ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1082.2003.1
sp. zn. 32 Odo 1082/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka ve věci žalobkyně R. P. s.r.o. (dříve O. a d. H. B., spol. s r.o.), zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1. MUDr. P. L. a 2. E. L., oběma zastoupeným, advokátem, o zaplacení částky 45 445,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále - pobočce v Krnově pod sp. zn. 15 C 45/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. června 2003 č. j. 15 Co 426/2002-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 915 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám …, advokáta se sídlem v ...
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozsudkem ze dne 27. června 2002 č. j. 15 C 45/99-107 uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 45 445,30 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 9. října 2002 č. j. 15 C 45/99-117 pak zavázal žalované zaplatit žalobkyni i 16% úrok z prodlení z částky 45 445,30 Kč od 11. 12. 1996 do zaplacení. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaní jako objednatelé uzavřeli podle obchodního zákoníku se sdružením podnikatelů bez právní subjektivity vystupujícím pod společným jménem G. smlouvu o dílo spočívající v dostavbě a stavebních úpravách jejich rodinného domku. Součástí díla bylo také zabudování dveřních zárubní a oken, přičemž nebyla sjednána dodávka oken a dveří, které nebyly zahrnuty ani v ceně díla. Dále soud zjistil, že žalobkyně jako zhotovitelka uzavřela dne 19. 9. 1996 se žalovanými smlouvu o dílo spočívající ve výrobě a dodávce plastových oken a dveří. Tato smlouva byla podepsána prvým žalovaným i druhou žalovanou, byť v záhlaví byl jako objednatel označen G. s identifikačním číslem třetího žalovaného B. M. (vůči němuž byla již předchozím rozsudkem soudu prvního stupně žaloba zamítnuta). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že objednateli dodávky oken a dveří byli žalovaní, kteří jednali s žalobkyní o rozsahu díla a jeho specifikaci, z jejich podnětu u jednoho okna dále měněnou, prvý žalovaný dílo také převzal. Smlouva žalobkyně a žalovaných je platná a žalobkyně má právo na zaplacení nedoplatku ceny díla.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. června 2003 č. j. 15 Co 426/2002-137 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování vyšel ze skutkového zjištění, že mezi žalobkyní a prvním žalovaným byla uzavřena smlouva o zhotovení oken a dveří. Tuto smlouvu posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o zhotovení věci na zakázku podle §644 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), neboť žalovaní ji neuzavřeli jako podnikatelé v souvislosti se svou podnikatelskou činností, ale jako vlastníci rodinného domu. To, že byla smlouva v záhlaví nesprávně označena jako smlouva o dílo a byl nesprávně označen objednatel, nezpůsobuje její neplatnost, pokud bylo možno objasněním skutkových okolností, za nichž byla uzavřena, zjistit, kdo byl jejím účastníkem a co bylo jejím předmětem. Druhá žalovaná byla zavázána k úhradě žalované částky s ohledem na skutečnost, že plněním byly věci patřící do společného jmění manželů a podle §145 odst. 4 ObčZ jsou z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně. Odvolací soud nepřijal námitku částečného promlčení nároku žalobkyně vznesenou žalovanými v odvolacím řízení, kteří poukazovali na změnu žaloby učiněnou až dne 21. 5. 2002, v níž původně místo solidárního plnění žalovaných bylo požadováno zaplacení dlužné částky oběma žalovanými tak, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních. Námitka není podle odvolacího soudu důvodná, neboť takto formulovaným petitem bylo žalováno o zaplacení celého dluhu každým ze žalovaných.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž uvedli, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam a je tedy přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelé především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že uzavřeli s žalobkyní předmětnou smlouvu o zhotovení oken a dveří a proto je tato smlouva zavazuje. První žalovaný nepopírá, že uvedenou smlouvu podepsal, činil tak ale nikoliv svým jménem, neboť je v ní u jeho podpisu uvedeno „za objednatele“. Dovolatelé dále poukázali na skutečnost, že ve smlouvě je objednatel označen jako „G.“, K. 41, … O., s uvedením identifikačního čísla podnikatele B. M. Dovolatelé jsou toho názoru, že žalobkyně nesprávně opírá svůj nárok právě o tuto smlouvu, neboť jako objednatel je v ní uveden neexistující právní subjekt, a proto je absolutně neplatná; dovozují, že z toho důvodu z ní nemohou být zavázáni ani dovolatelé. Úhrady zálohy považují dovolatelé za pouhé fyzické předání částky, když „platba proběhla za G.“. S tím koresponduje podle dovolatelů i okolnost, že také dodací list i faktura byly vystaveny na G. a faktura byla doručována na adresu G., K. 41, O., nikoliv však dovolatelům. Z uvedených skutečností podle názoru dovolatelů vyplývá, že žalobkyně považovala za svého obchodního partnera „G.“, nikoliv dovolatele. Dovolatelé navrhli zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnila se všemi závěry odvolacího soudu. I žalobkyně, stejně jako odvolací soud, poukázala na to, že smlouva může být platná i přes chybné označení účastníka smlouvy, pokud lze objasněním skutkových okolností, za nichž byla uzavřena, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy. Žalobkyně dále zdůraznila, že obě zálohy platil první žalovaný, nikoliv „G.“ a že to byl také první žalovaný, kdo zhotovené věci převzal. Pan B. M., člen sdružení fyzických osob s názvem G., předmětnou smlouvu nepodepsal, a proto ani jemu, ani sdružení G., které pan M. zastupuje, nemohly vzniknout žádné závazky z této smlouvy. Argumentace dovolatelů je podle žalobkyně toliko opakováním tvrzení prezentovaných z jejich strany již v předchozím řízení.
Dne 11. 6. 2004 byla změněna obchodní firma žalobkyně z O. a dveře H. B., spol. s r.o. na R. P. s.r.o. Nejvyšší soud proto takto označil žalobkyni v záhlaví tohoto usnesení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně, zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzované věci jde o posouzení toho, zda ze smlouvy ze dne 19. září 1996 označené jako smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení oken a dveří určených pro montáž v domku dovolatelů, jsou zavázáni dovolatelé.
Podle skutkového zjištění odvolacího soudu uzavřel předmětnou smlouvu první žalovaný, který ji podepsal, aniž k tomu byl zmocněn, jménem sdružení podnikatelů bez právní subjektivity vystupujícímu pod společným jménem G., přičemž ve smlouvě bylo uvedeno identifikační číslo podnikatele B. M., který byl účastníkem tohoto sdružení.
Podle §31 odst. 1 ObčZ je možné dát se při právním úkonu zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. Podle §33 odst. 2 ObčZ překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Pokud zmocněnec při jednání překročil své oprávnění jednat jménem zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání podle §33 odst. 2 ObčZ zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválil. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku, nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním.
Jedná se o institut tzv. „nezmocněného jednatelství“, kdy je z právního úkonu již od doby jeho učinění zavázán ten, kdo překročení plné moci schválil (dodatečně lze tedy schválit i jednání bez plné moci; v tomto směru se však neuplatňuje nevyvratitelná právní domněnka - §33 odst. 1 ObčZ). Jestliže však osoba, za kterou bylo jednáno, překročení plné moci či jednání bez plné moci dodatečně neschválila, pak osoba, se kterou bylo jednáno, může požadovat na tom, kdo jednal jako zmocněnec jiného, ač jím ve skutečnosti nebyl, alternativně buď splnění vzniklého závazku, anebo považovat smlouvu za neplatnou a požadovat náhradu škody podle §42 ve spojení s §420 ObčZ (srov. Občanský zákoník, komentář – 8. vydání, C. H. Beck, 8. vydání Praha 2003, str. 174).
V dané věci nebylo zjištěno, že by prvý žalovaný, který předmětnou smlouvu jménem sdružení G. podepsal, jednal při uzavírání předmětné smlouvy se žalobkyní na základě plné moci udělené některým z účastníků sdružení G.; nebylo ani zjištěno, že by došlo k dodatečnému schválení (tzv. ratihabici) tohoto právního úkonu některým z účastníků sdružení G. Podle ustanovení §33 odst. 2 ObčZ tedy může žalobkyně požadovat splnění závazku – zaplacení kupní ceny po prvém žalovaném. Vzhledem k tomu, že tento závazek vznikl v době, kdy trvalo manželství prvého žalovaného s druhou žalovanou, je závazek uhradit sjednanou cenu zhotovených věcí podle §143 odst. 1 písm. b) ObčZ a článku VIII bodu 2 zákona č. 91/1998 Sb. součástí jejich společného jmění manželů. Podle ustanovení §145 odst. 3 ObčZ závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Závěr odvolacího soudu, že za tento závazek odpovídají oba žalovaní společně a nerozdílně, proto shledal Nejvyšší soud správným.
Nejvyšší soud nepřijal ani další námitku dovolatelů, že z posuzované smlouvy nemohou být zavázáni, neboť objednatel uvedený v této smlouvě jako „G.“ nemá právní subjektivitu.
Podle §829 odst. 1 ObčZ se může více osob sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu, podle odstavce 2 téhož ustanovení nemají sdružení způsobilost k právním úkonům. Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník sám neobsahuje zvláštní úpravu sdružení bez právní subjektivity jako formu podnikání, platí právní úprava sdružení podle §829 ObčZ i pro oblast vztahů v podnikání. Podnikatelé ve sdružení založeném podle §829 a násl. ObčZ mohou podle §10 odst. 2 obchodního zákoníku podnikat pod společným jménem, přičemž jsou povinni splnit závazky vzniklé při tomto podnikání společně a nerozdílně. Smlouva uzavřená nezmocněným jednatelem jménem tohoto sdružení podnikatelů tedy ze shora uvedených důvodů tuto osobu zavazuje.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací nepochybil v právním posouzení věci, pokud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně. Jeho rozsudek tedy není v rozporu s hmotným právem a vzhledem k tomu, že nelze ani konstatovat, že by řešil právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nemá zásadní právní význam a dovolání není proto přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní a náklady žalobkyně spočívají v odměně advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2 840 Kč [§1, §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 3 a 4, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá toto usnesení, může žalobkyně navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. listopadu 2004
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu