkyně před proplacením faktur prováděla kontrolu, zda jí bylo zboží dodáno. Skutečnost, že poté, kdy bylo zboží dodáno a kdy žalované vzniklo právo na jeho zaplacení, bylo se zbožím zřejmě manipulováno, a proto se u žalobkyně nenachází, je její interní záležitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelka spatřuje v posouzení, zda se ustanovení §15 a §16 obch. zák. vztahuje i na osoby nepověřené činností při provozování podniku, dále na osoby, jejichž totožnost nebyla zjištěna, a zda byla za žalobkyni oprávněna jednat osoba, která v době, kdy údajně za žalobkyni jednala, nebyla již jejím zaměstnancem a neměla k jednání žádné zmocnění. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz znaleckým posudkem, z něhož vyplývá, že žalovaná vedla v roce 2002 dva seznamy inventur, a nevypořádal se se svědeckými výpověďmi T. Š. a J. Š., z nichž plyne, že podpisy na fakturách nejsou jejich pravými podpisy. Dále poukazuje na skutečnost, že u šesti faktur (uvedených v dovolání) není zřejmé, kdo za žalobkyni jednal a faktury podepsal, protože podpisy jsou nečitelné. U faktury č. 10100275 chybí podpis, a proto kupní smlouva nebyla uzavřena, žalovaná zboží nedodala a plnila-li žalobkyně, plnila bez právního důvodu. Zpochybňuje výpověď svědkyně Z. V., která byla pravomocně odsouzena za trestný čin podvodu, který spáchala jako zaměstnankyně žalobkyně. Odvolací soud se nevypořádal též se zásadní otázkou, zda měla žalovaná zboží, které měla dodat žalobkyni, skladem a zda vůbec dodáno bylo, když nebyly potvrzeny dodací listy.
Dovolatelka vyjadřuje pochybnost, zda soudkyně odvolacího soudu JUDr. I. P. neměla být z projednávání věci vyloučena, protože je manželkou bývalého zaměstnance žalobkyně, jenž byl mimo jiné nadřízeným zaměstnanců, kteří svou činností způsobili žalobkyni škodu. JUDr. I. P. se zúčastnila se svým manželem několika společenských akcí pořádaných žalobkyní.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního význam (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
Pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou tak bez významu námitky, jimiž dovolatelka vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, namítaje, že nepřihlédl ke všem zjištěným skutečnostem. Obsah dovolání je především polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Dovolatelka předkládá vlastní skutkovou verzi jednotlivých případů, kdy faktury byly proplaceny, přestože zboží dodáno nebylo, a na jejím základě činí závěry odlišné od závěrů soudů nižších stupňů. K prověření správnosti skutkových závěrů je však vyhrazen dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být založena.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska námitky, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem, protože jde o námitku vady řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vedle toho znalecký posudek má místo tam, kde rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Má-li být zjištěno, zda žalobkyně zaplatila faktury, aniž by jí odpovídající zboží bylo dodáno, nejde, podle názoru dovolacího soudu, o skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí.
Vyjadřuje-li dovolatelka pochybnost, zda v odvolacím řízení nerozhodovala vyloučená soudkyně, uplatňuje důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., k jehož prověření slouží žaloba o zmatečnost a kterým nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena.
Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení, zda faktury byly podepsány osobami jednajícími za žalobkyni jako zákonní zástupci nebo jako tzv. nezmocnění jednatelé, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s ustanoveními §15 a §16 obch. zák. v rozhodném znění, když podmínky určené v těchto ustanoveních proto, aby jednání zákonného zástupce (§15 obch. zák.) či jiné osoby (§16 obch. zák.) zavazovalo žalobkyni, byly, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, naplněny.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 10.300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu